Tam je teď duše...

Mimo mnoha jiných byl M. Kovářík i u mých básnických počátků:

https://prehravac.rozhlas.cz/audio/856154/embedded

a

https://hledani.rozhlas.cz/?query=Zelen%C3%A9+pe%C5%99%C3%AD&navigation=+generic2%3A%5E%22%C4%8CRo+2+-+Praha%22%24++generic3%3A%5E%22Zelen%C3%A9+pe%C5%99%C3%AD%22%24&pattern=false&offset=40 (5. 11. 2009).

 

 

 

Tam je teď duše...

 

Kam se jen poděl?

Rozptýlil se v knihách?

Kam větry nesly peří zelené?

Je teď blíž vodě

kterou měsíc zdvihá?

Pluje snad s vesly, zbaven břemene?

 

Březen ho hladí po kostnaté tváři

v nesněžném kraji slzu uroní

Ve vráskách mládí uchovat se daří

Verše pak vlají

třeba u koní

 

Na Malé straně uličky stesk svírá

Díval se na ně

z podkroví. Ten výraz...

Nazpaměť ryba naruby děj říká...

 

Přednesem přešel

kamsi mimo zemi

kde slunce střeše divákem je němým

Tam je teď duše Mirka Kováříka...

 

 

V nichž stále žije...

 

Jeho život byly myšlenky srovnané

do regálů

 

Když potřeboval vitamíny

sáhl po Pomeranči

akorát mechanickém

s citem pro vlastní jazyk

 

Nemusíte mít děti

abyste byli u početí

Jeho potomstvo promlouvá z řádků

 

Když ptáci umlknou

peří se zaleskne na hladině

tak nějak po smaragdech

 

utopených ve Vltavě

a přitom stále živých

 

Zanechal otisk

na mnoha stopách

Byl u prvních krůčků

svým dechem nasměroval chůzi

 

V jeho příjmení

kujný začátek

právě tam měl blízko ke zvonu

a klekání

 

Je nepřeberně

mnoho vět

v nichž je zakonzervován

hybernován

Ne

v nichž stále žije...

 

 

---