Zatím

Přišla jsi jak sen a zdáš se mi dál

v bytě ticho kreslí po zdech noc je dávno pryč

a zdá se, že je tak všechno na svém místě dál

na posteli leží však zde od čehosi klíč.

Bojím se jej do rukou vzít hledat zámek k němu

Bůhví co mne čeká, kdybych odemkl s ním snad

věci, které zlé jsou k sobě jako my k druhému

nebo červy pochybností stromů temnot sad.

Ale kdybych našel srdce, které k němu patří

a pomalu odemykal tolik dveří k tobě

zadržel bych dech svůj nejdřív a pak dýchal za tři

na sebe bych zapomněl jak na mrtvého v hrobě.

Pak bychom šli nad propastí po tenoučkém laně

jako chodí náměsíční a báli se výšek

za polibky strachem z hlubin platili tak za ně

navzájem se dotýkali prstů hebkých bříšek.

A tak půjdu po ulici někam jenom tak

ruce v kapsách černé brýle a na krku šál

a třeba tě už dlouho lásko od vidění znám

jen jsem tě zatím jenom nikdy s klíčem nepotkal.