Bubák

Mám v kvartýru bubáka,
každou noc mě straší.
Vždycky hodně hulákám,
aby to měl snazší.

Křičím, ač mě neděsí
a vypadá mile;
i duch vidět přeje si
plody vlastní píle.

Po strašení sejdem se
probrat smích i depky,
při sušenkách z kredence
pijem víno z lebky.

Pak mi prackou zamává
a spát pod postel kluše.
Spřízněné jsme oba dva
i ztracené duše.