Nerozlučné sestry

Nerozlučné sestry

V hlubokém lese u velké louky kam nikdo nechodil. A to pro to že se tam každý bály chodit. Neboť se říkalo že tam straší. A tak u prostřed toho palouku žily a tančily krásné vílí. Každá z nich měla své jméno a kouzelnou moc. a když se chtěli z krýt měli každá svojí komnatu v malém pařezu od pokácených stromech. každá ji měla jinak vyzdobenou a stolek s kouzelnou kouli a také měli věci které jim zanechal osud. Mezi nimi byla i mala raubiřka jmenovala se Zonička. Jednou když se nikdo nedíval vzala si od jedné ze svých sester bílou hůl která měla sílu vyvolat léto. A tak to, vzápětí se potichu vypařila. Aby si toho nikdo nevšiml. A také ji to podařila. Když nastala noc. A tak se všechny vílí scházely na louku kde trávili svůj čas v noci. A když nastane zima tak se snažili se schovat do svých domečku ale. Nejen to. Snaží se chránit lesní zvířátka před hladem a chladem. I Zonička která měla svou moc vyvolávat léto. Tak aniž by si toho byla vědoma tak se Zonička rozhodla že půjde ven. I přesto že je zima. Ale proto že byla ještě malička tak svou sílu neuměla ovládat. A tak ji královna víl a zároveň i máma některých z nich řekla.

MAMA:„ Tady máš šátek a o važ si s nimi své ručičky. A by tvá síla nebyla tak silná nebo aby nebyla vůbec vidět.“

A tak ji je ji malé ručičky byli skryté před sluncem. Jednou když si hráli Zonička a jedna z jejich sester LiIianou když v tom ji upadla na zem a co se nestalo. Jeden z jejího šátečku upadl na zem. Najednou si toho LiIiana všimla že Zoničce upadl šáteček z ruky a tak ji řekla.

LILIANA:„ Zoničko dávej si pozor upadl ti jeden šateček. Prosím zvedni si jej.“  

ZONIČKA:„ Hele nech toho a starej se o sebe.“

LILIANA:„ Prosím, prosím poslechni a nasaď si z pátky na svou ručičku šáteček.“  

ZONIČKA:„ Ne a nech mě být.“

LILIANA:„ Prosím sestřičko já to myslela dobře.“

ZONIČKA:„ Tak ty toho nenecháš??!!“

A jak tak se Zonička rozzlobila tak svou nepřikrytou ručičkou také i tou přikrytou pod šátkem. Ale nechtěně trefila svou sestřičku Lilianku do hlavy v tu chvíli se Liliance na hlavě vykvetla malá lilie. Když to Zonička zjistila co provedla tak zavolala maminku a Tatinka.

ZONIČKA:„ Mamínko!! Tatínku!!!“

MAMINKA:„ Co se děje Zoniko??“

TATINEK:„ Cos to provedla Zoničko!??“ 

ZONIČKA:„ Já sem nechtěla.“

A tak rodiče vzali malou Lilianku do náruči a odjeli do lesa kde byla víla lásky která měla léčivé schopnosti. Zonička se mezitím zamkla do svého pokojíčku. Mezitím co VÍLA léčila LiIianku tak jen dodala. Je ji schopnost poroste a bude velice silná. A tak poté se vrátili na palouček kde žily ze všechny. Už jako malá se Zonička zavřela do svého pokojíku a nikdy už nevycházela. A to jen proto že si to je jí rodiče přáli spíše je jí otec. A jak plynul čas a dívky vyrůstali tak se jedna druhé odcizovali. Až jednou když měli korunovat Zoničku tak se stalo něco kdo nečekal. Ji spadla ji jedna z jejich rukaviček na zem a ona na zemi vytvořila jednu moc velikou LÍLII. Všichni se lekly a i ona se sama až se rozběhla rychle utíkala a za sebou zanechávala léto. zmizela v nenávratnu. zmizela v nenávratnu. Stále utíkala dál a dál do hlubokého lesa. Na konci lesa byl další palouček kde nikdo nežije a  nebývá a tak tam Zonička cítila v bezpečí směla byt jen sama sebou. hledaly tak si Zonička žila svůj život. Schovávala se všude jen kde mohla by přežila. Hlavně pod velkou LÍLY jedí. Mezitím co ji rodičové a ostatní sestrami Kterou si sama vyčarovala. Jedla různé rostlinky které VÍLY jedí. A když už byla větší a starší tak se rozhodla že vyzkouší jakou vlastně to má moc. O kterým rodiče mluvili. Jak tak pomalu kráčela loukou tak spatřila první strom který se ji zalíbil. A tak se tedy rozhodla že by si tam mohla postavit svůj vysnění palác o kterém jako malá vždy snila. A tak si Zonička vykouzlila velký zámek. Byl celý z LILÍE tam si Zonička vytvořila svou velkou místnost plnou LÍLII a krásných květin. Když byla smutná tak si tančila i občas zazpívala. Žila tam od svých deseti let. A tak pro to si občas připadala osamělá. Jednou se je ji mladší sestra rozhodla že se za ní vydá. A tak tedy šla. Hlubokém lesem a přitom potkávala spousty zvířátek hlavně myšky s veverkami. A každé z nich se vyptávala, jestli ji někde neviděli. V tom se ozvala veverka Vendulka.

VEVERKA - ZLATKA:„ Hej koho hledáš?!“

LILIANKA:„ Jo hledám, hledám Zoničku aby zase vrátila vrátila všechno jak má byt. Ale já nevím a navíc se bojím.“

VEVERKA - ZLATKA:„ Neboj mi ti pomůžeme.“

LIANKA:„ A navíc nevím kde je.“

VEVERKA - ZLATKA Ale já možná vím. Nedávno jsem ji zahlídla na druhé strany lesa.“  

Cestou potkali Lišku – Bystroušku a té se zeptali jestli neví kde je Zonička. Ale Liška – Bystrouška nic nevěděla tak jim na to odpověděla.

LIŠKA – BYSTROUŠKA:„ Zeptej se Myška – Chytrolínka třeba ta ti pomůže.“

LILIANKA:„ Tak dobrá ale opatrně je velice smutná a když je smutná tak začíná kouzlit. Muže s tebe udělat květinu nebo ně co jiného.“

LIŠKA – BYSTROUŠKA:„ Dobrá a tak jak ji pomoci??“

Liška – Bystrouška šla a cestou potkala Myšku – Chytrolínku a zeptala se ji.

LIŠKA – BYSTROUŠKA:„ Tak dobrá budu tady kdybys ji viděla tak se vrať a řekni my.“

SOVA – HLÍDAČKA:„ Koho hledáš myško??“

MYŠKA – CHYTROLINKA:„ Hledám Zoničku.“

SOVA – HLIDAČKA:„ No tak pojď já ti ukážu kde je ale opatrně. Já dál nemohu jsem ospalá proto že jsem noční tvor. Tak už musíš jít dál.“

MYŠKA – CHYTROLÍNKA:„ N tak dobře.“  

SOVA – HLÍDAČKA:„ Tak pojď.“

A tak Liška – Bystrouška šla a když došly za les mezitím ji sova – hlídačka opustila. Tak tam uviděla velký zámek z květin a hlavně z lílii. Tak tam Myška – Chytrolínka šla. A tak tam když dorazila úplně k zámku tak na vrátka zaklepala.  Vtom se tam ozvalo.

ZONIČKA: „ kdo tam je??

MYŠKA - CHYTROLÍNKA:„ To sem já“

V tu chvíli Zonička zakřičela. 

ZONIČKA:„ Jděti pryč!!!!“

MYŠKA – CHTROLÍNKA:„ Ne nepůjdu potřebujeme abys vrátila zpátky koloběh přírody a sestřičce vrátila svojí podobu.  Proto že je ji sestra Liliana má na svojí hlavě. Ale ne jen na hlavě ale i na těle.“

ZONIČKA:„ Ale já nevím jak.“

MYŠKA - CHYTROLINKA:„ Ale ty víš ale nechceš.“

ZONIČKA:„ Tak dobře ale ne že to zkazím. Tak pak už tam nebudu. A co dělají? Beztak je jim tam beze mě dobře.“ 

VEVERKA - ZLATKA:„ Ale ne, Neboj se všechno bude v pořádku mi ti pomůžeme. “

ZONIČKA:„ Tak dobrá ale jestli ne tak mě nechte bít.“

A tak tedy vstoupily dovnitř. Když Zonička uviděla svoji sestřičku Lilianku celou obrostrou lilii. A tak  se otočila a utekla zpátky tam kde byla celou dobu co se to všechno dělo a děje. A tak čas plynul a s Lilianky se stala opravdová lílie. A tak se některé sestry vydali a tak se rozhodl aby  Zoničkou  vrátila aby vrátila tak jak to má byt. Ale když tam došly tak neuvěřícně koukali jak velká a krásná může být lilie. Byl ji obrostly celý strom a vněm bydlela Lilianka sama. A tak přišly ji přemluvit. Ale Zonička to odmítala a to že se bála aby jím neublížila ještě víc než své sestřičce Liliance. A tak se zavřela do svého hradu z lilii. Jednoho dne se rozhodla že k sobě pustí jen několik ze svých sestřiček. Byli to Modrovločku, giphynku, Chloenku, Elsu, Vílu Tanečnici Alexandrii. A tak to zkusí. Byla to sestra Kráska kterou Zonička měla nejraději ze svých sourozenců. A tak se tam s ně mi vydala. A tak došly. Když už tam byli. A její sestra Kráska nestačila se divit jaký je její hrad nádherný. Tiše zaklepala na vrátka od krásného zámečku.

V tom se tam ozvalo.

ZONIČKA:„. Běž pryč Kláro!!“   

KRÁSKA - SESTŘIČKA:„ To jsem já tvá sestřička Kráska.“

ZONIČKA:„ Ale i tak jdi pryč nechci ti ublížit. Jako jsem to udělala Lilianě.“

KRÁSKA – SESTŘIČKA:„ Neboj mi ti pomůžeme že Lištičko – Bystrouško??“

LIŠKA – BYSTROUŠKA:„Ano, ano máš pravdu. Jen sami to nedokažme musí nás být víc.“

VEVERKA – ZLATKA:„ To je fakt. Tak já musím jít to říct ostatním zvířátkům zde v lese.“

A tak se i stalo veverka  – Zlatka šla a cestou říkala zvířátkům které potkávala.  Byli to - Liška – Bystrouška, Zajíc – Ušáček, Myška – CHytrolínka, Datel – Zobáček, Sýkorka – kecka, Káně – Lovec, Lesní včely – Včeličky sběračky, Sova – Hlídačka, Výr – Pomocník, Puma – Zlodějka, Krysa – Hrabalka. Když se vrátila tak nejen sama ale i s ostatními zvířátky které sní šly. A pak řekla.

VEVERKA  – ZLATKA:„ Tak jsem tu, teda spíš jsme tu.“

KRÁSKA - SESTŘIČKA:„ To je dobře tak pojďte. Jdeme znovu za Zoničkou a by to dala všechno do pořádku.“

A tak všichni šly za Zoničkou. Když tam znovu došly tak už tam Zonička seděla a četla si knihu. Studovala jak by to všechno napravila. Ale stále se ji to nedařilo. Až najednou našla to správné kouzlo.

KRÁSKA - SESTŘIČKA:„ Tak co Zoničko už si nato přišla to jak to všechno napravit?“

ZONIČKA:„ Ano, ano už to vím. Přiveďte LILIANKA - SESTRA.“

a tak i udělali.“

A tak když ji dovedly. Tak Zonička prvně napravila tvář své sestře Lilianě – sestře.

Zonička prvně napravila co z působila své sestře Liliance– Sestřiče a pak zas vrátila do pořádku roční obdoby. Na konec se všichni vrátily společně domů. Celou cestou stejně přemýšlela o tom co provedla. A jak sestry tak i rodičům. Tak se šla všem omluvit.

ZONIČKA:„ Omlouvám vám se všem a hlavně vám maminko a tatínku. Atak se všichni dali znovu dohromady. A tak všichni obejmu li Zoniku a tak byli všichni šťastní že jsou spolu.

                                         KONEC

---