Odstín

Pod jasnou oblohou se k ránu rozehrály písně řek - to ale až dotek padajícího listu rosou okouzlených trav narušil pochod bludných myšlenek;

zpozorněl a prvně si uvědomil, že přichází podzim

na okamžik tam stál jen on a obrys táhlého lesa

na cestu mu posvítil paprsek procházející skrz hustou korunu mohutného velikána;

"Dosvědčit svá malá pozorování druhým bych chtěl" Zamumlal si pro sebe

Byl to snad dým, co do oka slzu mu vložil?

Odsouzení k samotě jakoby v té chvíli získalo o mnoho hřejivější odstín; takový pocit nikdy dříve nezažil. 

Možná, že v tom smysl svých dnů objevil.