Na tenkém ledě

Povzdechnutí nad tím, že se děje naráz až příliš věcí, které jsou schopny nám ve finále podlomit led pod nohama...

Tak jako podzimní slunce tu stojí

zesláblý, stranou... sotva o něm víme

jak jeden z přízraků Francisca Goyi

s životem válčil, teď vrací se z boje

 

Čekal bych geroje v zářivé zbroji

neznámý vrahoun... z bot odvahu ždíme

začleněn spíš jako pán, co stát dojí

sotva co přišel, nůž hrudníkem projel

 

Běhá mráz po zádech... u srdce píchá

nejenom zima... i válka je za dveřmi

snad bude tichá noc opravdu tichá

rveme se o nádech... sólo i v týmu

 

Také se říkává, že je tu pořádek

nikoliv... možná tak ekelhaft... nevěř jim

hladomor do Vánoc... nacpaná břicha

z recese už i to léto je v... říjnu

 

Postává opodál... víc stín než člověk

zahořklý, zlomený, zdaněný z příjmu...

kam se jen vydá dál?? myslím, že rovně

myslím, že vypadá s námi to bledě

 

Dostávám to, co dám... máme středověk

za noc svět promění se v líheň výmluv

bohužel bude víc takových proměn

Kyslík všem!!! (bruslíme na tenkém ledě...)

---