On a ona

Ležela tu před ním. Naprosto nehnutě a klidně. Odráželo se z ní světlo, které mu svítilo do očí, ale to mu nevadilo…ba naopak, užíval si to. Díval se přímo na ni a přemýšlel. Viděl v ní veškerou pravdu, na kterou nemohl v poslední době přijít. Jakoby mu ukazovala směr a nabízela řešení. Řešení tak prosté, až se sám sobě divil, že na něj nepřišel už dřív. Seděl tam takhle už dobrou chvíli, ale čas jakoby na chvíli zpomalil a nechal ho si tuto chvíli pořádně rozmyslet a zapamatovat. Svět se přestal točit a teď tu byli jen ona a on. V jedné místnosti, v jednom světě, v jednu rozhodující chvíli. Ona stále jen ležela na prázdném stole a opětovala každou jeho myšlenku, souhlasila s ním ve všem, a to ani nemusela promluvit. Nakonec se odhodlal, zvedl ruku a dotknul se jí. Bylo rozhodnuto. Čas se opět rozběhl na plné obrátky a celé se to stalo až příliš rychle. Bylo to jedno velké rozhodnutí pro malého člověka a jedna mikroskopická chvíle vůči životu. Vzal si ji k sobě, otevřel pusu a opatrně si ji tam vložil. Poslední, co mu v tu chvíli prolétlo hlavou byla kulka z pistole K-12.