Jeden obyčejný víkend

Jeden obyčejný víkend

Včera jsme slavili svátek mého přítele. Bylo 27. dubna. Jinak řečeno svátek měl Jaroslav. Jaroušek, jak mu s potěšením říkávám, je blázen. Stejně jsme se tak dlouho hledali, až jsme se našli. Totiž  takový pošuky jako jsme my dva, má štěstí vidět málokdo.

      Pátek. Jako obvykle jsem si doma připravovala věci na víkend v Jánově, kde Jára bydlí.

      Zazvonil telefon, který jsem si tajně zapojila. Tajně, protože tatínek díky velkým účtům za telefon aparát schoval. Nám s bráchou nezbývalo nic jiného než hledat. Jsme fakt dobrý. Našli jsme ho. A vůbec není divný, když přijde účet od TELECOMU, že za volání na mobily je asi 500,-.

     Zvedla jsem ho. \\\"Prosím vás, je doma Pavel?\\\" zeptal se Prochy na druhém konci aparátu na mého bratra.

\\\"Není\\\", odpověděla jsem.

\\\"Hele, Míšo, mám nějaký kouření - skunk, nevíš o někom, kdo by ho chtěl koupit?\\\".

\\\"Nevím. Já nemám prachy, ale jestli můžeš, tak mi přijď dát ochutnat. Ubalíme špeka.\\\"

\\\"Tak jo. Já příjdu. Zatím čau!\\\"

\\\"Čus\\\"

     Jooooooooo! Konečně si dobře zahulim. To zas budu pěkně zmaštěná.

    Asi za půl hodiny přišel Prochy. Byl tu už i můj brácha, takže to nebyla pro Prochyho zbytečná cesta. Tedy jak se to vezme.

    Prochy je Pavlův kamarád. Jezdí spolu na párty. Polykají extošky, a někdy si sem tam něco šňupnou. Takové rychlé mládí. Taky nejsem svatá. A vyčítat jim to?! To bych byla proti sobě. Za prvé si nemůžeme nic vyčítat, protože už mám, co se týče těhle svinctev, taky něco za sebou. A za druhé. Marihuanu budu kouřit furt. Já potom nějak vidim líp lidi jaký jsou doopravdy. Jen tak pozorovat okolí, naslouchat mu a sledovat gesta jakými disponuje. To je potom to pravé duševní naplnění.

     Místo špeka jsme si nacpali fajfku. Když jsme vylezli na balkón, přišel můj Jaroušek. Tak nás bylo na tu fajfku víc. Taky proto jsme zřejmě nezůstali jen u jedné. Byli jsme pěkně zmaštěný. No, prostě šrumec.

      Já s Járou jsme se zbalili a šli jsme na pivo do Krušovic. Dali jsme si každý 3, místo obvyklých deset a více, a šli jsme do Janova. V Janově jsme si udělali něco k jídlu. Pak jsme šli spát.

      Ráno si ke mně vlezla Jára do postýlky. Udělali jsme si takovou malou ranní rozcvičku. Po ní jsme šli ještě spát. Probudili jsme se v jedenáct dopoledne.

     Já jsem se umyla a trochu skultůrnila, a jela jsem domů na kole na oběd. Domů jsem musela, protože jsem si potřebovala dát dohromady maturitní otázky z ekonomiky. Strávila jsem nad nimi čtyři hodiny. K večeru, kolem šesté hodiny, jsem jela zpátky do Janova.

     V Janově před barákem plela Járova maminka záhony.

\\\"Jára ti šel s Filipem naproti do Boru! Zřejmě jsou ale v hospodě.\\\"

\\\"Asi jo. Nahoře totiž stojí auto Péti a Lenky. Tak to jsou určitě v hospodě.\\\" logickou úvahou jsem to Járově mamince zcela vysvětlila. Vždy ona ho už má taky pěkně prokouklího.

      Přijdu do hospody. Pěkně pozdravím a přisednu si ke svým milým již značně rozpoloženým přátelům. Hned tu mám pivo. Připíjíme Járovi na svátek. Sedíme a lijeme do sebe piva. Jedno pěkně po druhém.

      V půl dvanácté jsem se zvedla, že jdu domů. Už jsem neměla náladu na ty duchaplné dialogy opojené alkoholem. Krom toho už jsem měla taky slušně naváto. Ještě že máme barák deset metrů od hospody. Dovíkendů.brou...............

      Tak to byl jeden z mých