Den a noc

Den a noc

když den ráno vstává

své lůžko zanechává

noci

ta umdlena se svalí

teplo lůžka si chválí

a udržet svá víčka

již není v její

moci

den k úsvitu běží a obouvá si střevíčky

když střechy štíhlých věží

stoupají k slunci na špičky

a když se koupe ve sluneční lázni

po paprscích nahoru se šplhá

úsvit byl jeho první láskou

a poledne je jeho láska druhá

ještě se prohání v sluneční krajině

však noci robátko, chová již na klíně

v soumraku odchází vzbudit noc

sestřičku

ve dne ji vyšlapal

po nebi

cestičku