Výloha ze střepů

 

Podivný člověk motá se po ulici

Mdlý výraz v bledé tváři

V sobě uzavřen, o čemsi je snící

Myšlenka s myšlenkou se sváří

 

Snad hledá vlastní škrt?

 

Hle, podívej, toť smrt

Kdesi opila se

a tichým večerem se nyní sama nese

 

Prohlíží výlohy

prázdné jsou jako ona sama

hledá a klidu stále nemá

je opilá.

Kdo postavil ji na nohy?

 

Bůh? Nebo ďábel? Osud? Čas?

Kdo jen zná odpověď na otázky?

Co hledáš, smrti, u každého z nás?

(Jsme nehodni tvé lásky!)   

 

Smrt opila se. Teď motající

opírá se o lidi navždy spící

---