Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vražda je její profesí

16. 12. 2019
3
5
521
Autor
Muamarek

 

http://bezvydavatele.cz/book.php?Id=1404

 

Milí čtenáři,

 

 Básnická sbírka „Vražda je její profesí“ zkouší spojit oblasti zdánlivě nesourodé. Na jedné straně násilí, na straně druhé lidskou duši a její taje.

 Má být svého druhu sondou do pocitů lidí frustrovaných, kteří se cítí být zahnáni do kouta, ale rovněž usiluje o jistou míru napětí a tu a tam si pohrává s nečekanými zápletkami a pointou.

 Někomu z vás může připadnout, že je místy tvrdá, možná i sprostá. Autor se ovšem pokoušel těmito výrazy šetřit jako kořením, aby celkovou potravu ochutil, ale nezkazil ji předávkováním.

 Tato sbírka volně navazuje na autorovy předchozí knihy – „Ve společnosti zločinu“ a „Balady o posledním sexu“. Klade si i některé filosofické otázky, jež lze obrazně objevit mezi řádky. O jaké otázky se jedná? Například, zda „zlo“ a „dobro“ jsou od sebe oddělitelné. Nebo jestli je vždy vina pouze na straně pachatele. Všemi básněmi pak prostupuje jedna velká pochybnost, zda člověk dokáže změnit to, co je dané.

Žena v roli nájemného zabijáka je potom symbolem něčeho, co má dráždit a současně vyvolávat obavu a zděšení.

Některé básně jsou vlastně výpravnými detektivními příběhy – například „Pekelný plán“, „Jak dál?“, „Zdánlivě běžný obchod“ či „Přestane?“.

 Jiné si pohrávají s podivnostmi lidské psychiky – „Podivný inzerát“, „Prosba o vysvobození“ nebo „Bolí to…“.

 Některé básně jsou psány formou villonské balady – jako třeba hned první z nich, jejíž název je ústředním motivem celé sbírky, „Vražda je její profesí“. Kromě této balady kniha obsahuje další – „Balada o jedné mladé au pair“, „Manžel smrt manželky objednává“ nebo „A zase do starých kolejí…“.

 Báseň „Blažena a Max“ již byla uveřejněna v jiné předešlé autorově sbírce, ale nově je doplněna o dovětek, který děj posouvá maličko jiným směrem.

 Souhrnně je možno a obsahu předkládaných básní mluvit jako o baladickém a pochmurném. Přesto si snaží uchovat i nadhled a do značné míry i humor, jakkoli černý.

 Cílem tohoto díla není lidi deptat, ani je ponořit do beznaděje. Autor si uvědomuje, že vás všechny denně kropí palbou média, kdy člověk slyší, kdo byl kde zabit, znásilněn, zbit či jinak mučen. Toto dílo vás nemá uvrhnout do úzkosti – ale naopak, pomoci vám z ní najít cestu. Ano, hovoří se zde o nejtemnějších lidských stránkách a koutech – ale s vírou v něco lepšího. S tím, že takto to nemusí být.

 V podstatě denně slyšíte v médiích, ve školách a na pracovištích o jakýchsi hodnotách, které ale nemají konkrétní podobu.

 Tato sbírka básní poukazuje na to špatné a zcela jasně pojmenovává negativa – strach, zlobu, závist, licoměrnost, plytkost, povrchnost, marnotratnost, pokrytectví, sobeckost či podlost.

 Nedává recept, jak „správně žít“, na což zřejmě šablona neexistuje – ale, nebojme se té fráze – nastavuje zrcadlo jevům, které vedou k menším či větším tragédiím.

 Karel Jaromír Erben ke svým baladám sbíral motivy v lidové slovesnosti. Zde si autor víceméně vymýšlí – a jen v případě „Blaženy a Maxe“ měl nějakou předlohu – konkrétně ve videu na YouTube, jež ho inspirovalo.

Symbolem „nemocné doby je potom například video s názvem „Little Big – Hateful Love“ na serveru YouTube. V podstatě jediný vzkaz písně, můžeme-li v tomto případě o písni vůbec mluvit, zní: „Chci, abys umřel/ a“. Obrazová kulisa klipu je mimořádně ordinérní a lascivní, obsah je primitivní a dekadentní. Přesto desítky milionů lidí, zejména dětí, touto písní doslova žijí.

 Jaké je tedy sdělení současnosti? Že je vše v rozkladu, že jen málokdo nachází nějaký pevný bod, natož jakoukoli vizi. Lidé žijí v úzkosti, nejistotě, zlobě. Společnost nemá vzory, nemá hodnoty. Rodina prožívá podobný kolaps jako celá společnost.

 Úpadkem rodiny se zabývají i básně „Svedeny dohromady“ či „Aby se zavalila bahnem“.

 Čtenář je tak uveden do světa autorovy fantazie s tím, že až projde fiktivní bránou, je již výhradně na něm, jakými dalšími cestami se vydá. Co objeví – a co mu naopak zůstane skryto. Co si odnese – a čeho se tam – alegoricky – zbaví.

 

Vražda je její profesí

 

Udělá práci, kterou jiný zadá

pozná v ní všechno – od nud po stresy

má pěkné tělo – navíc je i mladá

chování děvky – šaty komtesy

Často, když končí, tak nůž otře si

řeznice není – smrt ji provází

Splní svůj úkol – žádné dotazy

Koho má, střelí – nebo oběsí

zvlášť muže, který ženskou podrazí:

Vražda je totiž její profesí

 

 O tom, co dělá, nikde nevykládá

Zrcadlo říká jasně: Tohle jsi

Chlap, s nímž se vyspíš, mrtev potom padá

často též trpíš silnou obsesí“

Zrcadlo mluví – to jsou móresy

Muž, s nímž teď leží, krizí prochází

manželka ho prý drtí rozkazy

psychický teror prošel progresí

 Milenku žádá, ať ji dorazí:

Vražda je totiž její profesí

 

 „Jde o mou dcerku“, chvěje se mu brada

„Podivných strýčků pozná procesí

Chce mi ji sebrat – dcera už teď strádá

ztratím ji navždy – nechci otřesy“

Hrozivá vize muže poděsí

Trne, co vše se ještě pokazí

Pošle své ženě kytku do vázy

po někom, kdo ji zbaví noblesy

Třeba jí lebku šutrem rozrazí:

Vražda je totiž její profesí

 

Revolver štěkne, coura odchází

Andělská mrcha – v uších topazy

Klesla, je po ní – parte rozvěsí

Exmanžel – s dívkou mluví o vrazích:

Vražda je totiž její profesí

 

 

Podivný inzerát

 

 

Muž hledá ženu – ano, tak to sedí

rád bych tě našel, tebe jedinou

zmítá mnou touha, hledám odpovědi

hlava mi třeští, když se nesoustředím

na stole vidím vázu s květinou

 

 Utrhnout chci tě, opít se tvou vůní

být, kdo tě drží, když svět ochořel

chci být jak blesk, a také hrom, co duní

do tebe sjíždět v bouři po výsluní

zavanout jako vichr od moře

 

 Nevím, zda jsi – však právě tebe hledám

tu, která úsměv dávno ztratila

hlavně svou víru, kritická k všem vědám

která jen trpí – snad se s tebou shledám

pro tebe svět je jedna Bastila

 

 Snad budu princem, jenž tě vysvobodí

jinak, než je to v knížkách pro děti

život je plavba – ty máš díru v lodi

voda se valí, v ní se nohy brodí

hladina stoupá – hlavou proletí

 

 Sháním tě, ano, právě tebe, která

přeješ si, ať tvá muka ustanou

a vzýváš klidně třeba Lucifera

protože všechna rána jsou ti šerá

a ty víš, že máš v trní ustláno

 

 Možná už dlouho se ti hlavou honí

že chceš pryč odsud – a to trvale

že na svůj odraz křičíš: Ať je po ní

zrcadlo ale slzu neuroní

ne – já se nechci s tebou vyválet

 

 Je něco jiné, co mě strašně vzruší

stačí jen, abys prostě svolila:

Ty ztratíš život – a já svoji duši

chci slyšet srdce – tvoje, jak ti buší

a jak pak slábne, když jsi opilá

 

 Určíš si sama způsob odejití

zatím sním asi nejvíc o noži

Jsem jako pavouk, co má mouchu v síti

pavouků ženy většinou se štítí

ty budeš jiná, ty si odložíš

 

 

Svedeny dohromady

 

Pavla se spolužačce svěří

co že má vlastně za traumata

„Bylo to vždycky po večeři

zneužíval mne vlastní táta

 

 Bylo mi dvanáct, prosila jsem

udělal mi to, nešlo jinak

Celé tři roky – hnusný prase

chci, aby chcípnul tenhle sviňák

 

 Jde o mou sestru – už se chystá

vždyť mi to řekl na rovinu:

„Teď bude moje, buď si jistá“

Tohle mu prostě neprominu

 

 Já zkrátka nemám na vybranou

sestře je deset, mám ji ráda

Vylákáme ho někam stranou“

Bylo znát, jak moc dívka strádá

 

 Kamarádka jí odpovídá:

„Zabiju ho, jo, je to zrůda

střílím fakt dobře, jsem v tom třída

Prachy? Ne, nechci, však jsi chudá

 

 Peníze nechci – něco jiné

nožem chci pomoct od depresí“

Počká, dokud šok nepomine

„Kamilo, počkej, ty mě děsíš“

 

 „Jsem v jiném stavu – s učitelem

řekl, že ženu neopustí

nepostaví se k tomu čelem

chlapi jsou vůbec strašně hustí

 

 Mohu ho prásknout, on má známé

hrozí mi, že mne někdo zmlátí

Ve mně se všechno nějak láme

opustili mne všichni svatí

 

 Chci jenom jedno – ať holt pyká

můj mord se prostě narafičí

tak, aby on byl za viníka“

Pomalu strašný plán zde klíčí

 

 Detaily už jen obě ladí

necouvne jedna – ani druhá

Někdy je velmi kruté – mládí

Pro dívku vlastní smrt je vzpruha

 

 Kamila čeká před garáží

ví, že k ní otec Pavly kráčí

Namíří na něj, chce to zažít

ještě, než střelí, křikne: „Sráči“

 

 Do hrudi muže pětkrát střelí

na zem se zalit krví zhroutí

Kdo bude hlavní podezřelý?

Možná, že chlápek z blízké pouti

 

 Kamila zabila ho ve tři

štafetu nyní Pavle předá

Policie nic nevyšetří

Konečně je tu den „Dé“ – středa

 

„Pospěš si – už jen na to čekám

za hodinu se u mne staví

Do ložnice teď pojďme někam

Bodni mne přesně – bez obavy“

 

 Pavla rukojeť silně mačká

„Naaranžuješ to tu poté

 že se tu strhla hádka, rvačka

Tak už mne bodni ostrým hrotem“

 

 Blůzku si zvolna rozepíná

Pavla si prohlídne ji zblízka

Proč tohle tělo pojme hlína?

Proč už tak mladá rakev získá?

 

 Bodla ji – znovu, tělo klesá

doufala, že smrt rány léčí

Pavla teď hledá hlubší přesah

zažehnat chtěla nebezpečí

 

 Bylo to nějak příliš snadné

 na mrtvou přítelkyni hledí

pomalu její tělo chladne

Našla už svoje odpovědi?

 

 Doufala, že ji osvobodí

když její otec zkrátka zmizí

zatím se stále louží brodí

a sama sobě je tak cizí

 

 Každý z nás různé věci činí

chyby se přitom jenom kupí

Kostlivci mají mnoho skříní

Výhra je blízko od potupy…

 

 


5 názorů

Muamarek
18. 12. 2019
Dát tip

Fialka: Díky moc :-)))

 

 Kočkodan:    :-))))


fialka...
18. 12. 2019
Dát tip

Blahopřeji a přeji úspěch :-)


Kočkodan
17. 12. 2019
Dát tip

Napsat sbírku básní je podle mne lepší, než někoho zavraždit. ;-)


Muamarek
16. 12. 2019
Dát tip

Díky moc, Goro, tady toho pak mám po kupě více: http://bezvydavatele.cz/author-book.php?Id=66

 Krásný den :-)))


Gora
16. 12. 2019
Dát tip

Marku, jsi opravdu velmi pracovitý autor, blahopřeji k vydání a ať má knížka zveršovaných krimipovídek hodně spokojených čtenářů.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru