Ich-über mich

Každé ranní probuzení

ubíjí mě čím dál víc,

prohlubuje poranění,

co ve mě je,ale to nic.

Americký úsměv na rtech

nosím stále vždy a všude,

nevyvolat pocit v lidech,

že vše ke dnu se mnou jde.

V osamění stékají mi

slzy velké jako hrách,

po mých tvářích stékaj samy,

utápím se v vzpomínkách.

Připadám si jako loutka,

za provázky voděná,

srdce se vždy s hlavou utká,

co děláš ,ty zasněná?

Jako puzzle rozsypaná,

zoufalá a rozhozená,

stejně si to dělaáš sama,

ty huso jedna.

Ty to nejsi,tak co bys chtěla,

už se prober,sundej brejle,

vyhoď naděj z tvýho těla,

jen uvnitř zlo ti dělá.