Jakoby

Dívám se z oken, jak vstává ráno

skrz kapky deště na šedé domy

a skla jsou právě do ulic branou

Maria k nebi rukama lomí.

A v očích stojí chvíle té voda

jak bílé slzy po tvářích kane

prší a kapka každá mne bodá

když jedna padne tak druhá vstane.

A kruhy kruhů hladinou běží

dosáhne některý na dno i břeh  

holubi skryli se do tmy a věží

rty se mé spojily v jediný steh.

V mlčení sešitý nitěmi deště

políbím potajmu vlasy tvé jen

dotknu se ňader jen jakoby nechtě

a ty si pomyslíš, že je to sen.