Začátek konce

Láska. Zakázaná, o to víc vzácná. Vášeň, utajená, o to intenzivnější. A teď to najednou má všechno skončit. Jako mávnutím proutku, ne kvůli mě, ne kvůli tobě, prostě rozhodnutím někoho jiného.

V každé z našich posledních chvil je koktejl pocitů. Obrovská radost z toho, že tě na chvíli můžu držet v náručí, velký zoufalství z toho, co se stalo, bezmoc, že s tím nemůžu nic dělat, vztek na všechny, kdo to způsobili, zlomený srdce, že o tebe přicházím, intenzivní pocit blízkosti a lásky, vášeň, kterou nedokážu ovládat... Nikdy by mě nenapadlo, že můžu v jednu chvíli brečet, a zároveň být tak šťastná, že ten důvod toho proč brečím, můžu držet v tu chvíli blízko u sebe. 

Střih. Během pár vteřin jsme oba zpátky v realitě a musíme se tvářit, že nás nic takového nebolí. Smát se, soustředit se, a při zmínce o tom druhém nedat najevo ani náznak citu. Lež, kterou tě chráníme. Cynismus, který bolí jen nás. Kus krásného světa, co jsme spolu měli, se blíží ke konci. 

Odpočítávám dny, hodiny a minuty, které nám ještě zbývají. Namlouvám si, že to neskončí. Zdají se mi o tobě sny, krásné a mlhavé...