střepy

Na konci minulého tisíciletí našel Písmáka adolescent b.ez a začal ze sebe chrlit cosi, co potřebovalo ven. Po pár letech všechno spálil a smazal. Potřeboval nejspíš nějaký přechodový rituál, kdo ví. Místní dění pozoroval z čím dál většího odstupu - až zapomněl, že Písmák vůbec existuje. Drtivá většina toho chrlení je pryč, tu a tam se ale něco ozve. Rozhodl jsem se pár střípků posbírat a vrátit je sem. Ne proto, že bych jim přisuzoval nějakou hodnotu. Spíš jako trapný projev vděčnosti za neuvěřitelně košaté lidi, v jejichž stínu se tak dobře odpočívalo. Jsem vůči nim bezvýchodně zadlužený. Z toho co mi s důvěrou zapůjčili jsem nevrátil téměř nic.

 

V poslední době zase občas něco napíšu. Už to není chrlení, ale spíš odkašlávání jiných obsahů z jiných dutin. Přestože (nejspíš z nostalgie) používám stejný nick, jsem někdo jiný. Přechodový rituál se zdařil a po něm i pár dalších. S minulostí mě váže jen vědomí nevalné hodnoty vlastní produkce, ale říkám si, že to server s nadpisem "amatérská literární tvorba" snese. A když už to tu začalo...

 

 

 

vedu tě do krajiny

devíti desetin

ledovce svoji viny

tam kde 

\stín

  \stíná

    \stín

 

---

 

podivný pocit mám

míjení čehosi

roletou přepínám 

nepřímé přenosy

oblohy

 

---

 

a za oknem 

den vzhůru dnem

zlomený v rukou věžních hodin

 

do počasí se propadnem

dotknout se svršků

jeho spodin

 

---

 

tak jak se z šálku věští, usrkává káva

tak jak se nastoluje večeře

///

průsmykem skorovíry v nevěře

přichází

 

---

 

dlažební kostka vržená z davu

už dávno vybraná pro čísi slávu

jen já jsem vyvolen

jen já jsem vyvolen

jen já jsem vyvolen

rozbít vám hlavu

 

---

 

překlopená hlava -

tma ve které sněží

jak základy hájit

když záporno je mi

?

jsem člověk co vstává

v člověku co leží -

chci pevný bod najít

a nepohnout zemí

 

---

 

Starý déšť 

belhá se

křehce a o holi

upadl

nedýchá

umírá

mrholí

 

v kapsách mám plamínky

na cárech papíru

v zápase počátek

nakonec ve~smíru

 

---

 

G-C-D song

vyšli jsme ráno a většina lidí zůstala jenom na úpatí hory

zmatený divoký včely snášely med do plechovky od Coca-Coly

a bazén ve středu města jakoby přírodně plnil se močí

a kdekdo zvědavě koukal na střechy a ptal se, jestli ten chlap doopravdy skočí

 

a lidi 

a věci 

a stíny 

jsou spojený s oblohou

kdoví na čem svět stojí

jistě ne na nohou

 

a město svázaný v ulicích zalejzá do skrýší

a město dejchá a doufá

že nikdo to neslyší

 

a já hledám místo, kde bych se moh' schovat

a já hledám způsob jak tě nemiloval

 

---

 

                    umět tak opouštět

                    a bez náznaku zrady

                    umět být mimo svět

                    a proto tolik

                   Tady 

                   

                    umět tak milovat

                    bez výpočtů a přímo

                    ve světě umět stát

                    a proto tolik

 

Mimo

 

---

 

vztažené ruce - větrolamy

zůstaly nahle trčet samy

a propast v čase člověčnosti

už nepřesáhnou

                                                   í

                            st

            mo

    pře

ne

 

---

 

tak snadno na dno svojí viny

bez pohlazení o hladiny

a slova-slova

slova-činy

 

dál nemůžu

dál smím jen

 

jiný

 

 

---