POTÉ

Procitla uprostřed hluboké noci. Doteď spala jako zabitá v nejvyšším patře nedostavěné budovy, kde si našla skrýš, než odtud ráno definitivně zmizí. Schodiště chybělo, ale stačila trocha obratnosti a sklouzla po betonovém rantlu dolů. Všude panovala černočerná, neproniknutelná, depresivní tma, jen průhledem nad nedokončeným patrem prosvítala noční obloha. Hvězdy ani měsíc vidět nebylo. Nebe skrývaly těžké mraky.

Ve squattu nikdy nevládl úplný klid a o noci to platilo jakbysmet. Dávno si na hluk zvykla a nevnímala jej. Hádky, opilecké výkřiky, blábolení feťáků v rauši. Voda z kýblu, kterou někdo splachoval záchod. Všechno tohle patřilo ke koloritu squattové noci.
Tyhle zvuky byly jiné, proto ji zneklidnily. Věděla, že po drsném střetu se Skeletem má nervy napnuté k prasknutí. Přesto tohle bylo divné, a tak ji přemohla zvědavost. Vytáhla z kapsy baterku a do pravé ruky uchopila nůž.
Někdo zaječel bolestí, kakofonie zvuků jako při rvačce, zděšené výkřiky.
„Ustupte, ustupte…“ rozpoznala dokonce jednotlivá slova.
Že by policejní zásah? Nemohla ho vyloučit. Pokud snad některého z těch hibernovaných zabili, byl to jistě důvod k represi. O tom si nedělala žádné iluze. Ranní střet s pořádkovými silami byl nejbrutálnější, co sama zažila. Dosud se nikdy nesetkala s tím, že by po nich stříleli gumovými projektily. Výhodou bylo, že o jejím úkrytu nikdo nevěděl. Pořád má dostatek času pěkně v tichosti po anglicku zmizet. Svůj vztah se Skeletem jednou provždy ukončila a jinak tady nemá nikoho, kdo by jí nějak zvlášť přirostl k srdci.
Vylezla zpátky do skrýše a v rychlosti si sbalila věci. Pár kusů oblečení, svetr, bunda, spodní prádlo… dvě konzervy, kterých se ještě netkla. Vystřelovací nůž, kesr a ostrá dýka, kterou si před rokem koupila za vydělané peníze. Kartáček na zuby. Pasta. Nůžky. A dvě knihy z místní knihovny. Příležitostně je vrátí. Knihy byly její vášní. Četla každou volnou chvíli. Přenášela se do světů, které přinášela fantazie, do světů, v nichž mohla prožívat příběhy tak odlišné od své reality.
To je všechno. Usadí se někde jinde. Zůstane vlčicí samotářkou. Možná časem přesídlí do jiného squattu. Z opatrnosti raději zhasla baterku a strčila si ji do kapsy. Levou rukou se přidržovala stěny a obezřetně našlapovala. Takhle ji nikdo neuvidí. Snadno se nepozorována dostane ven.
Odbočila za roh. Pohybovala se v pravém bloku budovy. Věděla, že kousek odtud se nachází schodiště stáčející se do rozsáhlých pozemních pater. Tam byly projektovány garáže. Z nich se snadno vyplíží, i kdyby celý areál obklíčila Policie.
Uklidňovalo ji, že neslyší výstřely. Ničeho se neděsila víc, než náhodného zbloudilého projektilu. Z toho se jí po včerejším zážitku ježila kůže. Jenže to, co zaslechla, bylo nanejvýš znepokojivé. Jakési temné chrčení, sten a klokotavé, mlaskavé zvuky, které nedokázala zařadit. Neklamně vycházely z prostor těsně před ní. Cítila, jak se jejího těla zmocňuje čirá animální hrůza. Temnota dostávala čím dál hrozivější obraz. Její fantazie, zjitřená příliš čerstvými událostmi, pracovala na plné obrátky.