bez názvu

Letíme domů

a letadlo

je jen pochmurnej stav kocoviny

na předměstí Prahy

letíme domů

a letadlo jsou

veškerý věci od rodičů

babský rady

neúspěchy zmařený sny a jejich viny

a taky trocha nedůvěry

letadlo

je obraz

a maluje ho Carravagio

maluje maluje a štětcem

máchá všemi směry

kouří cigaretu a píše dopis

a v něm

doraz

nebo doraž

protože tohle přistání

bude velký

bude mít nohy a

musíš bejt rychlejší

protože má stovku za čtyři sekundy

a jestli neunikneš

jsi v pekle

snad se ho někdo lekne

a začne utíkat

a letadlo bude náraz

výbuch a pláč

rozenej bastard kterej

nezná ani jednoho z rodičů

snílek nekňuba

a velkej hráč

jen blafování není jeho silná stránka

ale když počkáš

ukáže ti co dovede

venku

s nožem a tvým uchem

na ulici s lidma který nikam nejdou

a nic neříkaj

ničemu se už nesmějou

a jen tak jdou s ruchem

lidi jsou v letadle

a bude to velký

tak doraz nebo o to přijdeš

a pokud přijdeš

slibuju

že tvý ucho zůstane celý

na podzim se vzpamatuješ

vyjdeš ven a oslepneš

a pak tě najdou a daj do cely

snílku

nekňubo

čas kape krví obláčky

na zem

a dámy a pánové

žádné obavy protože tohle

jsou jenom turbulence

čas kape krví

na zem obrázky

na hřbitovech schnou věnce

na hrobech s nápisama

tady leží ten kdo poslouchal rady rodičů

Prší

tak překrásně jako včera

na náhrobky a těla

když jsem si vzpomněl na poslední večeři

byla mi zima a měl jsem horečky

a odřenej jazyk od cigaret

Poslouchej

dole hrajou jazz

a ty zatím letíš v letadle

kde jsou lidi který se nesmějou

protože už všechno viděli

všude byli a všechno slyšeli

Běž

a řekni jim

kolik je na světě písniček

pro který by stálo

za to spadnout

Věř

že nebudou poslouchat

a nebudou ani chtít poslouchat

nebudou tě chtít vidět

a budeš pro ně nic

Víš

takhle končí svět

a nezmůžeš nic i když chceš

chceš smět všech šest

nebo devět vět na propálenej ubrus

napsat ohořelou sirkou

A hoří stůl a hoří stodola

a hoří bar a hoří barman

a hoří vodka

a mně je líto všech

který se chtěj potkat

a nepotkaj se

je mi líto lidí v letadle

který padá

a lidi už nestihnou propajdat svět

a možná jsme všichni v malý loďce

uprostřed moře shrbený

jak zvadlý květy

a bouří a bouří

když oheň promlouvá

a vlny padaj přes bárku

a my se

modlíme za přístav

---