Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
(opět jeden rádoby automatický text, tentokrát vyhrabaný z šuplíku)
*Mám takový nejistý pocit, že "rozjasněné k upřímnosti" jsem někomu ukrad´ - nevíte někdo odkud to může být?
Láska je někde mezi a ráda mizí jako vítr, nezůstane nic, jen planě jabloně,
jejichž jablká trpká jsou, a nebesa proklatě čistá když jeden by si bouři
přál, v srdcích roznesen svatý grál, tak vždy jen úlomky dva sejdou se,
nestačí to vždy, každý touží hledat dál, a netrousit z kapes žité roky,
taroky života Bůh v rukou má, nemává a rozmýšlí mocně, něboť myšlenka
mocnější slova být může, Bůh-li pomůže, pravda se vrátí v nás a zastihne
nás nepřipravené a vědoucí tak málo, že skutečnost se stává neustále šokem
a pak k sobě dovnitř utíkáme, aby pak ráno statečně ven, otužovat, přežít
den, a nebude jeden jen, bude šňůrou perel nepravých, to člověk si přál,
svět pak jak hostina nezvaných, opít se jen pro jistotu, rozmazaný vjem
okolostojících tváří ke smíchu svádí, poddává se většina a kočí vrací
minuty, čas se roztéká a plyne nečekaně v prostor, ne kupředu, až
překvapeně všichni vstávají, zapomenuti vyvolávačem jmen vyvolených.
Štěstí je vzácným ptákem sedícím na parapetu; vzápětí rozcupován, zástup
jásá jednotně, a tudíž mocně, hlasy se nesou daleko a jsou rozjasněné k
upřímnosti. V poušti mizí slova chvály, cihly pálené zbytečné jsou jakmile
zaútočí prázdnota, ta obejme i zevnitř ne však nás,
MY JSME DVA.
Písmák