Zoufala jsem si

Zoufala jsem si, žes nepřišel za mnou,

snila jsem hrozné scénáře,

mé sny mě mátly a já se hned ráno,

dívala s hrůzou do snáře.

Zoufala jsem si, žes nenapsal zprávu,

a tak mě nejspíš asi nemáš rád,

dokola v hlavě mi otázky zněly,

a štípali jak jedovatý had.

Zoufala jserm si, žes zapomněl na mě,

jiná že dává ti svou náruč, tělo, smích,

bolest trhá mi srdce a slzy jak řeka,

tečou ze studní bezedných.

Proč jsme my ženy sami sobě si strachem?

dnes se jen usmívám jedné z těch vzpomínek,

když já se tak bála, tys kradl mi růže 

a sháněl z lásky snubní prstýnek.