Odvrácená strana světla

Dávám sem své ucelené pojednání o zločinu ve verších, jsou zde příběhy skutečné i smyšlené...

https://muamarek.rajce.idnes.cz/Kresby_s_tuhou_jara,_2019/1364532743

 

 

Ve společnosti zločinu…

  

I.              Blažena a Max

 

 

Blažena má dneska rande

s milým mužem, přímo grandem

pod mostem už na něj čeká

Líbají se ústa žhavá

mladá žena se mu vzdává

srdce bijí – šumí řeka

 

Navrhne mu schůzku u ní

kola vlaku v dáli duní

těší se, až spolu splynou

„Zabiješ mě?“ – náhle řekne

„Bylo by to prostě pěkné“

Hledí na ni – v mžiku jinou

 

„Vím, co děláš za profesi

vůbec mě to nevyděsí

Obchodník – to nejsi, Maxi

Vím, co bereš za zakázky

pro peníze, nikdy z lásky

a znám dobře i tvé taxy“

 

Neříká nic – už jsou v bytě

Její ústa šeptnou – Chci tě

svléká ji – a vstoupí do ní

Dělají to – ona heká

na zemi je dávno deka

pak se nad ní něžně skloní

 

 „Teď mi pověz, moje drahá

proč chceš sejít rukou vraha?“

„Miláčku můj, to je prosté

Umírám – a nejde jinak

osud někdy bývá sviňák“

Cítila, jak v ní zas roste

 

„Průběh cesty bude hladký

jízdenku už nechci zpátky“

„Proč chceš zemřít? Proč to celé?“

„Umírám – a nechci bolest

Ptám se, zda to můžeš provést?“

„Jo, to mohu“

„To je skvělé

 

Je to zkrátka všechno snadné

Někdy člověk na dno padne

máš mé tělo k dispozici

Už jsi v něm – už´s do mě vnikl

nasedla jsem na bicykl

a teď toužím ti jen říci

Že chci brzy nebýt živá

ať mi už jen dnešek zbývá

ať můj dech se navždy ztratí

Poprav mě – a budu vděčná“

připadla mu neskutečná

věděl, že čas se jí krátí

 

„Jsem ta, která cíl ti zadá

jsem tvým cílem, jsem jím ráda

Kamarádka je teď vdova

Já se zbavit hodlám sebe

tak, můj Maxi, síly seber

chci, abys mě zlikvidoval

 

Moje kamarádka chtěla

pomoci si od manžela

pomohl´s jí – a to navždy

Také bych si nyní přála

abych obětí se stala

předem promyšlené vraždy

 

Tělo muže kamarádky

našli v rámci jedné skládky

leželo tam s pytli smetí

Pohozené na odpadky

Vdova teď má život sladký

Týral ji – i jejich děti

 

Střelen do hrudi a čela

Prý ho žena vytáčela

nechtěla už snášet muka

Máš v tom prsty, tys byl najat

prostřelils mu jeho kabát

aniž se ti chvěla ruka“

 

„Doktoři ti nepomohou?“

„Vidělo mě jich již mnoho

maximálně rok mi dali

Že mám strádat – to mě drtí

Musím-li již patřit smrti

ať netuží na mě svaly“

 

 Vnímal, jak je přitažlivá

teď se ale nad ní stmívá

oblá ňadra, štíhlé boky

Přivedl ji do extáze

přivede ji zpátky na zem

do Nebe pak – až dá pokyn

 

 Líbal její prsní dvorce

Stane se z nich jenom porce

masa, jež se rychle kazí

Tahle oběť sama touží

skončit zastřelená v louži

krve, která v čerň se srazí

Kdesi černý havran kráká

Blažena si zabijáka

najala na sebe samu

Vrah ví předem, co že vzkáže

téhle přenádherné Bláže

jeho paže sevřou dámu

 

Promítne si různé tváře

od feťáků po notáře

od gangsterů po ctihodné

Nejen muže, ženy také

na onen svět poslal vlakem

Zastřelí ji? Nebo bodne?

 

Jedna byla advokátka

druhá zase mladá matka

která chtěla nic – či všechno

Jednu bodl – v ruce dýku

druhou střelil do hrudníku

neřešil to – zkrátka zdechnou

 

Do mrchy i do světice

kudlou bodne – srdce, plíce

propíchne jim beze slova

Teď má ženu do třetice

Je to jiné – a v tom sice

že se do ní zamiloval

 

„Chci odejít silná, hezká

plakat pro mě budou dneska

zítra odpor cítili by

Nechci sejít jako troska

Prosbu mám - a je to rozkaz

Můžeš mi tu něco slíbit?

 

Že, až vyjdeš z mého bytu

nebudu mít identitu

skončí moje existence

Vyhasnout chci ve tvých rukách

šťastná, nikde žádná muka

přijmu dárek od milence

 

Maxi, nejde o legraci

profesionální práci

rychlou, prostě čistou, žádám

Zabiješ mě? Co ty na to?“

„Já myslím, že ano, zlato“

„Super“, chvěje se jí brada

 

Udělá to, zabije mě?

Moc se k tomu tedy neměl

Hlavou se jí všechno honí

„Uděláš to? Slíbíš mi to?“

„Ano, jenom je mi líto

že jsem tě už neznal loni

 Objala ho před svým skonem

„Napumpuj to do mě, honem

zemřu, ne však v tuhle chvíli

Vezmi, co zde nabízí se“

Max k ní skloní čelo lysé

Bláža zatím blahem šílí

 

 „Nejdříve chci tebe, Maxi

Chci to znovu, ty máš praxi

nejen v likvidaci cílů

Udělej mi to – a znova

chci být tvoje supernova

naposled se se mnou miluj

 

Nebloudím již v temném lese

S tebou se zem opět třese

chci to – nejdřív sex – pak zabít

Nejlepší si vezmu šaty

připravená budu – a ty

a ty nesmíš být pak slabý“

 

„Máš to, koukám, promakané

skoro mi až slza kane“

„Říkám, že chci práci čistou“

„Říkáš, vím, tak dobrá tedy

Ještě jednou – naposledy

Ptám se, zda seš si fakt jistou?“

 

„Jsem si jistá, odhodlaná

že již nechci dožít rána

zbraň svou máš?“

„Mám“ – odpověděl

„To je dobře“, řekla žena

„Chci odejít upravená

nalíčená, v klidu, vsedě

 

Kolik poslal´s lidí k ledu?“

„To takhle říct nedovedu

Dvacet – možná o pět více“

„Doufala jsem aspoň ve sto“

„Tak to sorry“

„Ale přesto

věřím, že mi zhasne svíce“

 

„Popravím tě, Blážo, brzy

je to smutné, což mě mrzí

udělám to s úctou, v saku“

„Nechci poznat utrpení

miř fakt přesně.“ Světlo denní

nahradí pár temných mraků

  

 „Jak to provedeš, už tušíš?“

„Nevím, Blážo, ale budiž

zastřelím tě – spokojena?“

„Chci, ať do mě ostří vniká

náboj exploduje – dík a

ať je rychlá tahle změna“

 

 „Kam na nápady ty chodíš?“

„Vím, že se mnou je to potíž

na filmy se dívám často“

„Tvůj film ke konci už spěje“

„Vím, jsem kousek od naděje

tak už rovnováhu nastol“

 

 Vyndal zbraň, dal tlumič na ni

„Připraven jsem, moje paní

Řekni „Teď“ – a konec bude“

Přitiskl jí hlaveň k hrudi

vášeň v ní již neprobudí

dotluče jí srdce rudé

 

„Děkuji ti za vše, Maxi

Ke smrti jsi moje taxi

Děkuji ti za vše – sbohem

Za to, že´s mi sundal blůzku

se smrtí mi sjednal schůzku

a byl oporou mi – v mnohém“

 

Nechtěla být za špindíru

když má v těle svém mít díru

umytá je, učesaná

Stojí zpříma – proti němu

evidentně nemá trému

a jí silně zvoní hrana

V černých šatech je tu k mání

poslední teď splatí z daní

nepůjde snad k branám pekla

Do ticha to slovo zmíní

zašeptá: „teď“ – zrovna nyní

Krev jí skoro nevytekla

 

Zhroutila se na posteli

ihned poté, co ji střelil

zatlačil jí něžně oči

„Sbohem Blážo, moje milá

tvůj strach moje ruka smyla“

K ní se více neotočí

   

Dovětek

  

Možná, že vše bylo jiné:

Co když byla nakažená

virem Há Í Vé ta žena?

Bláža – šlo jí o jediné

 

Chtěla pomstít svého bratra

Max ho zabil na zakázku

Bláža nasadila masku

Nemusela dlouho pátrat

 

Třikrát bodla kamarádku

tu, co vraha najala si

když už pomstychtivost kvasí

nejde nic zpět od začátku

 

Proto Maxe dvakrát svedla

blažená, že do ní vniká

AIDS ho zraní jako dýka

Budoucnost mu rázem šedla

 

Najala si zabijáka

přitom z něho byla kořist

Myš je v úzkých, kočka tvoří

do pasti ji krutě láká

 

 Max přestal být obezřelý

dostala ho - jako chlapa

vlaštovka smí mouchy lapat

podobu si vzala střely

  

 

II.            Na dotek zkáze…

 

V bazénu oba jednom pluli

z atomů různé molekuly

přesto z nich bude sloučenina

Prostě jen pár slov prohodili

přišla mu krásná – on jí milý

Sedí pak u skleničky vína

 

Oba se baví a řeč plyne

až dojde na komnaty stinné

muž říká, co ho velmi tíží

Jeho choť je prý advokátka

a také jeho dětí matka

vztah jejich není bez potíží

 

„Nesnáším svoji ženu, Brendu

dobrá je leda na válendu

vzít si ji – to byl vážně omyl

Dělá to s každým – nejspíš denně

se mnou se tváří otráveně

jak rád bych vaz té děvce zlomil

 

Dělá to s vrahy, s podvodníky

vůbec má velmi divné styky

bojím se – o své krásné dcery

Právníky zná – a soudců mnoho

a já si mohu trhnout nohou

nadávat můžu na poměry“

 

Ester – tak se mu představila

nebyla sice luzná víla

měla však jiskru – a též vnady

Skončili spolu u ní doma

noc byla právě nevidomá

znali jen teď – a k tomu tady

 

Brzy již do ní chtivě vstoupí

hvězdy vždy podpírají sloupy

bral si ji rovnou – bez rozpaků

Bral si ji – ona se mu dala

byla to smršť – a nenadálá

blesky se snesly z hustých mraků

 

Když bouře přešla a déšť ustal

když znali oba svoje gusta

řekla, že také problém řeší

„Nevím, zda splácím dávnou vinu

zjistili mi však rakovinu

a od té doby znám jen chandru

a aby směs ta byla pestrá

s mužem mým spává moje sestra

Bože – jak nenávidím Sandru

 

Podvádějí mě už dva roky“

Pevněji stiskl její boky

„Vzali mi všechnu energii

Zrada mé srdce rozežírá

konec je, kde již chybí víra

Zabít chci jedovatou zmiji

 

Spolu jsme, miláčku můj, silní

vidím to takhle – to je milník

pozvu tu děvku na návštěvu

Zranit mě – to jí dobře dělá

Když se to o mně dozvěděla

ten její soucit…“

soptí v hněvu

 

„Přijde – ona se přímo kochá

chladnější umí být než socha

zazvoníš – já tě pustím dále

Vrhneš  se na ni okamžitě

Pojď ještě jednou. Znovu. Chci tě“

Petr si vzal ji – neurvale

 

„Ovineš pásek kolem hrdla“

Její tvář neúprosně ztvrdla

„Já chytnu její obě ruce

Utáhneš, dokud nepovolí

Že jen ti Brenda v očích solí?

Holt už má také po záruce“

 

 „A co má žena – co mám dělat?“

„Co děláš, když je někde neřád?

Smeteš ho, vyhodíš – a basta

Teď jsi tu se mnou, s nikým jiným

spolu pak provedeme činy

které již brzy musí nastat“

  

          ----------

 

 

„Znám jeden bar, pozvi ji tam

hezky ji pak neuvítám

budu v šatech uklízečky

Na záchodě - trpělivá

počkám, až tam přijde, živá

Za věty vždy patří tečky

 

Z toalety neodejde

Přistoupím k ní – řeknu „Brej den“

a pak tlumič třikrát štěkne

Sveze se tam na podlahu

bude jednou provždy v tahu

miláčku můj – to je pěkné

 

Vylákáš ji na večeři

kdy to bude, se mi svěříš

všechno bude přichystané

Odskočí si – celá vzkvétá

rázem po ní bude veta

co se má stát, to se stane“

 

„A co svědci?“

„Prázdno bývá

vždy nám další scénář zbývá

snad to vyjde napoprvé

Doufám, že to půjde hladce

a že té tvé advokátce

nevytrysknou proudy krve

  

 Na porážku jdeš jak ovce

zvykej si na roli vdovce

chtělo by to reverenda

Každá pohřeb něco stojí

škoda, nesmíme být svoji

Zavražděná bude Brenda

 

Má švagrová, Apolena

musí padnout na kolena

To zas přijde tvoje role

Pozvu ji – že budou pizzy

dostavíš se, v rukavicích

já ji pozvu na kremrole

 

 Vezmeš nůž a vrazíš jí ho

pod levý prs s malou pihou

je to mrcha prvotřídní

Bráchu podvedla už s kdekým

zoufalý je, rudne vzteky

stále doufal, že se zklidní

 

 Nezklidnila, dcerku mají

bráška je už s nervy v háji

do roka ho zcela zničí

Proto chcípne tahle coura

než jí další amant zbourá

a než zmizí v zahraničí

 

A pak jdeme do finále

dáma potřebuje krále

já ti budu k dispozici

Ve sprše a celá nahá

s nožem překročíš můj práh a

otočím se k tobě zády

 

Do ledviny, srdce, do plic

bodni mě, ať zmizí komplic

vskutku nechci chcípat, chřadnout

Poddám se ti bez odporu

co mám dělat, to mi poruč

Kořistí já budu snadnou

 

 Těla dvou žen policisté

najdou – a tak bude jisté

že se někde motiv skrývá

Budou pátrat, šťourat všude

mnozí zachvějí se studem

Představa to odpudivá

 

Vytvářím už různé stopy

co ty poldy mají opít

a jež vedou k mému muži

 Vzbudit totiž hodlám zdání

jemuž se pak těžko brání

že můj choť chtěl moji kůži

 

 Že utrácel velké sumy

jež vysvětlit sotva umí

Ve lžích se on často ztrácí

Moje sestra bude v čudu

Posílí to snůšku bludů

že chtěl moji likvidaci

 

 Po ní budou všichni pátrat

Na všechny se koukám spatra

Tak plán máme – snad vše klapne“

Cítil, jak mu srdce tluče

vystaví všem jasný účet

na to všechny síly napne

  

 

    ----------

 

 

Zazvonil – jak si ujednali

v očích jí černé díry vzplály

hořela touhou jeho Ester

Sandra se ptá, kdo že to zvoní

netuší, že se jedná o ni

Někdo holt nemá smysly šesté

 

 Vykročil z šera, bez okolků

vrhl se na tu hezkou holku

Ester jí obě ruce drží

Sandra ví, že smrt čeká vedle

a že jí říká – koně sedlej

brzy již skončíš v temné strži

 

Utáhl tak, že nevzmohla se

na slovo, které zmlklo v hlase

jenž se z úst Sandry nevydere

Sestra jí sevře nos i pusu

srdce se dalo do poklusu

jedno z nich exploduje. Které?

 

Svezla se k zemi jako pytel

nad ní pak neklekl si přítel

ale ten, jenž jí život zmařil

Vykvetou z ledu oleandry

na zemi tělo mrtvé Sandry

která už nedočká se stáří

 

 Ester je v transu, extatická

ze Sandry je už navždy nicka

a ona Petra mocně líbá

Vzrušená je a nemá mezí

možná v tom její kouzlo vězí

a to je také její chyba

 

 „Tak už je po všem“ – sotva dýchá

jazykem sjíždí mu část břicha

zavedla si ho do své štoly

Nad ním se jako útes tyčí

a jako příboj moře křičí

dokud ta bouře nepovolí

 

----------

 

Brenda si Petra sotva všímá

myslí si, jak by bylo prima

kdyby tu vedle seděl jiný

Průsvitné šaty, ňadra bujná

ne z ní – to z něho bude ruina

dala si vodku a dva džiny

 

Zjistila, že ji nezajímá

ten, jenž ji pozval, jehož ždímá

a jemuž brzy řekne sbohem

Zničí ho, vysaje a kopne

vládnou jen mrchy všehoschopné

pryč bude suchar – přijde bohém

 

 „Musím se vzdálit“ – řekla pouze

muž se svým myšlenkám sám vzpouzel

myslil však na jediné, aby

nepřišla nikdy z toalety

nevidí žádné jiné mety

jediná myšlenka ho vábí

 

 Ester už čeká, trpělivá

pod hadry zbraň i tlumič skrývá

kýbl a hadr na podlaze

Na oko celou vytírá ji

a sní, že brzy bude v ráji

dříve, než začala by scházet

 

 A je to tady, Brenda, sama

jediná na záchodcích dáma

Ví zcela jistě – je to ona

Rozhlédne se a v mžiku střelí

pod ňadro ženu, které sdělí

že za pár vteřin nejspíš skoná

 

 Vypálí znovu – pro jistotu

na čele krůpěje má potu

snad se tu svědek neobjeví

Tělo již táhne do kabiny

nikde tam není smítko špíny

Jen ta krev, která prýští z cévy

 

 Trochu se zklidní, chvíli zírá

na hrudník ženy – je v něm díra

díra, jež činí vdovce z muže

Musí se umýt a jak pára

zmizí a nebude se párat

s tím, za co všechno vlastně může

 

 

„Blíží se chvíle osudová

miláčku, budeš vraždit znova

uděláš mi to mimo lože

Švagrovou pozvu, podle plánu

zasadíš do srdce jí ránu

kuchyňským dlouhým ostrým nožem

 

 

Nůž budeš držet v rukavici

přijdeš tam jako nosič pizzy

já budu ve sprše a nahá

Otevře ti – a bude po všem

já tedy ještě zbývám – ovšem

A ty, můj milý, nezaváháš

 

Nejdříve sejdu k tobě dolů

chci vidět, jak jste vy dva spolu

ty – a ta děvka, Apolena

Jak si tam leží v krve louži

podvadí bráchu, fakt ho souží

chce se ho zbavit vilná fena

 

 Holčičku mají – on je slaboch

hodnej, však měkkej jako tvaroh

coura ho žene do záhuby

Nesnáším ji – ta musí zhebnout

odpornou je – a nepotřebnou

podvádí ho – a tím se chlubí

 

 Chci vidět, že s ní už je Amen

 Jiná zas v bratříčkovi plamen

zažehne – a snad hřát ho bude

V koupelně otočím se zády

Ty už si budeš vědět rady

Kachlíky bílé budou rudé“

 

 Stalo se, jak si předsevzali

je slyšet vodu, teče v dáli

ve sprše na zem v proudech padá

„Zvonek, to zřejmě pizzu nesou“

Brzy se ve hře zjeví eso

„Otevři prosím“, Ester žádá

 

Blondýnce v černé minisukni

jediné přeje – mrcho, pukni

vidí už jen, jak chroptí vleže

A jak se nad ní Petr shýbá

otevřít prostě byla chyba

vpustila dravce do manéže

 

 „Nesete pizzu?“ řekla pouze

Možná, že jednou bude souzen

chytil ji jako orel štěně

Bodl ji dvakrát bez lítosti

ostří se vyhnulo vždy kosti

proniklo srdcem Apoleně

 

 „Teď bych tě chtěla moc, můj kate

když už jsou číše vrchovaté

je třeba vylít – aspoň jednu

Pomstíš svou ženu“, řekla líně

„Klidnější budeš bez svědkyně

Já už svůj pohár nepozvednu

 

 Miř prosím přesně, bez prodlevy

ať to, že zemřu, ani nevím

bylo to hezké – děkuji ti“

 Pak se jen zády otočila

a ruka muže, jindy čilá

rukojeť s velkým žalem chytí

 

 Řekl jen: „Tak snad nashledanou“

Možná že jednou spolu stanou

Teď se však ona k zemi hroutí

Bodl ji znovu, trochu níže

ví, že se z toho nevylíže

došel s ní až nakonec pouti

  

 Dvě mrtvé ženy – místo činu

Vrah šeptne – teď si odpočinu

mohu-li na to myslit přestat

Možná si na paži dá kérku

Památku na ni – na Esterku

Pro ni už není žádná cesta

  

 

III.           V prázdné ulici

 

 

Hezký blonďák, samolibý

za život již rozdal sliby

ženy pro něj jsou jen prádlo

Vymění ho, když chce čisté

pro mnohé je Antikristem

spoustu kvítí pro něj zvadlo

 

Jedna dívka, Angelika

nepřestala nikdy vzlykat

snoubenka si vzala prášky

Mrtvou už ji našla sestra

Pozdě v noci – na Silvestra

má ještě dva mladší brášky

 

Pomstou celá zahořela

Ďábla musí srazit střela

našla krásnou vražedkyni

Mladý Anděl má blond vlasy

modré oči – v srdci asi

zloba se jen pilně činí

 

 Punčocháče mají lemy

tvrdá je – nezná trémy

kožich má z polární lišky

Kráčí rychle – cíl svůj vidí

odpad ona neuklidí

Nejhůře se padá z výšky

 

Odpad nechá tady ležet

Kapesníčky? Ale kdeže

Na hruď muže náhle míří

Jeho mobil právě pípá

podíval se – zdráv jak řípa

všední pátek – budou čtyři

 

Jeho tělem prošly střely

obě plíce v ohni vřely

rychlým krokem dostihne ho

Ta, jež podepře ho, chytí

obejme – tu cosi cítí

nemá to co dělat s něhou

 

Přitiskne ho na svá prsa

ať si teď s tou s kosou trsá

cítí, jak z něj život prchá

Nemá proč mít slitování

s někým, kdo jen všechny raní

Je jí jedno, že je mrcha

 

Tlumič ještě dvakrát škytne

nežádá ho o spropitné

zabila ho – tělo pustí

Leží tam jak pytel hadrů

Na pohřeb mu přijdou v kvádru

jeho život dospěl k ústí

 

 

IV.          Dva kovbojové

 

Hnědé oči, hnědé vlasy

dlouhé nohy – symbol krásy

kovbojský má klobouk, vnadná

On ho též má – nadržený

celý pryč z té zvláštní ženy

nebyla to kořist snadná

 

Teď ho rajcuje, je celý

z této dámy rozechvělý

Položí ho na lopatky

Klekne nad něj – ona velí

on chce sex – a tvrdý, skvělý

pryč od svých dvou dětí matky

 

Klečí nad ním – polonahá

on je na vrcholu blaha

„Budu zlá – a špatná – velmi

Chceš, abych zlá velmi byla?“

Ta řeč se mu zalíbila

už chce vniknout do té šelmy

 

Do čela mu klobouk vrazí

ví, že čeká na extázi

z kabelky však vezme dýku

Rozmáchne se – bodne prudce

křečí zmítaný je svůdce

nyní zemře – místo styku

 

 Jeho ruka v pěst se zatne

není mu to pranic platné

v jeho hrudi otvor zeje

Černý prsten ruku zdobí

Rozšíří se tmavé hroby

Smrt si našla farizeje

 

„Je mi líto“, šeptne žena

dýka byla vytažena

„Doufám, že snad odpustíš mi“

Ještě chvíli u něj počká

hrála si s ním jako kočka

udělala s ním, co s myšmi

 

 

 

V.            Pomsta přichází pozdě…

 

„Dělám to vlastně poprvé“

„Však ti to přejde do krve“

Usmál se, byl nadržený

Hajzl, který ženu mlátí

a houf děvek furt si platí

střídal vskutku různé ženy

 

Poznal však, že byl oklamán

On je přec někdo, velkej pán

„Kurva, to jsi jako panna?“

„Pro mě je holt každej prvý“

Nepohnuly se jí brvy

chlap se zasmál – zvolal: „Na nás“

 

A plnou číši vyprázdnil

kochal se tělem, o němž snil

a byl rád, že se, děvka, vyzná

„Tak na to holka teď pudem

super - neoplýváš studem

víš, co pestík je, co blizna“

 

 Zasmál se, až se otřásal

ryje mu nehty do masa

cítí, jak se vznáší vzhůru

Vždyť však taky slušně cvaká

Už se vznesl nad oblaka

Ta holka zná triků fůru

 

Umí to, to zas komu čest

nemusí ji fakt vůbec vést

přistihne se – blahem sténá

Něco je náhle naruby

Žena se chladně zazubí

a on zbledne jako stěna

 

 V prstech má žena rukojeť

„No tak můj ptáčku, volně leť

Nekecám, je to premiéra

Ještě jsem dosud nezabila“

Slova jsou jaksi ledabylá

„Budeš můj první – jsem tvá dcera“

 

 Chlap na ni oči vytřeští

po duze je - i po dešti

slunce také zašlo někam

„Počkej, vždyť to jsou nesmysly“

„Já si to tedy nemyslím

na tohle už dlouho čekám“

 

 Ostří mu vniklo pod žebra

žadonil – a pak dožebral

„Znásilnils jednu ženu kdysi

Jsem její dcera – zabila se

teď chcípneš ty, ty hnusný prase“

Pocity různé se v ní mísí

  

VI.          Poslední koupel

  

Koupel je již přichystaná

teplá voda, velká vana

připravená k radovánkám

Brunetka je sexu lačná

sobecká a panovačná

ctnost je její slabá stránka

 

Má zelenou podprsenku

myslí na svou sestru, Lenku?

Na tu radši zapomíná

Manžel sestry ji teď líbá

Že to byla děsná chyba?

Teď zní smích nad sklenkou vína

 

„Lahev došla, další bude

už jdu pro ni“ - na rty rudé

Matěj přitiskne svá ústa

„Vrať se brzy, už jsem žhavá“

„Tobě těžko odolávám

Hned bych s tebou tady zůstal“

 

S úsměvem jde do lednice

zarazí se – ještě více

zvláštní žena vedle stojí

„Jak jste? Kdo jste?“ Vyblekotá

Je to kost – a on se motá

Aničku chce, lásku svoji

 

 „Posílá mě žena vaše

daleko jste už prý zašel

Její vzkaz vám přečtu nyní“

Sotva rovnováhu našel

pátrá, jak z té hrozné kaše

Jasně, Lenka – ta ho viní…

 

 

„Matěji, byls pro mě vesmír

Slunce, které nezapadá

Které zapadnout mi nesmí

Teď s mou sestrou… Strašná zrada

Nedočkáš se odpuštění

na tebe jen kulka čeká

Odvolání? Žádné není

Kam že půjdeš? Nevím, někam…“

 

Matěj přešlý je a bledý

netuší, že naposledy

vnadné ženě cosi říká

„Předat vzkaz – tak proto jste tu“

„Chytrej chlapec, navíc k světu“

Nediví se, že mu tyká?

 

V tu chvíli ho do zad střelí

„Tak to bychom uzavřeli“

Do týla to kulka jistí

Možná, že byl hezký, vřelý

Proč však dumat o zemřelých?

Po smrti jsou všichni čistí

 

 „Matěji. Tak kde jsi, zlato?

Už mám chuť – chci vrchovatou

číši. Kde jsi? Kde se touláš?“

Vešla ona – latexová

žena, jež se chladně chová:

„Mám strach, že se ztratil, moula“

 

 „Kdo jste?“ Anna na ni civí

vyloženě odpudivý

připadá jí to teď celé

„A co Matěj?“, ptá se přímo

„Obávám se, že je mimo

Ale už mu je jen skvěle“

 

Anna strach má, vyložený

z téhle hrozně sexy ženy

na níž černá s rudou září

Vlasy zrzavé má po pás

oči modré jako topaz

Co má psáno ve scénáři?

 

„Vyřídit vám vzkaz mám krátký

potom půjdu zase zpátky

zdražím se jen malou chvíli“

Anna ve vaně už sedí

Chladná voda skoro svědí

Anna strachem přímo šílí:

 

„Aničko, má sestro drahá

právě hledíš na poslíčka

Vzkaz ti nese, marná snaha

na odpověď potom vyčká

Jak jen začít – trochu váhám

 

 Moje sestra – moje vlastní

a můj manžel – je to hnusné

že jste spolu velmi šťastní?

Každý z vás teď sám však usne

Celá záříš, sestro? Zhasni

 

 Rozvod pomstu také skýtá:

Prachy, barák, to se hodí

Ponížená jsem teď, zbitá

vyhozena z vlastní lodi

To se, sestro moje, sčítá

 

Někteří se věčně soudí

větší zábavu však vidím:

Zrádná krev ti v žilách proudí

Ty a Matěj nejste lidi

jenom skety, odpad, bloudi

 

 Osoba, jež vzkaz ti dodá

 čte tvůj ortel. Jsem si jistá

že černá je pěkná móda

sluší mi – teď pozdrav Krista

sbohem sestro, žádná škoda..“

 

 Papír vsune tam, kam patří

tedy zpátky do záňadří

vytáhne zbraň, tlumič na ní

Zamíří, prst k spoušti sune

Ráno bylo krásné, slunné

Noc – to bude černá paní

 

Anna o život svůj prosí

z hrdla se jí dere cosi:

„Tohle nemusíte“, úpí

První střela projde hrudí

voda náhle divně studí

Mršina – a žádní supi

 

Druhá střela prošla hlavou

vlasy mrtvé kamsi plavou

Vražedkyně si ji změří

Vykonala to, co měla

zůstanou tu jen dvě těla

a zvuk skřípějících dveří

 

 

VII.         Byla ke zdi přitlačená

 

Plamínek se zatřepotá

ví, že brzy uhasí ho

život provázen je tíhou

smrt je lehká, žádná hmota

 

 Teď jsou k sobě přitisknuti

rukou její hrdlo svírá

místo hvězd jen černá díra

není ten, kdo balamutí

 

 Přitiskl ji zády ke zdi

jeho dech jí zamží ústa

jeho zrak ji nutí zůstat

píše tečku do souhvězdí

 

Dýchá rychle, chtivě, mělce

dívka ve znamení štíra

Na to se snad neumírá

když ji svírá náruč střelce

 

 Pod ňadrem tlak náhle cítí

její srdce prudce tluče

asi, že se blíží účet

za to její krátké bytí

 

Náboj ve vzduchu tam visí

je to zvláštní atmosféra

Anděla i Lucifera

poznala v tom muži rysy

 

Bude to muž osudový

přímo do srdce jí vstoupí

Muž na slovo jinak skoupý

Přijme roli Casanovy?

 

 Milenec to vskutku není

Proč je tady? Přišel aby

tuhle mladou ženu zabil

Nehne brvou ve vzezření

 

Něco řekne? Pouze: „Sorry“

a pak třikrát rychle střelí

jeden život – vyhořelý

zhasne, skoná – nebyl chorý

 

K zemi se již tělo sune

v němž proběhlo prudké chvění

Erupci tu nedocení

místo to již není slunné

 

 Krví zeď je zmalovaná

pod ní tělo ženy leží

na ničem již nezáleží

za ní zavřela se brána

 

 Vrah se na ni chvíli dívá

ňadra měla krásně oblá

nenachází na ní oblast

která není přitažlivá

 

 Kdo ho najal? Jak to bývá

se ženatým pletky měla

svůdná, krásná, osamělá

postavení přitom chtivá

 

Hrozila, že ženě poví

jak její muž volno tráví

Takovéto špatné zprávy

často vedou na hřbitovy

 

 Kariera v ohrožení

hrozba, že své děti ztratí

Vidí vlak, jak sjíždí z trati

vidí, jak se s bídou žení

 

 Internet má kouty tmavé

hledal služby mimořádné

co ho pálí, brzy zchladne

V kalných vodách stvůra plave

 

 Jako by jen žádal menu

vyslovil svou objednávku

Na tenkou se vydal lávku

Stál tu před ním - bezejmenný

 

 Dostal fotku dívky vnadné

Co má dělat, bylo jasné

jeden plamen brzy zhasne

za oběť všem vichrům padne

 

 Něco zmáčknout je tak snadné

cvak cvak – a co vadí, zmizí

Nehraje se na remízy

kdo má mat, je nezná, žádné

 

 „Představuje nebezpečí

hrozbu, jež mě velmi děsí

Nechci prožívat ty stresy

za vše mě, ta děvka vděčí

 

 Zaplatím, mám pro vás práci

špinavou, však hodně hodí

Krysa, která pouze škodí

právo na svůj život ztrácí“

 

 Na fotce se dívka směje

a pás kaštanových vlasů

umocňuje její krásu

Snad zná kouzla čaroděje

 

 Když je cena stanovená

Lhostejné se ozve „ano

udělám to, dojednáno

do týdne prý zemře žena

 

 „Mně víc o ní nezajímá

podobu znám i kde bydlí“

Nepohne se na své židli

Je mu horko? Nebo zima?

 

 Mně je prostě ukradená

já se neptám na příčinu

na důvod, jenž vede k činu

Pro mě podstatná je cena

 

Je mi jedno, zda je príma

či je mrcha prvotřídní

jestli bouří se či klidní

zda je křivá nebo přímá

 

 Kašlu na to, po čem prahne

zda má talent, zda je chytrá

Mě zajímá jen to zítra

Minulost se v mžiku nahne

 

Nejsem ten, kdo ortel vznáší

já jsem jen, kdo problém řeší

ulevuji od veteší

pomáhám těm, kdo jsou v kaši

 

 Ptám se tedy naposledy:

Jste si jistý, že to chcete?“

„Kvůli ní je ze mě kretén

Vyříznout je třeba vředy

 

Jsem si jistý, chci to, žádám

prostě její likvidaci

Jeden z nás dvou vykrvácí

když ne já – pak tamta madam

 

Probral jsem to z různých úhlů

vím, že možnost není jiná

než že těžká hnědá hlína

skryje jednu velkou truhlu

 

 Rizikem je, dokud dýchá

proto říkám, zbavte mě jí

ano, vskutku si to přeji

musí již být navždy zticha“

 

 „Dobře tedy, už jí zbývá

života tak týden, méně

bude dělat to, co denně

Nevšimne si, že se stmívá

 

 Myslí, že ji lano drží

přitom tenká nit již praská

utrhne se sedmikráska

a pak skončí na dně, v strži

 

Hrobní kámen se již tesá

Zatím se však nezalekla

Projde bránou Nebe? Pekla?

Dostane se na nebesa?“

 

Sledoval ji, jezdil za ní

mapoval, kdy bývá doma

kdy je mimo a kdy co má

ještě mimo zaměstnání

 

V antikvariátu byla

celé dny jen sama ona

Určil místo, kde teď skoná

ta, jež přestala být milá 

 

 Vstoupil - a že knihu shání

řekl název – šel jí v patách

nikde nikdo, a tak chvátá

míří na ni bez váhání

 

 Nestane se vdanou paní

smrt ji vzala za svobodna

Možná byla zdravá, plodná

měla velké odhodlání

 

 Jednou ale šlápla vedle

pod ní sráz, kde vaz si zlomí

hrnula se do pohromy

Podetnou se statné jedle…

 

  

 

VIII.        Dveře k jinam otevírá…

 

Už je noc – jen měsíc září

když se ke své kanceláři

blíží žena. Upravená

Kostýmek má, bílou blůzku

nalíčená – nemá schůzku

její život – stálá změna

 

Rok zde dělá manažerku

ambice má – také dcerku

babička ji vychovává

Nemá čas – chce kariéru

obětuje i svou Věru

Srdce, Ne – jí velí hlava

 

 Brunetka se na podpatkách

nese zpříma – žena, matka

ví, kdo brzy pukne vzteky

Zničí toho, kdo jí plány

zkříží – ten je odepsaný

mat dostane – od Rebeky

 

 Odloží si svoje věci

ještě chvíli nerozsvěcí

Teď až – ejhle - překvapení

„Pane Taylore – Vy – tady?“

Zatím za jejími zády

došlo k podivnému chvění

 

Pan Taylor se na ni dívá

zvláštně – jako na kus zdiva

přitom vůbec nepromluví

„Taylore?“ – ten hledí na ni

jako když svá slova shání

zrak spočine na obuvi

 

 Žena neví, nač se třese

kdo se skrývá za závěsem

Málo času už jí zbývá

Mladý muž má rukavice

Zaplápolá její svíce

Ještě krok – smrt vchází, všivá

 

 Prudký pohyb ostří vrazí

do zad ženy – do extází

dostává se, kdo se dívá

Tělem jejím prošla bolest

vrah své dílo hodlá provést

říká to tvář odpudivá

 

Promítne si svoje chyby

ví, že ty tam jsou už „kdyby“

ví, že dcerka matku ztratí

Cítí lítost, vše ji mrzí

jedno ví – že zemře brzy

že se blíží konec trati

 

Ví, že bez šance je zcela

kéž by se sem nevracela

to se zpět však vzít už nedá

V hlavě život promítne si

že byl krátký – to ji děsí

nezaklepe na souseda

 

„Pomozte mi. Pomoc. Prosím…“

Krví zmáčený má kostým

po břiše se chvíli plazí

„Pomozte mi“, chabě sténá

tuší, že je zatracena

jsou tu dva s ní – její vrazi

 

Mladík s nožem na ni šlápne

není mu to vůbec trapné

přitlačí ji, nad ní klekne

Taylor ví, co teď se chystá

Rebečina smrt je jistá

Vrahovi dá pokyn – pěkné…

 

Očima se oba střetnou

ticho podbarvené flétnou

z ulice je svědkem jejich

Ta, jež ničila ho, skoná

žadoní tu – právě ona

za hrdlo ji chytne Erich

 

Taylor sleduje tu scénu

zaplatil též značnou cenu

Na záda vrah přetočí ji

V ruce nůž pak zvolna zdvihá

ženu v prsou tlačí tíha

Dvě srdce tak mocně bijí

 

Je to tady – tu ji bodne

nedoplní nerozhodné

do hrudi jí ostří vniká

Ještě hlesne – a pak strne

Množství krve – nepatrné

Zrak svůj upře na viníka

 

Zrak má nepřítomně skelný

prádlo nedá do prádelny

Její tělo prošlo křečí

Již je mrtvá, nehýbá se

Skončí její vrazi v base?

Jeden věnuje jí péči

 

Vytáhne jí ostří z těla

její dcerka osiřela

Vrah na mrtvou chvíli zírá

Už je po ní – přesto stále

atraktivní je tak, ale

nad ňadrem jí zeje díra

Otvor ten až k srdci vede

líce sněhově má bledé

dveře k „jinam“ otevírá

  

 

IX.           Balada o konci jednoho sexu

 

 

 Byla krásná na pohled

blondýnka, co podprsenku

rozepnula – hned by sněd´

Frank tady tu divoženku

Pozval si ji k sobě – Lenku

teď se k němu nahá vine

oblá ňadra, klín, jenž splyne

s horou, která není venku

On myslí jen na jediné

„Udělej mi to, můj Franku“

 

 Nemají chuť na oběd

nikdo nechce dolít sklenku

naplnil ji, pak ji zved´

dělali to ve výklenku

Než si zajde pro halenku

ještě hodná chvíle mine

Kapraď samec brzy hyne

když se octne bez oddenku

Lenka myšlenky má jiné

„Do koupelny jdu, můj Franku“

 

Najednou je jako led

když do ruky bere rtěnku

Frank s ní měl sex naposled

nevybral si krotkou fenku

Nepůjde si pro složenku

Někdo rozhodl: Je vinen

má prý mnohé stránky stinné

poslal vrahy na milenku

Její otec nepromine

„Už jdu k tobě, drahý Franku“

 

 Frankovi čas rychle plyne

Rána vyšla, v hlavě binec

Ach, ta není na panenku

Ne, Lenka mu zbraní kyne

Kdepak sex – už skončil, Franku

  

 

X.            A nic míň, nic více…

 

Svíčka zvolna zhasíná

„Jsi jen děvka laciná“

Obořil se na manželku

Boháč, jehož lapila

teď tu stojí, opilá

Dávno není za Popelku

 

 „Prodáváš se“, zakřičí

„to už vážně hraničí

jsi jen pro smích, pro ostudu“

Vystřízliví docela

žena, jíž by prospěla

horká káva – „Já už budu…“

 

Tu ji manžel přeruší

dusné bude ovzduší

„Nechutná jsi, hnusná coura

Chtěl jsem matku pro dceru

tu se ze snu proberu

A co vidím?“

Žena kňourá

 

 „Skvrnu na své pověsti

odstraním – a po štěstí

dcerky šlapat nedovolím

Ani tobě – rozumíš?“

Jak když žene z domu myš

rozkřikl se v metropoli

 

„Budu hodná, přísahám“

„Kam až zajdeš, řekni. Kam?

pelešíš se za pár šupů

Tohle trpět nehodlám

obraz zmizel, zbyl jen rám

Jak zaplatíš za potupu?“

 

Hlas muže zní rozhodně

Žena ví: Jde o hodně

O život jí vskutku běží

Snaží se ho zastavit

On však vnímá žvást – a  cit

k téhle děvce mít? Jen stěží

 

Nyní není na koni

proto žena žadoní:

„Polepším se, budu dobrá

Vynahradím ti to, fakt

budu dámou, co má takt

věř mi prosím, bude obrat“

 

„Šanci ti dát nemíním

tu ať mají nevinní

Kdo má hříchy, ten ať pyká

Pro mě jsi již bezcenná

a to tedy znamená

že je konec“

Žena vzlyká

 

„Odpusť“

„Já ti odpouštím“

řekl s prstem na spoušti

vykřikla jen slabě, krátce

Pod levý prs střelena

byla svůdná Helena

Vdovec pronesl: „Spi sladce“

 

Nedívá se na tělo

které rádo svádělo

v prádélku za sta tisíce

Co z ní zbylo, odklidí

Kondolence od lidí

přijme – a nic míň, nic více

  

 

Zděděná marnost

 

 

Předehra

 

 

Na smrtelném loži bledý chlapík leží

z posledních sil ještě něco drmolí

Na světě mu nejspíš už moc nezáleží

tuší, že má blízko k stavu mrtvoly

 

Žár v mužových očích zvolna vyhasíná

rty mu tíží slova uvnitř schovaná

Křečovitě svírá ruku svého syna

Ví, že nevydrží – ani do rána

 

„Já jsem kdysi zabil“, z posledních sil sdělí

„ženu v jiném stavu – teď jsem prokletý

Najal si mě“, chroptí, celý rozechvělý

Řekne jeho jméno – „tenkrát, před lety“

 

„Zlákaly mě prachy – smrt mě nyní děsí

Vaz jsem holce zlomil – a teď zaplatím“

Ví, že nespočine v klidu na nebesích

A že nejde „sbohem“ převést na „zatím“

 

Jeho syn tam celý opařený stojí

není schopen věty, jak šok působí

Zůstal s mrtvým otcem, tady, na pokoji

Chtěl by to vše zvrátit všemi způsoby

 

Jako noční můra Pavlovi se jeví

tahle zpověď z pekla, jíž se nezbaví

Sám se musí svěřit, že vrah mladé děvy

umřel vyděšený z hrůzné představy

 

 

 

I.              Rozchod Pavla a Izabely

 

„To jako proto, že jsem synem vraha?“

Řekla mu jenom, ať se nenamáhá

že je holt konec, a s tím ať se smíří

„Já se ti svěřím – ty mě pošleš k vodě?

Kde je tvá láska? Kam se tvůj cit poděl?

To že ti věřím, mám být na pranýři?

 

„Prašivej pes jsem – vážně, zlatý vrby

nejlépe dělá, kdo lže, kdo se hrbí

já nejsem odpad, drahá Izabelo“

„To, že to bereš takto, to mě mrzí

možná jsi doufal, že budu tvou tvrzí

Sama se plácám – nejsem zkrátka skvělou“

 

 „Takže je konec?“ „Bohužel být musí“

„Že já vždy musím potkat hloupý husy“

Pavel je na dně, vzteklý je i vzlyká

„Umřel ti táta, vím, že tě vše bolí“

„Já vážně nemám chutě na bláboly

to si nech jinde – pro jiného psíka“

 

 Odchází od ní, slzy se mu řinou

nechce ji ztratit, nechce žádnou jinou

je jako ve snách, v jedné noční můře

Ona tam stojí – je jak přikovaná

Prudce se zlomí v její knize strana

na další stránce, tuší, bude hůře

 

 

 

II.            Vražda Ester Boravecké

 

 

 Na koni cválá Ester Boravecká

její vlasy plavé do pasu jí vlají

je jí sedmadvacet – a je bohatá

Srdce jak skála – přesto chce mít děcka

Po nebi mrak plave – daleko je k Ráji

Už se hodlá vracet. Stojí. Nechvátá

 

Kůň se teď loudá, žena zpříma sedí

až vše jednou zdědí, každého si koupí

zná všechny své vnady – a ty prodává

Jistý Jakub Houda našel odpovědi

Vynořil se z šedi – drzý, vůbec hloupý

pohledný je, mladý, žádný otrava

 

Však otec její nadšený z něj není

prý jde po penězích – hajzl nadržený

že radš vydědí ji, když ho nenechá

Tak vymýšlejí, aby z něj byl ženich

a v tom háček vězí – aby konto ženy

bylo tučné – zmijím svědčí neplecha

 

 Posed se blíží – na něm kdosi míří

puška připravená – na spoušti prst visí

pevná bude ruka, která vystřelí

Necítí tíži, má ji na talíři

je to známá scéna s podobnými rysy

Lovec srnu v lukách také neželí

 

 Na hruď jí cílí – ještě chvíli vyčká

střelci nezabrání nikdo v tom, co chystá

prst se nezachvěje – ještě nemačká

Napjaté žíly, ruce v rukavičkách

nezná slitování – smrt si je již jistá

Těží z beznaděje – zemře, levačka

 

 Tu výstřel zazní, střela srdce štěpí

Ester na zem padá – její kůň se vzpíná

Vrah se trefil správně, to chtěl, aby ta

dívka, co zblázní i ty, kdož jsou slepí

a jež svedla hada na nástrahy klína

aby byla hlavně mrtvá – zabitá

 

 

 

III.           Po činu…

 

Boravecký Jiří tvář svou žalem křiví

za prsa se chytá. „Moje maličká…“

Na botě mu volně plandá tkanička

„Proč ona je mrtvá – a proč já jsem živý?“

 

 Naďa Boravecká, blond a třicátnice

macechou je Ester, smutek předstírá

dcerušku má z cesty, má svůj vesmír a

s Jakubem Houdou probádá ho více

 

 Spí s tímhle zmetkem, v posteli to umí

hrál to na dvě strany, teď jim překáží

Boravecký Jiří, jasné závaží

Někdy jsou na nic i vysoké sumy    

 

Bylo mu špatně, sanitka ho veze

Milenci zatím plány spřádají

Jakub má Naďu, právě žádá ji

ať už ho nechce držet na řetěze

 

 Milenci splynou ve vášnivém trylku

„Bude to dobré, bude, uvidíš“

Jakub se právě vnořil v její skrýš

odříká hravě malou násobilku

 

 „Poldové čmuchat jistě kolem budou

musíme styky na čas omezit

Budeme spolu, jen, až bude klid

už nejseš, holka, vůbec holkou chudou“                                                                                                                   

                                                                                                                                                 

 

IV.          Podivná dvojka

 

 Kamil a Petr, za osmnáct jeden

a druhý bez dvou rovnou za dvacet

co jeden nedá, to s tím druhým svede

byť jsou švorc oba, chtějí utrácet

 

 Jeden chlap řekl – a na plný pecky

že by měl práci, pro ně pro oba

že se ta práce trochu podobá

rejpání v hnoji, mrknul spiklenecky

 

 Jistýho Houdu měli na starosti

s tím, že když zmizí, jako nastálo

(po letech mohou vyplout jeho kosti)

dostanou oba peněz nemálo

 

 „Zasraná smůla, ať jde do prdele

hajzl dřív zhebne, než nám zaplatí

Na tohle kašlu, jako koukej, hele

zdejchnem se“, Kamil čelo krabatí

 

„Chlupatý po nás půjdou spolehlivě

tady to smrdí, takže padáme“

Shodli se oba už při třetím pivě

teď to už jenom zají salámem

 

 „Tohle jsou kšefty“, Petr na zem plivne

„Tak aspoň že dal, kurva, zálohu“

Chvíli dál vedou řeči prapodivné

a pak už mizí věci v batohu

 

 

V.            Odkopnutý

 

Kristián Chromka na střelnici míří

sestřelil terče – hezky všechny čtyři

 trefí se na střed, tohle ovládá

Co asi cítí? S Ester kdysi spali

pak přišel jiný, drzoun, co má svaly

proč si vždy krásky zvolí hovada?

 

 Stále se jeho jizvy nezhojily

Možná se upnul k jedinému cíli

kde není světlo, ale temnota

Křivda v něm hlodat nikdy nepřestala

Ester je děvka – čubka nevyzrálá

Tohle v něm celou dobu klokotá

 

 Kolikrát viděl ve svém poblouzení

umírat Ester – už tu vážně není

Teď již je po ní, nic ji nevrátí

Zamíří znovu, stiskne spoušť a střelí

nemine nikdy, není nabubřelý

přijde si jako vagón na trati

 

 Nemá, kam uhnout, chvátá, na kolejích

neslyší hlasy, které strašně klejí

vnímá jen zlobu, která srdce zkvasí

Vnímá jen zlobu, která ho furt žene

ví přece jasně, co je pokažené

nemůže jinak – nevybočí z trasy

 

  

 

VI.          Balada o podezřelém

 

 

Šel možná vždycky jenom po penězích

na city Kuba doopravdy nedá

však také v dluzích až po uši vězí

Když vyschne pramen, asi zvolá: Běda

Tuhle si říkal – mohla to být středa

„Naďa je šance, když se dobře chytí

Naďa je karta, je to živobytí“

Tahleta ženská ze srabu ho zvedá

Co když mu sen však dotaz rychle zřítí?:

Je Jakub Houda vrahem, jenž se hledá?

 

 Prokoukla Ester pod nánosem tezí

jaká jsou vlastně Jakubova kréda?

Už si svůj prostor nikdy nevymezí

nad její rakví bude hlína, hnědá

A nad tou hlínou (kdo ví, s kým se shledá)

tyčí se deska, na níž „Ester“ svítí

pak jsou tam data – start a konec žití

Sedne tam vrabec, je to neposeda

O čem si bude šeptat uschlé kvítí?:

Je Jakub Houda vrahem, jenž se hledá?

 

To svoje ANO nemusí říct knězi

taková svatba není žádná věda

Nebe a peklo – Jakub chce být mezi

Do větších debat radši nezabředá

Vždyť neměl motiv. Vskutku nemá, leda

Ester by našla velkou díru v síti

Co když jí došlo, co k ní Jakub cítí?

Co když jí došla malá nápověda?

Potom je motiv vyšit rudou nití:

Je Jakub Houda vrahem, jenž se hledá?

 

Láká ho žena, láká, není zbytí

Otázkou zbývá, čehopak se štítí?

Kolik že zbývá času do oběda?

Alibi nemá, má-li, hned se vznítí:

Je Jakub Houda vrahem, jenž se hledá?

 

 

VII.         Balada o ženě marnotratné

 

 

Co vlastně Naďu tolik hněte?

Proč svého muže podvádí?

Pro ni je tyran, děsnej zmetek

co chce jen její pozadí

Představa, že se rozvádí

a že by bídu s nouzí třela

ta tedy není nijak skvělá

chce ještě něco od mládí

Zatouží přijít o manžela

Co vlastně čekat od Nadi?

 

 Musí to zkusit, ještě kvete

ještě má jiskru, dovádí

stále víc myslí na majetek

první je v jejím pořadí

v seznamu, který doladí

Využít musí svůdnost těla

potom už mnoho nenadělá

to ví moc dobře – škodná bdí

„Dcerunku“ odrovnala střela

Co vlastně čekat od Nadi?

 

 Kdo ji má za nic, ten se plete

ona si vždycky poradí

dokáže chodit v světě pletek

máloco Naďu odradí

Vždy volí hrad, ne podhradí

Koketa je – a hodně smělá

Tuší, že brzy bude mela

Jakubovi to osladí

Sama žít? To by neuměla

Co vlastně čekat od Nadi?

 

Spřádá plán, je to rána z děla

Odmítá vsadit na anděla

Belzebub spíš ji pohladí

Exitus? Na něm neprodělá

Co vlastně čekat od Nadi?

 

 

VIII.        Je rozhodnuto…

 

Jakub svou Naďu právě na hruď líbá

zas do ní vstoupil, ona neuhýbá

vlní se jako koráb na moři

„Vždyť je to jasné, do očí to trká

tvůj muž teď musí už natáhnout brka“

Jakub to cítí – celá zahoří

 

 Jako se šňůra do zásuvky strká

aby šel proud – tak Naďa slastně vrká

čekala, kdy se obvod zapojí

Napětí značné, odpor sotva klade

tak nějak Eva setkala se s hadem

tak nějak Eva přišla k náboji

 

 „On skápnout musí, teď je příležitost

není tu místo pro nějakou lítost

Teď nebo nikdy“, Jakub promluví

„Jenže to není zas tak jednoduché“

povzdychne Naďa – Jakub s jejím uchem

hraje si, šeptne: „Žádné výmluvy

 

 Z cesty je děvka, teď můžeš být vdova

tak by ses měla trochu zaradovat

chybí tak málo, je to na dlani

Třeba by jedna sestra balík brala

něco mu píchne a smrt nenadálá

dá ti, co chceš“ – k ní blíž se naklání

 

 Naďa je právě na vrcholu blaha

hlavou jí běží, nad čím vlastně váhá

vidí se v černém, myslí na obřad

Už nechce nikdy, nemajetná, strádat

možná je snadné tento úkol zadat

proč si tu šanci prostě nedopřát?

 

 Opět ho chytí, do sebe ho sune

co bylo temné, připadá jí slunné

„Miláčku, ještě“, silně zakřičí

Myslí jen na to, myslí na zakázku

svobodná kurva odhodila masku

Odemkne skřínku s prsty na klíči

 

 Ta skřínka bude jistě Pandořina

otočit klíčem není žádná dřina

otočí klíčem – a vše pokazí

Na co se chystá? Na odporný zločin

Rubicon, říká, zatím nepřekročí

už se však stalo, nejsou dotazy

 

 Jenom dvě těla v extázi se chvějí

Naďa je jeho, Jakub zase její

spiklenci vedou řeči o smrti

Naďa řve nahlas, láva do údolí

valí se proudem, Jakub vyvrcholí

co stojí v cestě, všechno rozdrtí

  

 

IX.          Balada o Nadině skonu

 

Naďa teď zvolna k svému vozu kráčí

má plno plánů, vše jí přijde snadné

Neví, že brzy bude jenom k pláči

a že již plány nebude mít žádné

Jako ta růže, jež ve váze zvadne

Kdosi jí na hruď míří, dvakrát měří

od chvíle kdy ta žena vyšla z dveří

Na mušce má ji, srdce zcela chladné

Na spoušti prst má, ještě neudeří

Až zazní výstřel, mrtvá k zemi padne

 

 Má krátkou sukni, výstřih přímo dračí

noc ještě není, Naďa zemře za dne

nebe se na ni znenadání mračí

podpatky klapou, držení má ladné

Doufá, že ještě převézt všechny zvládne

Jiný zas v to, že brzy zdechne, věří

Naďa dnes přijde nejen o večeři

Něco, co dělá, muselo být vadné

Lovec je dávno na stopě své zvěři

Až zazní výstřel, mrtvá k zemi padne

 

 Lidé jsou vlastně hazardními hráči

na jednu kartu vsadí všechno. Had ne

Tomu jen slova k přemlouvání stačí

však on už najde argumenty pádné

Ovoce, které celou dobu sládne

zhořkne – a venku pomalu se šeří

Naďě již zbývá pár posledních vteřin

vytáhne klíčky, myslí si, že vládne

Skoro se vznáší, lehká jako peří

Až zazní výstřel, mrtvá k zemi padne

 

Když došla k autu (prošla mezi keři)

Udeřil vrah, jenž smrti ji teď svěří

Led cítí v hrudi, která rázem chřadne 

Kácí se k zemi jako dezertéři

Až zazní výstřel, mrtvá k zemi padne

 

 

X.            Už jenom zmar…

 

„Lpěl jsem jenom na dvou ženách“

Boravecký Jiří úpí

bolestí a žalem sténá

v hrudi cítí tlak – je tupý

 

 „Je to velmi krutá cena

cítím, jak tu krouží supi

moje duše je již zděná

další beton se v ní kupí

 

 Čekám již jen na znamení

že je konec – stále není

snad mě něco vysvobodí

 

 Čekám, že se něco změní

nezmění – jen světlo denní

do temnoty vpluje - lodí

 

 

 

XI.          Izabelino utrpení

 

Izabele slzy kanou

na fotku se čísi dívá

připadá si odpudivá

jenom šeptne: „Nashledanou“

 

 Nezůstala sice pannou

je však sama – tak to bývá

osamělá – sice živá

ale odsunutá stranou

 

 „Vím, že nemám na vybranou

lidé se mě nezastanou

pochybila jsem – a v mnohém“

 

Na mysli jí scény tanou

přehrává je, oči planou

nedokáže říci: „Sbohem“

  

 

XII.         Rozloučení

 

Velmi tiše vplula, v bílém, jako sestra

přistoupila blíže, na muže se dívá

„Vy jste pro mě nula“, bylo na Silvestra

Na prsou má křížek dívka přemýšlivá

 

 „Kdo jste?“, chroptí z lože Boravecký Jiří

„Co vám říká jméno: Irma Podravová?“

Procedil jen: „Bože“, hlavou mu vše víří

Znal se s touhle ženou. Je tu s ním teď, znova

 

 „Najal jste si vraha“, klidně dívka poví

„Vaz jí tehdy zlomil – mně byly tři roky“

Na Jiřího sahá smrt a den již nový

bude leda omyl, poslední část sloky

 

 „To já vaši Ester – já ji odpravila“

Do očí mu hledí, jeho bolest pije

„Teď si prachy snězte, vaše krásná víla

buď si v Ráji medí, nebo v pekle hnije

 

 Vás čeká to peklo, vzal jste mi mou mámu

já vám dceru vaši - i tu pěknou děvku

S váma to teď seklo, všechno ve vás zlámu

ať vás Irma straší. Co to vidím? Cévku?“

 

 Muž je celý rudý, tlak mu vzhůru letí

Něco tiše mumlá, ochabuje, strne

Křeč mu projde údy, mění barvu pleti

Teď se nezachumlá – snad jen potom, drnem

 

 Za ruku ho chytí, něco do něj píchá

jenom to tak štípne – oči na ni třeští

„Dobré živobytí – pozdě honit bycha

V pekle – je to vtipné – čeká tě stisk kleští“

 

 Pacient se dáví, dívka polštář bere

zakryje mu ústa, nos a on se dusí

Pak se dotkne hlavy ruka ženy, které

nepomohlo zůstat. Nenachází plusy

 

 Na mrtvého civí, už ho nemá v moci

Splatil, co jí dluží? Něco splatit nelze

Kdyby byl dýl živý, kdyby ještě procit´

Strhla by z něj kůži? Utopická verze

 

 Příjmení své nese dívka po babičce

zkrátka Leberenská byla Izabela

Trošičku se třese, cítí dotek smyčce

Vražedkyně. Ženská. Ještě neumřela

  

 

XIII.        Co dál?

 

Ester i Naďu ona zastřelila

Kdo nyní podá ruku Izabele?

Vidí jen trosky – pozůstatky díla

pomsta zas hrob jen pachateli stele

 

 Pomstila matku, v pomstu uvěřila

nyní však sama hledá srdce v těle

cítí, že nějak zevnitř bude shnilá

má sama v sobě svého nepřítele

 

 Trochu se děsí pokračovat v žití

Sama se zabít? Nechce, byť se řítí

Do jámy strašné, někam do hlubiny

 

 Možná se sama sebe hodně štítí

bojí se srázů, také vlnobití

největší strach má ale z vlastní viny

 

XIV.       Balada o Pavlovi a Izabele

 

Všimla si ho, že na ni čeká

v očích má zkázu, výstřel z děla

jsou požár v nich i kalná řeka

chvíli se do nich zahleděla

„Co tady chceš?“ – už dál by spěla

Vtom jí však cestu zahradí

nohy mu lechtá kapradí

a dívka bledne, celá zbělá

Tragickou píseň naladí

Pavel a jeho Izabela

 

 „Co jenom chci? Snad trochu vděk a

tys na mě zcela zapomněla

Ale co, copak? Snad se leká

madam, co kru má místo těla?“

Viděla, že nic nenadělá

Sázet se nemá na mládí

K životu někdy navádí

teď ale bolest v uších zněla

Kam se však jenom zařadí

Pavel a jeho Izabela?

 

 V ruce má dýku, pohled těká

Ještě ho takto neviděla

Ruka se pohne, kůže měkká

pozná i dotek archanděla

Bodl ji znovu – rána zela

bude jen jednou v pořadí

zběsilý mladík dořádí

prudkost se z něj už vytrácela

Bzučí si mlsní ovádi:

Pavel a jeho Izabela

 

Pavel se, zkroušen, posadí

Amor teď zvrací do kádí

Vrahovi na klín krvácela

Enormně. Stín ji pohladí

Leží zde mrtvá – Izabela

 

XV.        Pavlovo zoufalství

 

Pavel se dívá na zborcené tělo

na čelo líbá, tu, již neobživí

na rty ji líbá: „Moje Izabelo“

Chtěl by být kmenem rozložité jívy

 

 Pavel se dívá na slepenec krve

„Byla jsi všechno, všechno, moje milá

Věčnosti, prosím, ještě chvíli trvej

budeme spolu“ – tu ho vlna smyla

 

 Vlna, jež vzniká z ohromného bolu

vlna, jež tlačí podemleté dolů

Pavel se náhle silně zakymácí

 

 Ví, že je konec, že to tady balí

kéž by se se svou Izabelou vzali

Ještě však musí dokončit svou práci

  

 

XVI.       Balada o Pavlově poslední cestě

 

„Setkáme se, velmi brzy

ať co zetlí, zase pučí

Izabelo, moc mě mrzí

že nad tebou moucha bzučí

a že venku vichr skučí

že jsi mrtvá, moje drahá

a já v roli tvého vraha

Nemělas mi hýbat žlučí

Vidím tě, jsi krásná, nahá

Zas tě vezmu do náručí

 

 Zavřela ses ve své tvrzi

citům člověk neporučí

někdo hledá na všech trzích

vždy však spadne do područí

malosti, jíž v břiše kručí

K čemu že mi byla snaha?

Noc je jako klín tvůj vlahá

stojím bos, jsem bez papučí

Dále žít? Ne. To mě zmáhá

Zas tě vezmu do náručí

  

Snad jsem k tobě nebyl drzý

Co mě nyní vlastně mučí?

Všechno ve mně silně slzí

tvůj smích scénu neozvučí

Černokněžník bez obručí

na mě svojí hůlkou sahá

Smyčka visí, vidím práh a

jeden krůček - v hlavě hučí

naposled mě pálí žáha

Zas tě vezmu do náručí

 

V oprátce jsem blízko blaha

Zvláštní, jak mé tělo tahá

Krkem tady člověk ručí

Až nastane rovnováha

Zas tě vezmu do náručí“

 

 

Epilog

 

Nesnadné bývá stanout nad propastí

pod vámi zeje černočerná jáma

mizí vám cesta, která byla známá

další krok potom osudově chrastí

 

 Tragický příběh dopsal svoji tečku

zabil se mladík, zahynula dáma

dívka, již stálo život tohle drama

v kterém se mstila. Zašla na horečku

 

 Hodí se kostkou, jedno z čísel padne

do šestky pouze, říká si, to zvládne

nezvládne, kostka zná již význam čísla

 

Čísla, jež datum její smrti určí

vítr dál vane, potok dále zurčí

tvůrčí je duše – zcela nezávislá

  

 

Vražda je její profesí

 

Udělá práci, kterou jiný zadá

pozná v ní všechno – od nud po stresy

má pěkné tělo – navíc je i mladá

chování děvky – šaty komtesy

Často, když končí, tak nůž otře si

řeznice není – smrt ji provází

Splní svůj úkol – žádné dotazy

Koho má, střelí – nebo oběsí

zvlášť muže, který ženskou podrazí:

Vražda je totiž její profesí

 

 O tom, co dělá, nikde nevykládá

Zrcadlo říká jasně: Tohle jsi

Chlap, s nímž se vyspíš, mrtev potom padá

často též trpíš silnou obsesí“

Zrcadlo mluví – to jsou móresy

Muž, s nímž teď leží, krizí prochází

manželka ho prý drtí rozkazy

psychický teror prošel progresí

 Milenku žádá, ať ji dorazí:

Vražda je totiž její profesí

 

 „Jde o mou dcerku“, chvěje se mu brada

„Podivných strýčků pozná procesí

Chce mi ji sebrat – dcera už teď strádá

ztratím ji navždy – nechci otřesy“

Hrozivá vize muže poděsí

Trne, co vše se ještě pokazí

Pošle své ženě kytku do vázy

po někom, kdo ji zbaví noblesy

Třeba jí lebku šutrem rozrazí:

Vražda je totiž její profesí

 

Revolver štěkne, coura odchází

Andělská mrcha – v uších topazy

Klesla, je po ní – parte rozvěsí

Exmanžel – s dívkou mluví o vrazích:

Vražda je totiž její profesí

  

 

Pekelný plán

 

 Náhoda dala ty dva dohromady

maséra s velmi žhavou blondýnou

ji lákal šarm – a jeho zase vnady

které hned jeho ruce ovinou

 

 Žena se svěří, že má nevěrníka

muži též jeho stará zahýbá

„Může mě zničit“ – žena přímo vzlyká

„Ničit mě – to je jeho záliba“

 

 „To moje stará je zas advokátka

čtyřicet chystá slavit do roka

Strašně mě dusí – je však taky matka

na dcery kašle – svině divoká

 

 Prý o vše přijdu – to si vychutnává

často si říkám, kdyby zmizela…

Odporná děvka, neskutečná kráva“

Jeho řeč byla značně kyselá

 

 „Manžel si našel o poznání mladší

hrozí mi, co ví o mých kšeftících

Než skončit v base, to fakt zhebnu radši

takhle to cítím – proč to neříci

 

 Drží mě v kleštích, oškubat mě hodlá

zvracet bych měla z toho debila

ta jeho rašple – to je coura podlá

přeju si strašně – aby nebyla“

 

 Chvíli se baví, co je oba trápí

až se ta žena na něj zadívá

„Ještě chci jednou vytasit své drápy

chci, aby trpěl, ten můj nádiva

 

 Měla bych prosbu – chtěla bych, no aby

aby se můj čas prostě naplnil

Měla bych prosbu – mohl bys mě zabít?“

Cítila, že je jako na trní

 

 Muž na ni zírá, neschopný je slova

před chvílí ještě do ní pronikal

Nejspíš je v šoku, obtížně to schová

to, co si myslí, ihned polyká

  

 „To jako vážně, ty chceš tedy po mně

 abych tě jako – prostě oddělal?

Já myslel, že snad budeme mít poměr

a ty mi zatím jasně říkáš: Pal“

 

 „Nemusíš střílet“, blondýna se směje

„Chápu, že volím chvíli nevhodnou“

Sleduje, jak se muži brada chvěje

bála se, že se asi neshodnou

 

„Mám prostě nápad – pojistka mi platí

a moje dcera už je dospělá

bude jí dvacet – a když matku ztratí

(a tu fakt ztratí, až kšeft doděláš)

chci, aby byla aspoň zajištěná

a manžel za mou vraždu zašitý

Můj vlastní život – to je pomsty cena

svůj zisk pak můžeš najít taky ty

 

 Nejdřív chci zabít tu, s kterou se tahá

můj drahý manžel – jak ji nesnáším

nemusíš na svou ženu hledat vraha

mě totiž pošleš na svou nejdražší“

 

 Sleduje muže, vnímá, jak se potí

„Takže mám zabít ještě někoho?“

„Pomůžeš mi jen, jestli nejsi proti

 pouze ti mrtví škodit nemohou

 

 Vlastně tě budu žádat do třetice

ještě mě děsí moje macecha

(parazit, kurva, hrozná pijavice)

Já prostě řeším, co tu zanechám

 

 Tahleta štětka po penězích pase

vím, že se žádných činů neštítí

Má jenom kozy a je štíhlá v pase

mně je z ní zkrátka šoufl, na blití

 

 Bylo jí třicet, je to zlatokopka

jenom, když zhebne, tátu nezničí

zatím si jako antilopa hopká

musí však zmizet, chápeš, do piči?“

 

 Muž na ni hledí, ve tváři je bledý

„Tohle snad ani vážně nemyslíš?“

„Říkám to znova, snad už naposledy

mohu ti pomoct – stačí jenom, když…“

 

 „Když kromě tebe sejmu další ženy“

„Ne, jenom jednu, druhou vylákáš

tu sejmu sama – nebuď vyděšený

vražda tvé staré vyšla by tě dráž

  

Macechu pozvu jako na oslavu

budeme spolu, když se dostavíš

ještě to ladím – a trochu v tom plavu

plán se však rodí, skvělý, to si piš

 

 Řekni jí, že jsem objednala pizzy

ona ti zatím půjde otevřít

Ty budeš kudlu držet v rukavicích

pod její ňadro pronikne jí břit

 

 Pak vejdeš dovnitř – a já, připravená

budu pak tvojí další kořistí

bodneš mě přesně – ať moc nezasténám

a pak to ostří vodou očistíš

 

 Nastražím stopy, a to jednoznačné

milenku mého muže usvědčí

kdokoli tohle vyšetřovat začne

nalezne stopu – a to bez řečí

 

 Můj manžel bude také obviněný

o to se všechno už já postarám

Výčitky zda mám? Vždyť jde o hyeny

Musím mít tebe jako obraz rám“

 

 „A jak chceš nechat zmizet milou muže?“

„Pronajmeš místnost – zkrátka na masáž

A jak tam vejde, už jí nepomůže

ani sto svatých, ani satanáš

 

 Falešné jméno, uděláš si stránky

reklama v schránce, vizitku tam dáš

Chce to byt dole – projdeme si plánky

a chce to myslet taky na garáž

 

 Až bude po ní, bude zabalena

do kufru auta se pak uloží

zmizí – a navždy, tahle Magdalena“

Mluvila o ní jako o zboží

 

 „Najdeme místo – vyhloubí se jáma

a chce to také myslet na vápno

až bude na dně mrtvá ležet sama

pak naše nohy hlínu zašlápnou

 

Budeš jí jako masírovat záda

a až ta mrcha bude na břiše

potom jí stisknu krk – a velmi ráda

a tím se u ní tečka napíše“

 

 Muž chvíli hloubá, přijde si jak ve snách

je přece jasné, že jí sdělí: Ne

Když jeho žena megera je děsná

Chce, ať smrt přijde – a ať nemine

 

 „A co má žena? Víš, jak moc mě drtí?“

„Dovedu střílet, zvláště z devítky

zbraň někde splaším – neunikne smrti

půjdu jí popřát nejspíš bez kytky

 

 Ještě pár věcí doladit se musí

uznej však potom, že to zapadá

Odrovnám sketu – ty se zbavíš husy

to by ti měla stoupnout nálada

 

 Oba dva vlastně zabijeme dvakrát

já tvoji ženu a tu fiflenu

(chtěla bych děvce na funusu zahrát

myšlenku tuhle z hlavy vyženu)

 

 Macechu moji - o to tě teď žádám

ubodáš pro mě – tím se vyrovná

že já už před tím odstřelím tvou madam

neboť, jak hádám, budu šikovná

 

 Finále, které poté vyvrcholí

má vlastní vražda skvěle obstará

Perfektní zločin není bez mrtvoly

a zde už nelze čekat do jara

 

 Když to vše klapne – tohle musí vyjít

pak na tom za nás dvou každý vydělá

Když se ty svině ale nezabijí

pak bych to velmi černě viděla“

 

 Muž chvíli váhá, je to pokušení

současně se v něm vzdouvá panika

Když na to kývne, hrozně ho to změní

odmítne-li to, šance zaniká

  

 

Podivný inzerát

 

 

Muž hledá ženu – ano, tak to sedí

rád bych tě našel, tebe jedinou

zmítá mnou touha, hledám odpovědi

hlava mi třeští, když se nesoustředím

na stole vidím vázu s květinou

 

 Utrhnout chci tě, opít se tvou vůní

být, kdo tě drží, když svět ochořel

chci být jak blesk, a také hrom, co duní

do tebe sjíždět v bouři po výsluní

zavanout jako vichr od moře

 

 Nevím, zda jsi – však právě tebe hledám

tu, která úsměv dávno ztratila

hlavně svou víru, kritická k všem vědám

která jen trpí – snad se s tebou shledám

pro tebe svět je jedna Bastila

 

 Snad budu princem, jenž tě vysvobodí

jinak, než je to v knížkách pro děti

život je plavba – ty máš díru v lodi

voda se valí, v ní se nohy brodí

hladina stoupá – hlavou proletí

 

 Sháním tě, ano, právě tebe, která

přeješ si, ať tvá muka ustanou

a vzýváš klidně třeba Lucifera

protože všechna rána jsou ti šerá

a ty víš, že máš v trní ustláno

 

 Možná už dlouho se ti hlavou honí

že chceš pryč odsud – a to trvale

že na svůj odraz křičíš: Ať je po ní

zrcadlo ale slzu neuroní

ne – já se nechci s tebou vyválet

 

 Je něco jiné, co mě strašně vzruší

stačí jen, abys prostě svolila:

Ty ztratíš život – a já svoji duši

chci slyšet srdce – tvoje, jak ti buší

a jak pak slábne, když jsi opilá

 

 Určíš si sama způsob odejití

zatím sním asi nejvíc o noži

Jsem jako pavouk, co má mouchu v síti

pavouků ženy většinou se štítí

ty budeš jiná, ty si odložíš

  

Nechceš-li krev, pak budu, kdo tě škrtí

nebo ti drží hlavu pod vodou

či ti dá jed – a doprovodí k smrti

není to ona, kdo tě denně drtí

život ti dávno není svobodou

 

 Polštářem nos ti zacpu znenadání

také tvá ústa, budeš bez dechu

tuhle mou činnost jenom peklo zdaní

vyber si, jakou že chceš skonat zbraní

nebude důvod jednat ve spěchu

 

 Sadista nejsem – tvá smrt bude rychlá

tobě teď chybí pouze odvaha

od vraha pomoc nyní by ti píchla

abys už jednou provždy v klidu ztichla

rád budu tím, kdo v nouzi pomáhá

 

 Tím jsem si jistý, že někde být musí

dívka, jež do tmy stále propadá

které se její život velmi hnusí

a pro niž nemá vůbec žádné plusy

mínusů je pak přímo hromada

 

 Mnohý chce vidět, jak že život vzniká

já chci být ten však, kdo ho sebere

vždy jsem chtěl vlastnit hůlku kouzelníka

co mění v kámen, když se kouzlo říká

Klidně pak jih se stane severem

 

 Snad se mi ozveš – už jsem nedočkavý

pozveš mě k sobě, třeba k večeři

budeme pár, co výborně se baví

nad hrnkem právě uvařené kávy

kterou, co přijde, nijak nezčeří

 

 Ozvi se, prosím, jestliže tě dáví

ať bolest těla nebo duševní

jestli máš zkrátka často hrozné stavy

Rád budu lékem, který tě jich zbaví

tvá víra ve mně se tím upevní

 

 Budu tě čekat – už se to snad blíží

co bude třeba – to se dohodne

Vše půjde hladce, snadno, bez potíží

až se má cesta s tou tvou někde zkříží

Mé ostří tvoje tělo probodne

 

 

On hledá jeho…

 

Nevím, jak začít, snad, že hledám muže

ženatý jsem – vůbec nejsem gay

manželka moje zruinovat mne může

o sex tu nejde, to se nelekej

 

 O sex tu nejde, jde o existenci

jde vlastně jenom o tu jednu věc

Má třicet čtyři, jmenuje se Nancy

ona má prachy – a já zlatou klec

 

 Takže tě hledám na určitou práci

nechci nic natřít nebo stříhat keř

Přesto však sháním někoho, kdo kácí

Nemíním šetřit, slyšíš, to mi věř

 

Možná, že tahle rubrika je mimo

myslím však, že chci práci pro chlapa

Ženská má krámy, roztřese se zimou

většinou umí leda podrápat

 

 Třeba se pletu, jsou už dneska baby

co by snad svedly, to, co… Prostě to

že najdu ženskou, představa mne vábí

Hlavu ti, mrchy, ale popletou

 

Už asi tušíš, proč jsem vlastně tady

mám zkrátka problém, vyřeš ho, jak chceš

Klidně ať k tobě otočí se zády

dojede, svině, doufám, na faleš

 

 Napiš, jen jestli půjdeš do rizika

snad už je jasné, co máš udělat

Ručička hodin ke konci jí tiká

až bude po všem, neboj, bude plat

 

 Konečná částka bude velkorysá

Koho že hledám? Deratizéra

Cílem tvé práce bude jedna krysa

pro niž jsem jenom hnusnej mizera

 

 Napiš mi brzy, spěchá to – a hodně

nechci se tady cvičit ve slohu

Dostal jsi právě ke své práci podnět

a já už čekat vážně nemohu

 

 Značka je zřejmá: Rychlá změna stavu

nechci se rozvést, nechci okovy

Po tobě žádám jednu skvělou zprávu

že jeden ženáč náhle ovdoví

  

To já budu vdova…

 

 Ona hledá jeho, či hledá ji

sháním tě, neboť nemám preference

že nechci sex, tak tím se netajím

sháním tu na hrob manželovi věnce

 

 Je tu však drobnost, ale nemilá

můj manžel žije – a je až moc zdravý

Já bych se chtěla zbavit Emila

tak doufám, že jsi tím, kdo tohle spraví

 

 Týrá mne, bije, moje psychika

dostala zabrat po deseti letech

ponižuje mne, furt mi vytýká

každičkou blbost. Všechno dobré smete

 

 Máme tři děti, číše přetekla

zkrátka si myslím, že vše má své meze

Zahnout mi párkrát, nic bych neřekla

jenže on každé do postele leze

 

 Vím, koho hledám – to mohu říci

ženu, jíž tělo jako nástroj slouží

Můj muž se vzhlédne ve společnici

chci, aby potom ležel v rudé louži

 

 Ať si tě najde někde na síti

rajcuj ho, hajzla, ať ten parchant slintá

Ať tvoji fotku někde zachytí

já myslím, že to bude bezva finta

 

 Vidím ho, jak ti vleze do pasti

použij tlumič – před – i klidně poté

co vnikne do tvé vlhké součásti

Rozloučí se pak, zmetek, se životem

 

 Můžeš ho bodnout, nebo mu dát jed

zardousit, škrtit, prostě, jak je libo

Své hnusné touhy bude ukájet

Pozornost ztratí – a to bude chybou

 

 Odhal mu křivky svůdné postavy

tiskni ho na hruď – ať vzrušeně dýchá

zaveď ho dovnitř, až se postaví

ty budeš křičet – on pak bude zticha

 

 Škoda, že při tom s vámi nebudu

až ty ho bodneš, do hrudi – a znova

nebo ho střelíš v jeho přeludu

že poznal Eden

To já budu vdova

  

Jak dál?

 

„Ověřím info, řeknu, že kšeft beru

Oběti se čas rychle nachýlí

Vypálím na ni ránu z revolveru

nesnáším totiž hrubé násilí

 

 Má první vražda? Otčíma jsem bodla

znásilňoval mne, jak ho napadlo

Nemyslím, že jsem nějak obzvlášť podlá

chtělo to prachy – aspoň na žrádlo

 

 Živila jsem se prostě, jak se dalo

pyšná moc nejsem – ale naživu

Návštěvu jsem pak měla nenadálou

v paměti lovím jako v archivu

 

 Navštívila mne žena energická

prý její manžel za mnou dochází

„Příšernej hajzl, neskutečná nicka

nechci už snášet jeho podrazy“

 

 Bavily jsme se, slovo dalo slovo

řekla, že tady šetřit nemíní

Bylo teď na mně, že se stane vdovou

poté, co řezník skončí se sviní

 

 Jestli jsem před tím měla trochu trému?

Tak jako vždy, když je to poprvé

Byla jsem nad ním, přitiskla se k němu

v srdci měl nůž, já ruce od krve

 

 Co s jeho tělem? Skončil, chlapec, v pytli

pak v kufru auta – a pak v jezeře

Říkala jsem si, co kdyby mne chytli

s mrtvým, co sex měl – před tím večeřel

 

 Zmákla jsem potom další čtyři chlapy

střelila jsem je během souloží

Dala jim ze své studny řádně napít

v přírodě už se těla rozloží

 

 Jaká je nyní moje klientela?

Bohatí muži, často pohlední

Takové jsem vždy šukat prostě chtěla

po celou noc – i když se rozední

 

Jednou mi jeden svěřil, co ho ničí

manželka, jež ho s jiným podvádí

Peníze, děti byly hlavní z příčin

proč u mne byla další v pořadí

  

 Střelila jsem ji v jejím vlastním bytě

řekla jsem, že mi od ní zatýká

Zatvářila se trochu neurčitě

pak v jejích očích byla panika

 

 To, když jsem tlumič přitiskla jí k hrudi

moje zbraň škytla dvakrát – bez řečí

Snad kromě strachu měla v očích údiv

že před ní její manžel neklečí

 

 Opět jdu splnit přání zákazníka

miliardáře holka vydírá

Těhotná rajda ještě zanaříká

kozy má velké – je však špindíra

 

 Prý žádný potrat – navíc mrcha ječí

že deset mega vůbec nestačí

Nechápe, blbka, že je v nebezpečí

když nyní kříží plány ženáči

 

 Dvacet tři roků, blond je, celkem štíhlá

čtyřletou dcerku k otci odkládá

Za krátký život přece něco stihla

muži jsou pro ni jenom hovada

 

 Adresu dal mi, kde tu děvku najdu

domů se za ní tiše připlížím

a potom ihned sejmu tuhle rajdu

čímž bude rychlý konec potíží

 

 Pozdě je, teď už pomoc nesežene

první z dvou střel jí tělem prochází

pronikne do zad, druhá do temene

tady již marné budou obvazy

 

 Naposled ještě podívám se na ni

na břiše leží, tváří k podlaze

nebude rodit – ani vdanou paní“

Bude ji tento výjev provázet?

 

 

                 ------------

 

  

Chtěla se koupat, slunce pere, praží

ňadra má pevná, pěkné pozadí

do plavek vklouzla, oči cloní paží

klid – to je dobré, tak se posadí

 

 Tu něco žbluňklo – vždyť se někdo topí

nerozmýšlí se, hned si pospíší

vytáhne dítě, holčička má copy

kašle a něco žvatlá o skrýši

 

 Vodu má všude, vyděšená, brečí

„Řekni mi, kde je tvoje maminka?

Půjdeme domu, ano? Do bezpečí

Ke komu patříš? Pověz, malinká…“

 

 „Maminka není, já jsem tady s dědou“

Někdo k nim běží, něco zavolá

rukama mává, pleť bronzově hnědou

S ním by si chtěla vyjet na kola

 

Oči má modré, vlasy kratší, tmavé

řekla by, že mu není padesát

v představě vidí, jak vedle ní plave

přitom jí srdce rovnou zaplesá

 

 Doběhl právě, stojí zrovna u ní

trochu se ohne, jak dech popadá

podá jí ruku, ještě trochu funí

nad nimi leží malá osada

 

 „Děkuju, mockrát, jsem vám zavázaný“

vnučku pak tiskne něžně v náručí

„Jenom jsem došel vytáhnout špunt z vany

byla to chvilka, to vám zaručím

 

Jenže ta chvilka téhle mršce stačí

ve mně hned hrklo – a tak utíkám

Ona má v sobě plamen přímo dračí“

V dáli je slyšet děsná muzika

 

 „Vděčím vám za vše“, muž se k dívce skloní

Ženě pak poví, že je čtyřletá

„Nebýt vás, nevím, už by bylo po ní“

Dívka se z jeho rukou vyplétá

 

 „To ale bylo přece samozřejmé“

žena se culí, sladce chichotá

„Ať to vždy skončí takto, to si přejme

Největší je vždy cena života“

 

 Muž na ni hledí, není zrovna moula

cítí však, jak mu jazyk kamení

nervózně rukou boltec ucha žmoulá

v ní vidí nejspíš boží znamení

 

 Je spíše malá, nohy má však štíhlé

vlasy jí hoří, jemně rezavé

postava vůbec poskytuje výhled

chtěl by ji takto vidět bez plavek

 

 Pozve ji domů, ona neodmítá

malá už vcelku dobře vypadá

„Tak já jsem Erik.“ „To mne těší – Dita“

K tomu jim v dáli hraje cikáda

 

 Jedí a mluví, oba dva se baví

jiskří to, něco oba ucítí

Po jídle ještě měli šálek kávy

už leží spolu, čerstvě umytí

 

 On do ní vniká, ona nahlas vzdychá

dlouho to trvá, než se nasytí

potom se spolu vnoří to tmy ticha

prospí se, oba jako zabití

 

 Žena ho líbá, muž polibky vrací

„A kde má matku?“, Dita zahájí

po skvělém sexu malou konverzaci

Nevidí útes – že je na kraji

 

 „Je jako matka, s nikým nevydrží

chlapů už měla – mě to netěší

podle mne hadi jsou to nebo plži

vidět ji s nima je to nejtěžší

 

 Já ženskou nemám – o malou se starám

doufám, že dcera rozum dostává

Byla jak fena, která pořád hárá“

Před ním se vlní svůdná postava

 

 „Někoho má snad, snad ho brzy poznám

A co ty? Jak to ty máš v soukromí?“

Dita se zubí – „To víš, já jsem hrozná

Najdu jen těžko, co mne ohromí

 

„Žiju teď sama, jsem dost nezávislá

a moje práce čas mi spolyká“

„Co vlastně děláš?“ „Právě ti třu třísla

A jméno malé?“ „Cože? Monika“

 

 „Takže, co dělám? Vlastně terapii

problémy vcelku rychle odstraním“

„To já jsem rybář, mne tohle to míjí

mě baví chodit a lézt po stráni

Kdysi jsem učil – to je doba dlouhá“

Přejel jí rukou slastně po hýždích

Náhle mu došlo, že to skončí – ouha

tak se jí zeptal, kdy že odjíždí

 

 Zaujala ji právě jedna fotka

„To je má dcera“ – Erik hlaholí

„Snad byste vy dvě se i mohly potkat“

pro Ditu jsou to všechno bláboly

 

 Ví totiž dobře, na čí tvář že zírá

té, která to má dávno odbité

Na chvíli bezmoc se jí zmocní čirá

musí se srovnat s tímto pocitem

 

Zabila dceru chlapovi, s nímž šoustá

chtěla by zůstat – je však ztracená

Lahodná hořknou po pozření sousta

neví, co tohle všechno znamená

 

Našla snad muže, k němuž ji to poutá

její čin ji však odsud vyhání

vždy chtěla volnost, vydrápat se z kouta

Chce říct, co nesmí – vlastní přiznání

  

 

 Prosba o vysvobození

 

Sešly se v parku – „Ahoj, já jsem Nora“

druhá se jménem nepředstaví

„Vím, že to není vidět, že jsem chorá

pro mě už nejsou dobré zprávy“

 

 Po delší chvíli promluví ta druhá

„Jestli máš problém, potom zmizí

„Starej tě bije? Pije jako duha?

Pošlu ho k ledu za provizi“

 

 „Chceš jméno cíle? To ti tedy zadám

Žije-li, mně se neuleví

Kdysi jsem ji však měla velmi ráda

život je ale někdy prevít“

 

 Zmlkla a tápe, hledá další slova

„Šikana někdy bývá tvrdá

Znásilnili mě, kluci, potom znova“

„Já ráda sejmu toho zmrda“

 

 „Ne, to já nechci, všechno už je jedno

psychicky strádám, nejsem živá

sražená dolů, nemohu se zvednout

Úzkost mne denně zneužívá“

 

 „Koho chceš tedy poslat provždy k ledu?“

„Na sebe samu vraha hledám

zabít se totiž nějak nedovedu

přitom to nemůže být věda“

 

 Sedmnáct roků, posledních pět v pekle

„Všechno mne děsí, všechno svírá

Naději nemám, utrpení vleklé

ne a ne skončit – není míra

 

 Propadám na dno, bolí mne, že dýchám

bez chuti, citu, vše mne ničí

Dopřej mi klidu, ať jsem věčně zticha

ať prostě nejsem – nikde, ničím“

 

 Druhá je starší, je jí pětatřicet

Has se jí chvěje: „Jsi tak mladá…“

„Modlím se, ať mi není o rok více

Chci dneska zemřít, prosím, madam“

 

Bude již večer, obloha se smráká

v parku jsou ty dvě osamělé

Jen někde v dáli uslyší zpěv ptáka

jedna z nich slyší bolest v těle

  

„Chceš zabít dneska? Tady, na lavici?“

„Prosím tě o to už pár hodin

Mám tu sto tisíc, takže ti chci říci

neváhej, mne to vysvobodí“

 

 Žena jen smutně zavrtěla hlavou

„Od tebe prachy nevezmu si“

„Na prachy kašlu, vidím díru tmavou

Světlem jsi – ty mne zabít musíš“

 

 Žena se na tu dívku smutně dívá

v kabelce něco chvíli loví

Dnešní práce je velmi odpudivá

z bitých žen ráda dělá vdovy

 

 Obejme dívku, po vlasech ji hladí

v ruce již ostrou kudlu třímá

Za zády černá tiché stromořadí

do očí dívce hledí zpříma

 

Má v ruce praxi, šikovná, je hbitá

do srdce míří rána přesná

Vteřinu křeč tou dívkou ještě zmítá

v očích má cosi jako ve snách

 

 „Buď sbohem, Noro“, vražedkyně vstane

„Už je ti dobře, konec strastí“

Zvedl se drobný, ale svěží vánek

Možná je Nora jeho částí

  

Zkrátka úklid…

 

Dvě ženy spolu víno popíjejí

v salónku, kde je nikdo nevyruší

Starší má prosbu – a ten problém její

řešit má mladší – vážně jí to sluší

 

 Blondýnka s ňadry, že až dech se tají

v červených šatech, oči do zelena

Kdo si však myslí, že s ní skončí v Ráji

ten potom v Pekle jednou provždy sténá

 

 Bruneta není tolik vyvinutá

oči má modré, stále má své vnady

nervózní je teď – ví, že sotva dutá

s manželem už to nejde dohromady

 

 Ví, proč sem přišla i s kým se tu setká

také to, co má druhá za profesi

Nejen, že je to prvotřídní štětka

za úklid rovněž hodně účtuje si

 

„Jak o mne víte?“

„Od jedné své známé

chtěla se zbavit muže násilníka

Řekla vám, že ji týrá, také klame

na vdovství si teď bez problému zvyká

 

 Řekla mi, že vás ráda doporučí

Můj manžel děvky četné má jak dluhy

že je tu stále, to mi hýbe žlučí

přeji si jedno – ať je brzy tuhý

 

 Nebudu škudlit – dovedu být štědrá

hlavně, když potom nebudu už vdaná

Mám totiž pocit, že mám těžká bedra

Mučit ho? Kdepak, stačí jedna rána

 

 Povím vám přesně, kde ten hnusák loví

mám vcelku přehled, znám všechny ty bary

Budete jistě milá k manželovi

s vámi pak nikdy nebude už starý“

 

 Blondýna mlčí, zamyšleně hledí

„Ráda to vezmu, to si buďte jistá

„Ano“ je tedy mojí odpovědí

pohřební věnec můžete již chystat

 

 Jak to mám provést? Jaké máte přání?

Zadusit? Bodnout? Otrávit ho jedem?

Nebo ho střelit ilegální zbraní?

Těch tři sta táců budu však chtít předem

  

Sedm set dáte, až já se svou prací

hotova budu, půjde to snad hladce

Když už je odpad určen k likvidaci

stačí jen jedno – spolehlivý plátce“

 

 „Mně se to líbí, podmínky jsou skvělé

dejte mu prášky do sklenice vína

To, jestli potom dáte přednost střele

nechávám na vás – nebude to dřina

 

 Vzala bych polštář, ať se, zmetek, dusí

loupežná vražda – co pak řeknou stopy?

Pozval si děvku – jo, to budou plusy

toho se jistě všichni ihned chopí

 

Vzala mu prachy, pak mu prášky podá

uspí ho rychle, okrade – pak váhá

Buď vezme polštář – nebo nožem bodá

nejlépe když je ještě celá nahá“

 

 „Myslím si, že je všechno dojednané

vašeho muže poslední noc čeká

Sex bude drahý, víme, co se stane

předám ho smrti, která je jak řeka“

 

 Záletník sbalil blondýnu, je žhavý

že má prý chatku – a tam že ji bere

Poslední chvíle svého žití tráví

pak se už vydá jenom jedním směrem

 

 Byla to jízda, byla náruživá

potom už ale podala mu pití

Poslední asi hodina mu zbývá

vše bude černé, všechno se mu zřítí

 

 Sebrala polštář, pořádně ho svírá

muže má v moci – usilovně mačká

Trochu se škubl – zabila ho, štíra

byla to vlastně nakonec i hračka

 

 Najdou ho tady, v posteli, jak leží

otisky otře děvka zatracená

Vdova teď bude jistě krásná, svěží

pojistka muže bude vyplacena

 

 Je v tom fakt dobrá – tenhle už je pátý

prospívá ženám, které muži ničí

Blond hřívá září – jako rudé šaty

Klientka vzkvétá, že je po trapiči

  

Zdánlivě běžný obchod

 

Zase jsem jednou přijal zákaznici

to, co jí tíží, to mi přišla říci

Terapií se ale nezabývám

Většinou žena poví, co ji trápí

manželé, druzi, jedním slovem chlapi

 málokdy ženy obrátí vztek k divám

 

 Tahle však byla jiná, výjimečná

že za vše může jedna drzá slečna

manželovi prý hlavu stále plete

Řekl jsem: „Dobrá, to je celkem smutné

váš manžel asi vztah ten sotva utne

holt druhá míza – hádám, bude v letech“

 

 Zeptal jsem se jí, co že tedy žádá

a ona na to, že by jako ráda

aby prý bylo brzy po nevěře

„Předpokládám, že nechcete se rozvést“

„To vážně nechci – víte, máte pověst

výtečnou, proto volím vaše dveře“

 

 Suše jsem dodal: „Chápu, manžel zlobí

příště už bude mluvit ze záhrobí“

Klientka hlavou prudce zavrtěla

 „Zůstane živý, ona to však schytá“

Mluvila jasně, tvrdá, pánovitá

že jí chce, mrše, vyrvat srdce z těla

 

 „Nevěrný partner, ten je na zabití

když nemá jednu, ihned jinou chytí“

Trvala na svém, a to neoblomně

Že její manžel není přelétavý

že mají děti, že se všechno spraví

a v tomhle duchu pořád ryla do mě

 

 „Nebýt té kurvy, tak je všechno krásné

a zase bude, až ta děvka zhasne“

 Dala mi fotku, z které srdce buší

Vlasy má dívka černé, kudrnaté

v očích modř nebe láká všechny svaté

postavu měla, že bych prodal duši

 

 Prsa tak trojky, boky prvotřídní

kdo tohle vidí, ten se neuklidní

mohla mít dvacet, zkrátka velmi mladá

 „Bude to drahé“, byl jsem rozmrzelý

holka holt šlape v hodně špatném zelí

A tahle madam její vraždu zadá

  

 Sdělil jsem cenu, suma byla strašná

na tolik peněz nevystačí brašna

ona však na to kývla, bez mrknutí

Zavraždit ženskou – dobře, není prvá

však moje živnost pěkných pár let trvá

Tahle mne ale zabít dívku nutí

 

 Dívku, již zabít, cítil jsem, je špatné

Říkám si, že se člověk nepomátne

když přijme fušku, jež ho ve snech děsí

Prachy jsou prachy, pro prachy se vraždí

z ohnutých hřbetů magistrály dláždí

Dávno se všude kašle na móresy

 

 Záloha byla víc než velkorysá

a já byl vždycky jenom malá krysa

co bude s kráskou, bylo rozhodnuto

Sledoval jsem ji, kam a v kolik chodí

trávil jsem tímto velmi mnoho hodin

chladně jsem spřádal, jak provedu útok

 

 S čezetou v kapse šel jsem přímo za ní

už jen pár minut – výstřel ji pak zraní

už jen pár minut – mrtvá na zem spadne

V průchodu domu, v špatném osvětlení

střelena do zad – jednou dvakrát. Není

leží tam v krvi – vlastně ještě za dne

 

 Kšeft právě skončil, částka byla tučná

klientka moje jinak byla stručná

a jako bonus do sebe mne vedla

Vášnivá byla, pěkně nadržená

uměla věci, jinak chladná žena

teď byla žhavá, že by mne snad snědla

 

 Uplynul měsíc, druhý, potom třetí

ono to vůbec všechno rychle letí

Dostal jsem dopis – koukám na razítka

Píše mi žena, tak se rozpomínám

vzpomínky mně pak odnášejí jinam

za velkou láskou. Je to ona. Jitka

 

 Tak co mi píše? Ze slov oči pálí

někdy je svět tak neskutečně malý

Srovnává se teď s hroznou tragédií

Jediné dceři na hrob kytky nosí

někdo ji zabil – neví se, kdo. Kdosi

Píše mi: „A já – nevím k čemu – žiji

  

 Jedno ti ale“, dále píše – „dlužím

jistě, že byli ještě jiní muži

stále si říkám, ty jsi byl ten pravý“

V očích mám slzy, tohle se číst nedá

moje tvář byla nepochybně bledá

Horší již stěží mohly přijít zprávy

 

 „Byla jsem tehdy k tobě hrozně krutá

nyní si přijdu jak odporný mutant

až tohle přečteš, nebudu již tady

Chci, abys věděl“ – to v dopise stojí

„že jsi měl dceru, princezničku moji

že jsme ji měli prostě dohromady“

 

 Chtěl jsem moc křičet, to však nepomáhá

má vlastní dcera ve mně našla vraha

svou vlastní krev jsem bez mrknutí prolil

Bylo mi hrozně – kdo mne takto trestá?

vedu si seznam – je dvacátá šestá

Nyní si sám chci nastříkat jed do žil

 

 Dvacet dva mužů – žena byla čtvrtá

hlavou mi jenom jedna věc teď vrtá

že pomstím dceru nikdy nepoznanou

Věděl jsem ihned, co je úkol příští

klientka bude ležet v tratolišti

krve a já pak dorazím ji ranou

 

 Šla k svému vozu velmi pevnou chůzí

já si však všímal její bílé blůzy

a rudé sukně – ta je obzvlášť krátká

Koukla se na mne – jako, co tam dělám

to už již ale hrudí prošla střela

bylo mi jedno, že je také matka

 

 Střílel jsem znovu, už to bylo marné

člověk tak někdy znenadání stárne

stál jsem tam nad ní – cítil strašnou bolest

Tohle mi dceru zpátky nepřivádí

je prostě mrtvá – jako moje mládí

Proč tolik cest vás k zkáze musí dovést?

  

 

Bolí to…

 

Se mnou se život nemazlí

odložila mě vlastní máma

Stále jen prchám před grázly

pořád jsem na vše pouze sama

Zneužívána od mala

vedena rychle k prostituci

To vlastně smrt je pomalá

já ale nechci zhebnout, kruci

 

 Kdy bylo moje poprvé?

Nemyslím ale menstruaci

Také jsem byla od krve

přitom však vůbec nekrvácím

Sexu se tohle netýká

v patnácti zabila jsem chlapa

Dodnes ho vidím, Erika

jak se to snaží celé chápat

 

 Poprvé je to nejtěžší

pak už jde jenom o rutinu

Vraždit mne nijak netěší

 mířím však přesně, sotva minu

Všechno mi lehce prochází

oddělám chlapa – a pak tradá

Já plním pouze rozkazy

drogový kartel cíl mi zadá

 

 Dealeři, smažky, práskači

poldové, sem tam novináři

to jen, když hodně zatlačí

 Většina se však v pekle škvaří

Starostky dcera zlobivá

zkusila kartel trochu okrást

Adresu mám, kde pobývá

Před holkou otvírá se propast

 

 Žena boj gangům vyhlásí

netuší, čím se dcera živí

Možná až pozdě přizná si

že její život je dost křivý

Před její vlastní garáží

střelila jsem ji – velmi zblízka

bulvár se jistě nabaží

fotky a drby jistě získá

 

 Chytli mne – proces zahájí

soudit mne, mamlasové, budou

Vidím ji sedět na kraji

je v černých šatech, rtěnku rudou

Život se někdy pokazí

dříve, než dá vám vůbec šanci

Spoutaná víc než provazy

Výsměchem vyzvána jsem k tanci

              ----------

 

Když žena příběh dívky slyší

dívky, co matku postrádá

Ocitá se ve vlastní skrýši

 vystavěná je ohrada

Nyní tu ohradu však bourá

vidí se v světle nepěkném

vidí se jako děsná coura

dokud s tím vším pak nesekne

 

 Má to však vadu, dítě čeká

dítě, jež není vítané

 Říká si: Co jsem za člověka?

Hrůza ji v mysli vytane

Našla si chlapa, jenž se topí

doslova ve svých penězích

Kariéra pak nemá stropy

Svědomí? Nikde nevězí

 

 O dceru přišla, ale nyní

s druhou se dcerou seznámí

S tou, kterou z vraždy sestry viní

s tou, která žila bez mámy

S tou, která ji fakt nenávidí

za všechno, co ji zabíjí

Zabila by ji ze všech lidí

nejradši – ano, tady, ji

 

 Obě zášť ke druhé je pojí

obě jsou víc než zmatené

Obě se plácají v svém hnoji

Vybřednou? Nebo zase ne?

Pozdě je, ručička však tiká

a ty dvě ženy přehlíží

Nebude herců bez publika

život pak není v beztíži

 

Vzbuzuje lítost, také podiv

když tato žena prohlásí

že jedné z dcer teď na hrob chodí

k té druhé rovnou do basy

Jedna z dcer v zemi v rakvi leží

druhá trest za to odpyká

Není cirkusů bez manéží

bez mozku není logika

 

Matka a dcera – už ne malá

Jejich vztah je jak bakelit:

Jedna z nich dítě k cizím dala

druhá šla sestru zastřelit

Najdou snad cestu jedna k druhé?

Mají tu cestu složitou:

Jsou obě propojeny kruhem

křivd, také strachu. Bolí to

 

Tři bodnutí do Nataši

 

Řekla, že prý velmi touží

a že to tak bude snazší

že se skrz to velmi souží

nic než syn jí není dražší

ten však vězí v pěkné kaši

že prý touží bez ustání

po někom – jen toho shání

kdo za obnos svíčku zháší

Nemám prý mít slitování

Třikrát bodnu do Nataši

 

 Ta prý jak sup kolem krouží

Matku syna přímo straší

Milence jak otrok slouží

synek – prohrál v mariáši

„Potřebuji pomoc vaši“

řekla žena – hledím na ni

obálku má tučnou v dlani

„Mohla by ho nechat zašít“

Já té ženě splním přání:

Třikrát bodnu do Nataši

 

  Zanechám ji ležet v louži

vlastní krve – dřív než vznáší

obvinění – stín se plouží

Lovec kořist nevyplaší

Kdosi mluví o Jidáši

Matka svého syna brání

Milenku mám zabít zbraní

Každý kůň se někdy splaší

ženatý už není k mání

Třikrát bodnu do Nataši

 

Také měla tetování

Růži s trny – smrt vše zdaní

Exitus jen těžko snáší

Syn bude mít špatné spaní:

Třikrát bodnu do Nataši

  

Kulka vnikla do Nadi

 

Z brunetky zloba přímo sálá

že ji manžel podvádí

Má ztvrdlé rysy jako skála

Říkám, ať se posadí

prý s ním přišla o mládí

„Nejsem tu kvůli terapii“

Dívám se na ni, kávu piji

„Muž se se mnou rozvádí

touží jen po té hnusné zmiji

Hrom udeří do Nadi

 

To je má sestra, mladší, malá

zemře druhá v pořadí

Ona mi prostě všechno vzala

Zda mne něco odradí?

Její kozy, pozadí

úlisný úsměv – zkrátka vy ji

musíte zabít – tím teď žiji“

Žena bříško pohladí

„Místo tu není pro bestii

Kulka vnikne do Nadi“

 

 „Jak jste mne našla?“ „Já se ptala

Kamarádka prozradí

že se manžela velmi bála

teď má pokoj od Ládi

Směje se a dovádí“

„Mám zabít oba?“ „Jo, ať shnijí“

„Trpíte silnou alergií“

„Jsou pro mě jak ovádi“

„Mám vcelku jasnou teorii:

Kulka vnikne do Nadi“

 

Smrt je jak prohra v loterii

Terčem je manžel, už se svíjí

Extrémně se ochladí

Srdce je nadranc, volím šíji

Kulka vnikla do Nadi

 

 

Poměrně překvapivý tah

 

Blondýna vešla, obezřetná, bdělá

„Můj druhý manžel to s mou dcerou dělá“

Vyhrkla na mne

je jí do pláče

„Proč jdete za mnou?“, možná, že jsem hrubá

Doufám, že se z ní fízl nevyklubá

„Já chci, ať trpí, ať to odskáče“

 

 „Dcera, či manžel?“

„Oba se mi hnusí

Od rána už mám troje špiritusy 

Jejich smrt pro mne však nic neřeší“

Chce pouze pomstu, na tu všechno sází

Chce svého muže přivést do nesnází

Kalibr potom bere nejtěžší

 

 „Pojistka na můj život hodně činí

a právě mamon zabije tu svini

Dvě vraždy? Za to půjde do křesla

Mé dceři bude brzy pětadvacet

hezká je, pravda, chce se mi však zvracet“

Hlava jí ztěžkla, trochu poklesla

 

 Mám dceru druhou, ta pak všechno zdědí

Bylo jí dvacet, hledá odpovědi

zatím mne asi jenom proklíná

Jsem špatná matka – měla jsem dvě děti

teď za to pykám – v třiačtyřiceti

když mně vždy hajzl spadne do klína

 

 Zaplatím předem – říkám, že vám věřím

budete zvonit nějak po večeři

řeknu, že pizzu někdo doveze

V koupelně budu, dcera půjde dolů

otevře dveře – budete tam spolu

vejdete ovšem sama posléze

 

 Tak dvě tři střely – smrt je okamžitá

do hrudi ať to moje dcera schytá

to je jen první ze slok v baladě

Ve sprše budu – obnažená, čistá

budu vás čekat, smrt se pro mě chystá

Hned po své dceři budu na řadě

 

 Stopy? Ty budou. Důkazy? A jaké

Můj manžel bude hrozným maniakem

v laptopu jeho padnou na maily

O čem, no o tom, jak si objednává

vraha a jak jsem pro něj děsná kráva

Vidím ho, hajzla, jak jen zabrejlí

 

 

 

 Bude to jasné – pojistka ho láká

Koho si najal? Prostě darebáka

Lumpa, co zmizí – Tak co? Jo, či ne?“

„Jo, já to beru.“ Také suma zazní

Myslím si o všech, jací jsou to blázni

myšlenky pak mám velmi zločinné

 

 „Třetinu dejte, zbytek, až se stavím

dáte mi prachy, života vás zbavím

střelím vás zblízka

Ne, to nebolí“

Dohodly jsme se – průběh bude hladký

Řekla jsem, že to nepůjde vzít zpátky

Chviličku cítím mírnou nevoli

 

V koupelně stojím, děj se zatím chýlí

ke svému konci – obě jsme již v cíli

Teď na ni střílím – k zemi dopadne

Dívám se na ni, je jak figurína

U dveří je pak také jedna. Jiná

Co že mě čeká? Jídlo pořádné

  

Balada o jedné mladé au pair

 

Požádala mne žena vdaná

že je to nutné, že to pospíchá

Milenka muže, Adriana

bodnuta má být nožem do břicha

Mám zabít holku, že ji opíchá

chlap, který ženské asi často mění?

Oddělám radši jeho bez prodlení

Že prý jen tahle žár v něm rozdmýchá

Řekla mi, ať mám pro ni pochopení:

Přesvědčte se, že děvka dodýchá…

 

 Zabiji au-pair, věc je daná

Mám její fotku, pes ji očichá

Blondýna dávno není panna

neměla nouzi ani o mnicha

Zjistila jsem si, že se proslýchá

že hledá toho, kdo má dům a jmění

a když jde za svým, pěkně zuby cení

stydlivka není, co se ostýchá

„Můj muž se s touhle courou neožení:

Přesvědčte se, že děvka dodýchá…“

 

 V koupelně už je plná vana

Jsem v jejím bytě – hledím do ticha

Uvnitř jsem – nikým nepozvána

najednou se ta dívka rozkýchá

Vylezla z vody – rychle osychá

jde ke mně nahá – nemá podezření

Smrt stojí vedle – cynicky se kření

Bodla jsem – čekám, kdy že dovzdychá

„Až zemře, skončí moje utrpení:

Přesvědčte se, že děvka dodýchá…“

 

Skácí se na zem – krátké bylo chvění

Exitus nastal. Ne, již nevypění

Špína se s její krví promíchá

U hlavy mi teď bzučí k zešílení:

Přesvědčte se, že děvka dodýchá…

  

 

Manžel smrt manželky objednává

 

Měl to bejt jednou sex – a pak basta

však jsme se sblížili – to se stává

dneska už beru ho za štamgasta

snad každou druhou noc u mne spává

„Kdyby tak zmizela, je to kráva

jediná možnost mi asi zbývá

totiž, že nebude dlouho živá

je jí však třicet let – a je zdravá“

Toužebně do očí se mi dívá:

Vraždu své manželky objednává

 

 Tím bylo řečeno, co má nastat

dlouho už najevo mi to dává

že ho prý podvádí a že chlastá

„Dcerku mi nesmí vzít“ – noc je tmavá

Na fotce blonďatá ženská hlava

nijak se nemračí, neusmívá

mně přijde odporná, odpudivá

Musím to udělat, jsem ta pravá

Vedu ho do sebe – celá chtivá

Vraždu své manželky objednává

 

 Rozhodně nejsem ta, co se chvástá

Vidím, jak dcerce své z auta mává

Milovat klienta – chyba častá

bez chyb se též ale nevyhrává

V garáži k vozu se blíží zprava

pyšně se zavlní zlatá hříva

manžela dávno již nezahřívá

Na mobil milenci přijde zpráva

že to má za sebou svině mstivá

a ať si šampaňské objednává

 

Okamžik postačil – chvíle všivá

Vyšly tři výstřely – už krev plivá

Šklebí se, upadne – konec, sláva

Exitus – umím být trpělivá

Manžel smrt manželky objednává

 

A zase do starých kolejí…

 

„Drží ho pěkně v hrsti snacha

chrápe s ní – je z ní celý žhavý

(Vnučka je jeho dcerou – bacha)

Vydírá ho a přímo dáví

Já ráda nosím dobré zprávy

Stala se ze mne chůva nyní

úkol mám jasný: Zabít svini

řekla jsem: Klídek, to se spraví

Mně to i jistou radost činí“

Problému ho prý ráda zbaví

 

Přemýšlí, jak tu vraždu spáchá

Kulku již nedostane z hlavy

„Ta holka není vůbec plachá

Svádí mne – nemá žádné mravy

do vozu sedne bez obavy

zastavím, kde strom auto stíní

vine se ke mně – rty si sliní

kašle prý dávno na pohlaví“

Vražda je někdy dobrodiní

Problému tchána ráda zbaví

 

 „Nežli ji střelím, něco tlachá

zbývá pár vteřin do popravy

Viděla jsem jí v očích strach a

zmáčkla to – už se nepobaví

Její tchán jistě právě slaví

Pomáhám vdovci – ten se zmíní

že mě má nejspíš za bohyni

Už pro mne novou vilu staví“

Všimli si toho také jiní:

Problému se ta žena zbaví

 

„Svatbu jsem měla v krásné síni

Ironie, kdo tchán je s tchyní

Richard je vdovec obětavý

Už mám i k ruce hospodyni

Problému se vždy rychle zbavím“

 

 

Přestane?

 

Představím se vám – jmenuji se Tracy

tuhle mi v baru chlápek řekl: Dej si

myslil si, chudák, že mě rychle sbalí

Já byla svolná

potom v jeho bytě

začal mne svlékat – stále šeptal: Chci tě

byl přitom, pravda, trochu neurvalý

 

 Zkoušel to dlouho, silně podnapilý

nakonec jsme se k tomu protrápili

že do mne vstříkl

a pak začal chrápat

Tiše jsem vstala – a šla ke kabelce

pro změnu já jsem byla v roli střelce:

Dvě rány míří do hrudníku chlapa

 

 Do čela třetí – kulka, která jistí

že jedna žena plná nenávisti

splatí mi sumu

pro niž jsem kšeft brala

Dívám se na něj, koukám na mrtvolu

před chvílí ještě šukali jsme spolu

teď leží nahý – zato já jsem v gala

 

 Já při své práci nesmím dělat boty

v posteli leží manžel od Charlotty

podváděl ji a týral – byl k ní hrubý

Mlátil ji, srážel – fyzicky i slovně

bála se – potom jednou v ubytovně

řekla si pevně, že ji nezahubí

 

 V dvaceti pěti mám své zkušenosti

když je tu úkol, prostě se ho zhostím

Mám čtyři mrtvé – vždy to byli muži

Odporní lotři, sadisti a svině

Ovládám jazyk

svůj – však zato plynně

a taky střelbu – umím si to užít

 

 Mám další fušku – od blonďaté choti

Manžel chce rozvod

Brenda je však proti

Ovdovět ji prý vyjde laciněji

Vzala mne, abych dceru doučila

Maggie je holka pěkná, navíc čilá

Z pokoje hity Adamse jí znějí

 

 V matice holka neskutečně plave

po matce vlasy vlnité má, plavé

jinak však rysy otce připomíná

Henry je ovšem od předešlých jiný

není to hajzl – symbol rakoviny

není to verbež, póvl, sliz a špína

 

Dalo mi práci, nežli jsem ho svedla

umím být klisnou, která nemá sedla

Ne, je to jiné – jeho zabít nechci

Když vedle funí, hledám správná slova

že ho ta jeho hodlá odkráglovat

naoko že pak dceři dávám lekci

 

 „Podívej, zlato, je mi s tebou skvěle

rozvaž, zda skončit hodláš s kulkou v těle

či tvoje žena bude mrtvá – platí?

Nemůžeš, drahý, volat policii

Mám čtyři mordy – to se nepromíjí

Tak tedy, jakpak?“

„Řekni ano, tati“

 

 Ve dveřích stojí dívka, není malá

za dveřmi zřejmě chvíli poslouchala

a v její řeči cítím tunu zášti

„Ničí nás oba – s milencem se schází

Už musí platit, za vše, za podrazy

Myslí si, že jí všichni všechno baští“

 

 Dívám se na ni, jak jí oči planou

Jedno je jisté – nebude stát stranou

Řekla to jasně – „Musíte to provést“

S úlevou vidím, že i Henry taje

„Tak tedy dobře“

Dal najevo zájem

Trápí ho silně Maggiina bolest

 

 Prý mě má ráda – o macechu stojí

a že se těší, až budeme svoji

otci pak přeje život z brusu nový

Stačí tak málo – mnohé mohu získat

Miluju muže – dcera je mi blízká

Nic z toho, dokud Henry neovdoví

 

 Maggie nám řekne, že hodlá být přitom

Matky jí není ani trochu líto

pustí mne dovnitř

s tím, že někdo zvoní

Otevře, zve mě

Brenda na mne zírá

vychutnávám si tenhle její výraz

Zamířím přesně – brzy bude po ní

 

 Doufala, že ji muže rychle zbavím

aby pak prachy

užila s tím „pravým“

Na místo toho zhebne tady sama

Tlumič jen škytne – za ňadro se chytí

na dceru hledí – „Chcípni, budeš v řiti“

říkám si, jak moc musela ji zklamat

 

 

 „Devětatřicet“ bude hlásat parte

Smrt svoje ústa přitiskla jí na rtech

jakmile zmizím, dcera povyk spustí

Že přišel chlápek, vysoký a mladý

Obličej? Neví – byla k němu zády

Poldové z ruky žerou jí

jsou tlustí

 

 Milenec Brendy bude zadržený

obviněn bude z vraždy téhle ženy

alibi nemá

navíc jsou tu stopy

Na místě činu – které k němu vedou

potí se, koktá, tvář má náhle bledou

To, co se stalo, nikdy nepochopí

 

 Ze mě se stala brzy vdaná paní

Happy end? Nevím

něco mi v něm brání

stačí tak málo

skončí moje cesta

Můžu hnít v base – to mi všechno kalí

Někdy však také myslím na lokály

na chlápky, co bych mohla snadno ztrestat

 

 Rodinu máme – vzornou, k pohledání

vždy, když se ale k muži svému skláním

říkám si, kdo teď bude oběť šestá?

Je něco ve mně, co se nepotlačí

Budu mít děti?

Jaké budou? Dračí?

Čeho se bojím? Nedokážu přestat…

 

 

Balady s podpisem krve

 

Předmluva:

 

Milí čtenáři,

 

 Dostáváte do ruky baladicky laděnou sbírku navazující na další veršované dílo Marka Řezanky – a to konkrétně „Ve společnosti zločinu“. Již tam autor kromě smyšlených kriminálních zápletek pomocí baladického žánru přiblížil některé otřesné zločiny z různých koutů světa.

 Ve všech dvaceti publikovaných případech se tentokrát jedná o vraždy nájemné. Ty autor vedle vražd dětí a sexuálních vražd považuje za nejzrůdnější. Vybral si pět případů, kdy se obětí nájemné vraždy stal muž (třikrát manžel či exmanžel, jednou zeť a jednou otec) a patnáct případů, kdy byla terčem žena (většinou manželka či milenka, ale také třeba švagrová).

 Formou převážně villonských balad zde autor s básnickou licencí přistupuje k lidským tragédiím, v nichž hlavní slovo mají přehnané ego, citová otupělost, pohrdání druhým, sebestřednost, ale i strach nebo snaha uniknout ze situace, kterou dotyčný neumí racionálně řešit. 

Nájemná vražda je zoufalým krokem. Zanechává za sebou spoušť. Postihuje nejen oběti samotné, ale i jejich blízké – rodiče, děti. Způsobuje jim trvalá traumata. V několika případech se obětí nájemného vraha stala gravidní milenka, která pro pachatele představovala ohrožení všeho, co do té doby vybudoval.

 Mikrosvět nájemných vražd v rámci rodiny si autor nezvolil náhodně. Podprahově ho spojuje s děním mezinárodním, kde denně umírají statisíce nevinných lidí ve válkách, které nejsou jejich válkami. Tomu se zase věnuje v jiné své tvorbě. Ale něco mají individuální a hromadné zločiny společné – plochost a prázdnotu těch, kdo rozhodují o druhých. Nezájem o toho druhého, neschopnost mu porozumět. Touhu druhého plně ovládat.

 Je už jenom na Vás, na čtenářích, co si z publikovaných balad odnesete. Jestli jistý apel, že mezilidské vztahy jsou v hluboké krizi a že se plácáme v jakémsi bludném kruhu, nebo naopak naději, že k sobě cestu najít můžeme, nechává autor naprosto ve Vašich rukách.

  

Balada o Chandře N.

 

Červené sárí, které krajky zdobí

Naraynsingh, Chandra, krásná je a voní

Pro jedny anděl, jiným, plným zloby

hlavou se různé hrůzné plány honí

Na originál žárlí epigoni

Shawn Parris řekl: „Ujednáno“

„O madam má být postaráno“

Kdo vraždu zadal? Prostě někdo. ONI

Řekli mu jedno kalné ráno:

 Přesvědčte se, že opravdu je po ní

 

 Batole v autě směje se a zlobí

Osmatřicítka? Ta má sílu sloní

Shawn Parris váhá – mají být dva hroby?

Asi se přitom trochu zakaboní

vidí své dětství, jak by bylo v loni

Dítě je živé, vichry vanou

za matkou míří ustaranou

vrah, který látkou vražednou zbraň cloní

Před klinikou pak půjde stranou

Přesvědčit má se, že je vskutku po ní

 

 Vyšla, jde k autu, úsměv zapůsobí

má Nissan Sentra – ten má spoustu koní

Princezna Chandra nemá ráda snoby

hrdá je, smělá, nikdy nežadoní

Do kufru auta k taškám se teď skloní

Andělé projdou boží branou

Do hrudi střelena je ranou

Shawn Parris slzu neuroní

pětkrát ji střelí. Už je mrtvá? Ano

Přesvědčit má se, že je vskutku po ní

 

Celá už chladne, dokonáno

Halí smrt ženu odhodlanou

Lítost? Tu nezná. Jen mu v uších zvoní:

Až se ty kruté věci stanou

Přesvědčit má se, že je vskutku po ní

  

 

http://www.trinidadandtobagonews.com/forum/webbbs_config.pl?md=read;id=3460

http://ttwhistleblower.com/never-forget-chandra-naraynsingh-died-now-woman-gunned-court/

http://legacy.guardian.co.tt/archives/2008-07-19/news1.html

 

  

Neměla šanci…

 

Sářin Jake, totiž špringer španěl, štěká

Muž do něj kopne, co je za člověka?

Takový, který ženu odpraví

Řekl mu Lawrence, že je v sázce mnohé

jde o moc peněz, tak ať jí dá sbohem

a ať ji střelí přímo do hlavy

 

 Sářin Jake bránil udatně svou paní

oddané zvíře štěkotem ji chrání

nemá však sílu, bota dopadá

„Pusťte nás, prosím“, žena dobře tuší

že tenhle ďábel nemá v těle duši

vzadu se vedle dětí rozkládá

 

 „Nechte mé děti“, Sára muže prosí

Smrtka jí k hlavě přiloží hrot kosy

„Vemte si auto a nás nechte jít“

Muž na ni míří, přímo do temene

děti má nechat – to mu vtloukli – ne, ne

ty zabít nesmí, to si nepřejí

 

 Vyšlehne výstřel, hlava Sáry puká

matčinou krví pokrytá je ruka

děcka, jež náhle krutě osiří

Čtyři a šest let – a už chlapci vidí

jaká že monstra rostou také z lidí

vyvrhelové, zmetci, mordýři

 

 Pět tisíc babek, na to feťák slyší

pět tisíc babek – suma v této výši

znamená ortel – nic ho nezvrátí

Bída a teror, kdo je na ulici

ten zná jen krutost, pak mu stačí říci

Takto se rodí vrazi najatí

 

 Proč ji má želet? Ženská navoněná

klepe se strachy, bílá jako stěna

Curtis ví, co je strach i zklamání

Že ji teď sejmul? Lidi umírají

Tohle je Peklo – tady není v Ráji

přesto ten výjev z auta zahání

  

Balada o Sáře Tokarsové

 

Manželství těch dvou bylo v suti

v dusnu se potom tvoří pára

Fred svoji ženu balamutí

o děti se jen ona stará

Manželka cítí dlouho zmar a

k rozvodu všechny síly sbírá

Manžela z kšeftů podezírá

dost o nich ví – a stále šťárá

Beznaděj na zem kape čirá:

Před zraky synů zemře Sára

 

Vrah Curtis Rower ženu nutí

(před garáží je její kára)

jít zpátky k vozu bez mrknutí

až bude hotov, bude škvára

Po pravé straně byla fara

Na hlavu míří ji ta šmíra

prosí ho, ne, nic nezabírá

„Prostě jeď rovně jako čára“

Ulička temná, pole širá

Před zraky synů zemře Sára

 

 Dávno už padlo rozhodnutí:

„Musí bejt mrtvá jeho stará“

Tokarsův právník měl svá pnutí

na papír návrh sumy čmárá

„Je jako fena, která hárá

Jde o moc prachů – tahle škvíra

nebezpečně se otevírá

Tak musí zmizet dřív jak z jara“

Blondýnka zatím strachy zmírá

Před zraky synů zemře Sára

 

Kulka již prošla, zeje díra

A krev tam páchne jako síra

Ledový vichr zemi kárá

Umlkla ta, jež synka svírá

Před zraky dětí zemře Sára

  

https://www.atlantamagazine.com/great-reads/sara-tokars-murder/

  

 

Balada o Makevě Jenkinsové

 

 Na konci června na svůj Facebook vloží:

„Někdy se všechno rychle obrátí

byla jsem bezďák – a dnes? Je to boží

jsem v šesti číslech, jsme teď bohatí“

Prý má svůj život pevně v opratích

Makeva Jenkins svoje štěstí zmíní

„Vážně jsem hrdá na to, kde jsem nyní“

Chce svoji radost vecpat do stati

Někdo v ní vidí jenom děsnou svini

Makeva Jenkins na to doplatí

 

 Matka tří dětí peníze též množí

svá děcka zvládá dávat do latí

Těhotná znovu rozvalí se v loži

ne všichni jsou z ní ale dojatí

Manžel chce prachy, všechno rozvrátí

Joevan Joseph svoje ruce špiní

Makevin manžel nechce dobrodiní

tito dva budou vrazi proklatí

kostlivec časem bývá v každé skříni

Makeva Jenkins na to doplatí

 

 Třicet tři roků – s mužem nesouloží?

tři děti brzy přijdou o máti

Joseph tu ženu jako srnu složí

a ta své dítě vlastně potratí

Chtěla dál stoupat, kráčet po trati

dokázat více než ti druzí, jiní

s bratrem a dětmi slavit večer míní

přemýšlí, jak se zítra ošatí

muž ji chce mrtvou – že mu hodně stíní

Makeva Jenkins na to doplatí

 

Pistole, výstřel, hlavu má jak dýni

Oběť je mrtvá, oči vrahy viní

Traumata dětí těžko odvrátí

O tom jen pěla: Andělé jsou při ní

Makeva Jenkins na to doplatí

 

  

https://www.ntd.com/hitman-who-killed-pregnant-woman-and-mother-of-three-may-get-as-little-as-5-years-in-prison_360598.html

  

 

Balada o Aiyonně Clarice Barrettové

 

Dívám se na něj, na své dcery vraha

Kluk, co s ní chodil, v autě počkal na ni

Předstírat už se ani nenamáhá

nejdřív s ní spí, pak smrtelně ji zraní

Co že ji čeká, to neměla zdání

chtěla mít dítě, potrat nevolí

ten její lump to přijal s nevolí

Jo, Brian Little jediné měl přání:

Ať je to rychlé, ať to nebolí

Měl s ní sex, ale neměl slitování

 

 Pustí ho k sobě – a on nezaváhá

prostě to zmáčkne, konec milování

noc před tím byla na vrcholu blaha

pak se k ní ovšem naposledy sklání

Do zadní části hlavy mířil zbraní

Ukončil její život, neboli

jako když hráč má hned tři matchbally

proměnil první, když byl na podání

Věděl, že Clarice potrat nesvolí

Měl s ní sex, ale neměl slitování

 

 Proces a všechno – velmi mne to zmáhá

mohl ji nechat, zmizet – on však, páni

oddělá holku, co mu má být drahá

zbytečně, pro nic bouchačku má v dlani

Nesmírná muka nic již neodstraní

chtěla bych nebýt – nic mne neskolí

Je to snad horší než vir eboly

Do očí slzy všechno mi teď vhání

Srdce mám na prach – již se nedrolí

Měl s ní sex, ale neměl slitování

 

 

Uklidnit vrah mne přišel s pistolí

Tisknul mne k sobě. Vidím kdykoli

Ruce, co krev jim dělá tetování

Už na mé cestě jsou jen výmoly

Měl s ní sex, ale neměl slitování

  

https://www.wral.com/report-man-arrested-in-connection-to-death-of-pregnant-woman-found-in-southern-pines-/17483818/

 

 

 

Balada o Lois Schmidtové

 

Někdy se dobré velmi snadno zhatí

zato to zlé se těžko zapomíná

Proč jedna dívka nevysloví: „Tati“?

Neví, proč trpí, cizí je to vina

Chystal se rozvod – stránka velmi stinná

o malou dcerku jeden pár se hádá

Matka dvou dětí krásná je a mladá

stačí tak málo k vypuštění Džina

Otřesný úkol komusi se zadá:

Zastřelí matku, pak jejího syna

 

 Proč tuhle hrůzu nikdo neodvrátí?

Zloba je zhoubná jako rakovina

O tom by psát se mohlo mnoho statí

jak, co je skryto, o to více vzlíná

Ošklivost, podlost, zvrácenost a špína

Vrah zabil nejdřív psího kamaráda

potom hned ženu, co ho měla ráda

Kluk to vše vidí, děs mu rozum stíná

vrah na něj křičí, ať zdrhá, ať padá

Zastřelí matku, pak jejího syna

 

Plameny brzy místo činu schvátí

Požár již hoří, život vyhasíná

ohnivé peklo cválá bez opratí

nikdo snad ani ďábla neproklíná

Domov teď leží spálen v rozvalinách

Když Stoner viděl, jak ten chlapec strádá

zabil ho také – leží v říši Háda

zbude jen popel, ten zakryje hlína

Pachatel mrtvým ukazuje záda:

Zastřelil matku, pak jejího syna

 

Lois Schmidt měla na svých prsou hada

Od Christophera slyší slovo: Zrada

Marně ji Osud šeptem napomíná

Obludný čin pak v mozaiku se skládá

Zastřelí matku, pak jejího syna

 

 

https://www.dailymail.co.uk/news/article-6447793/Army-veteran-tells-court-hired-kill-Virginia-woman-son-custody-battle.html

 

https://www.cbs19news.com/content/news/Man-testifies-was-hired-to-kill-woman-and-son-in-Virginia-501694061.html

 

 

 

Balada o Evelyn Visichové

 

Nezaměstnaný – doma hádky samé

o těžký rozvod Visichových běží

Kdy se to všechno v tragédii láme?

Kdy se děj kloní k neskutečné řeži?

O ženě mluví jako o přítěži

Do péče syna matka brzy získá

„Odporná mrcha, děvka jedna slizká“

Peter se dlouho ovládá jen stěží

Frank Thon svou oběť prohlédl si zblízka

Evelyn s nožem v hrudi mrtvá leží

 

Někdy zášť tíží více nežli kámen

„Dám vám pět táců“, mluví o verbeži

Thon už je se svou rolí obeznámen

Evelyn se pak vlasy hrůzou zježí

Bude se chvíli mluvit o loupeži

V pokoji dítě zatím silně vříská

loď jeho dětství vplouvá na skaliska

Vrahovi na tom ale nezáleží

Povaha je to opravdu dost nízká

Evelyn s nožem v hrudi mrtvá leží

 

Ještě si ráno stěžovala známé

někdo je v domě – matka dítě střeží

Doufá, že prchnou – to se ale klame

vrah jedná hrubě, zcela bez otěží

Možná si potom paměť neosvěží

Do zad ji bodl – u toho si píská

Podřízl hrdlo, krev jí z něho tryská

To už je zřejmé, že nemohla přežít

Paterovi byla jako v oku tříska

Evelyn s nožem v hrudi mrtvá leží

 

Z hrudi jí trčí něco jako ryska

Exmanžel právě radostí si výská

Myslí si, že on z její smrti těží

Řemenem osud velice ho ztříská

Evelyn s nožem v hrudi mrtvá leží

 

 

 https://eu.lohud.com/story/news/crime/2015/01/12/evelyn-visich-throat-slashed-chestnut-ridge-peter-visich-frank-thon/21649957/

  

 

Balada o Cheryl Piersonové a jejím otci

 

Prachy nehrály žádnou roli

Proč jsem to chtěla? Spáchat zločin?

Protože mne to hrozně bolí

mou sestru hajzl nezotročí

Že jsou v mém srdci červotoči?

Hrozné, co spáchal vlastní táta

cítila jsem, jak na mne chmatá

podivný pocit kdesi v moči

Hledala jsem jen cestu z bláta

dříve, než v něm i sestru smočí

 

 Zde dvou zel někdy člověk volí:

Zemře, než na mou sestru skočí

Najala bych si kohokoli

než se ten neřád rozdivočí

Sean Pica dodnes vidí oči

autoritáře, psychopata

Chtěla jsem umřít, jedovatá

Hrozilo však, že k sestře vkročí

Ta měla pro mě cenu zlata

Tvrdil mi, že i v ní se smočí

 

 Slíbila bych i hory doly

jenom už nebýt v kolotoči

Věděla jsem, že nedovolím

aby zas provedl ten počin

Z kolejí tyran nevybočí

Zaplatila jsem tedy kata

stál tisíc babek

nejsem svatá

K otci se střelec pootočí:

Strefí ho střela čtvrtá, pátá

Ten už se jenom v krvi smočí

 

Šeredná číše – vrchovatá

Určitě teče – natotata

Kapička zmaru na obočí

Eliminuji temná blata

Jedno vím – už nás nerozmočí

 

https://truecrimedaily.com/2017/09/27/exclusive-sean-pica-tells-all-about-long-island-contract-killing-of-cheryl-piersons-father-his-journey-to-hope-new-life/

https://morbidology.com/incest-murder-the-cheryl-pierson-story/

 

  

Balada o Danielovi Malakovi

 

 Malakov s dcerkou byli na procházce

byť vyšli ráno, nad mužem se stmívá

bez štěstí ve hře ztratil ho i v lásce

doktorka mu teď přijde odpudivá

netušil vůbec, kolik času zbývá

bratranec ženy totiž neotálí

sleduje ty dva hodnou chvíli z dáli

S obrysy kmenů ještě chvíli splývá

Možná se z lásky ti dva kdysi brali

Když tátu střelí, dívenka se dívá

 

 Bylo to náhle – přikradl se v masce

čtyřletá dívka písničku si zpívá

možná že se jí k otci běžet zachce

To její matka do vraždy je chtivá

Rozvod prý nese větší negativa

bratranci řekla, ať že klidně pálí

chce útok rychlý, hlavně nenadálý

 Zasažen do zad přichytí se zdiva

na tomto světě jeden muž to balí

Když tátu střelí, dívenka se dívá

 

 Po vraždě muže ukryl svou zbraň v tašce

holčička brečí – tím se nezabývá

Po značném dusnu všechno spělo k srážce

„Dan musí zmizet“ – ústa měla křivá

Rodiče nejsou, hned se připozdívá

Otec je mrtvý, maminku jí vzali

pro ni už nejsou dětské seriály

i když je malá, není důvěřivá

Děsivé chvíle se v ní zavrtaly:

Když tátu střelí, dívenka se dívá

 

Stres, stopy strachu, syndrom setrvalý

Trauma je těžké. Tatínek se svalí

Enormní zátěž. Koho jenom vzývá?

Slabost je mstivá – tím, že nemá svaly

Když tátu střelí, dívenka se dívá

  

https://vosizneias.com/2011/10/29/forest-hills-ny-doctor-who-hired-hitman-to-kill-husband-loses-appeal/

  

 

Balada o Kim Cammové

 

Kim byla krásná a měla dvě děti

v něčem se ale žena nepoučí

David Camm, manžel – spal i s druhou, třetí

odešla od něj, když jí hýbal žlučí

On je z těch hajzlů, co do ženské hučí

s jinou se ale často stýká

tvrdí, že chuť má labužníka

a že svým citům zkrátka neporučí

V garáži vrah je – Jill tam vzlyká

Snad obraz dětí v hlavě ho teď mučí

 

 Zavraždil je tam chlapík tmavé pleti?

Zabíjel manžel? Zvon se rozezvučí

Bradley, Jill, Kim jsou mrtví – bez ponětí

kolik že zla se vejde do obručí

Zlověstně vichr nad hřbitovem skučí

černokněžník a vrah si říká

bez svědků budou bez viníka

David se choval velmi podle vůči

rodině, jíž pár vteřin tiká:

Snad obraz dětí v hlavě ho teď mučí

 

 K ničemu již jsou všechna předsevzetí

Zabiják doma vklouzne do papučí

Kim vystoupila – to již kulka letí

Že bude mrtvá, tak za to vrah ručí

Zastřelil Brada – byl to ještě klučík

nakonec Jill – též neuniká

rodina mrtvá – maják bliká

Pařez už sotva někdy znovu pučí

Charles Boney se nezajíká:

Snad obraz dětí v hlavě ho teď mučí

 

Střelec, když oběť odemyká

Trefí ji přesně – nejde nikam

Rád ji dá zmetek smrti do područí

Ego jím přitom strašně smýká

Snad obraz dětí v hlavě ho teď mučí

 

https://hubpages.com/politics/David-Camm

 

  

 

Balada o Amině Bibi

 

 Mohamed Ali na Aminu Bibi

najal si vraha – toho navádí

k vraždě své ženy – jiná se mu líbí

s jinou chce nahý ležet v kapradí

Frederick Best už kašle na mládí

Do školy děti otec odváží

vidí, jak s milou kráčí po pláži

to se pak jeden těžko nachladí

Vrah zatím nožem srdce proráží

Sedmdesátkrát ránu zasadí

 

Muž vraždu zadal – sází na alibi

Best zatím nechá mluvit nářadí

Amina muže svého nepolíbí

vrah potom stopy trochu zahladí

Odporné činy všechno zahradí

zrůdnost a chlad se plně obnaží

Bodal jí všude – do zad, do paží

Vražda se k hnusným mordům zařadí

Mužovo ego plně odráží:

Sedmdesátkrát ránu zasadí

 

 Dětem už ale nepomůže „kdyby“

matku jim těžko někdo nahradí

oběma dětem jejich máma chybí

život jim strunu strastí naladí

do hlavy brouky potom nasadí

že jen ty dobré život poráží

prevítům potom přeje v skrumáži

a jen ty špatné k činu navnadí

Proč jen vrah bodá ženu s kuráží?

Sedmdesátkrát ránu zasadí

 

Co zmůže pravda, když je z mnoha lží?

Hanebný skutek – žena mohla žít

Amina o smrt náhle zavadí

Odporný parchant s nožem doráží

Sedmdesátkrát ránu zasadí

 

 https://www.bbc.com/news/uk-england-london-28903623

 

 

Balada o Nazish Noorani

 

 Kashif se s Nazish rozvést nemíní

Manžel se zbaví ženy bez placení

bude to zkrátka všechno mezi ním

a jeho milou – rychle, bez trápení

Svým dvěma synkům otec život změní

Antoinnetta „snoubenka“ je skvělá

prý kvůli slevě v práci, v které dělá

představí ji tak, prý se brzy žení

ženu má doma, ta to nevěděla

Bude to prostě jako přepadení

 

 Někdy saň není skrytá v jeskyni

„Řekneš, že přišli lotři zatracení

rasisti – a vy – zcela nevinní

byli jste terčem“. Cítí divné chvění

„Zmáknu to sama“. „To se, drahá, cení

Uděláš jí to?“ „Ano, to bych chtěla“

Hlouběji si ho právě zaváděla

„Chci jenom jedno – její usmrcení“

„Vždy jsem tě měla, zlato, za rebela:

Bude to prostě jako přepadení“

 

 Kostlivci někdy lezou ze skříní

„Zvládnu to sama. Nemá podezření?“

Vražda jí zřejmě problém nečiní

„Má-li, pak stejně zajde na zranění“

Cítila bolest? Nebo překvapení?

Kulka už vnikla do jejího těla

Nazish již padá – bývala tak vřelá

Střela vše vyrve – světlo ještě denní

přihlíží všemu – dokud nezemřela

Bude to prostě jako přepadení

 

Hned verze muže tady neseděla

Lhal vlastně ve všem, prý ho naváděla

Odpornost z lásky vskutku nepramení

Ubohost, jak ta děvka vyváděla

Bylo to prostě jako přepadení

 

 https://nypost.com/2011/08/20/hit-husband-introduced-wife-to-mistress-who-allegedly-killed-her-family/

 

 

 

Balada o mrtvé švagrové

 

 Vztekem se zajíká, zloba z ní teče

manželství rozbité – muž není při ní

pomstu teď přísahá nahá a vkleče

ublížit hodlá té, již z toho viní

Vraha si najímá, ať ruce špiní

má dívku ubodat – ta ji má ráda

Je ale dcerou té, pro kterou strádá

když svíčka zahoří v otvoru v dýni

něčí knot vyhasne, oběť je mladá

Dá zabít švagrovou, mstí se tak tchyni

 

 Oběť nic netuší, začíná večer

než se nit přetrhne, někdo prst sliní

Horší než porodní zášti jsou křeče

ve zlo se rázem mění dobrodiní

„Musíš to udělat“ – prý ať se činí

při smyslech není, již se neovládá

jenom plán obludný pekelně spřádá

chce krutě potrestat tu, jež se vklíní

do její představy. Proto krev žádá

Dá zabít švagrovou, mstí se tak tchyni

 

Kolikrát chtěla už naplno ječet?

Jí všechno zničili – ať trpí jiní

Na ni se vykašlou – čeká je péče

jí hvězdu zhasili – také jim stíní

Svrhli ji do chléva – tak bude sviní

Jedině do pomsty všechno teď vkládá

soucitu neschopná. Čí je to vada

Když ji pak vyslechnou, pouze se zmíní

že taky na druhých byla už řada

Dá zabít švagrovou, mstí se tak tchyni

 

Děsivé následky, šílenost, zrada

Oběť je ztuhlá již, marná je rada

Horor je dokončen – tady a nyní

A jedna bestie s ďáblem se hádá

Dá zabít švagrovou, mstí se tak tchyni

 

https://www.documentingreality.com/forum/f10/woman-hired-hitman-kill-her-sister-law-193663/

  

Balada o Carolyn a Kennethovi

 

Dvacátý únor, žena ten den slaví

manžel jí zvláštní banket uspořádá

Doufá, že brzy Carolyn se zbaví

rozvést se nechce, děsivý plán spřádá

Blíží se domů – přišla kanonáda

najatý střelec pálí, dokud dýchá

oběť, co slíbil, že již bude zticha

Na Kennethovi po ženě je řada

mrtvý je také – pozdě honit bycha:

Kdo jámu hloubí, snadno na dno padá

 

 Milenci měli oči navrch hlavy

Adriana se vůbec neovládá

s Kennethem každou volnou chvíli tráví

osnují vraždu

kterou zdobí zrada

Najala muže, jehož přímo žádá:

„Zabij tu couru“

při sexu s ním vzdychá

přetekla kapka spadlá do kalicha

řekla mu jasně, ať to neodkládá

Je to již známé – pád předchází pýcha:

Kdo jámu hloubí, snadno na dno padá

 

 „Rozvod je drahej´, mrcha mě jen dáví“

„Miláčku, to tě snad nic nenapadá?

Nebo máš ještě morálku a mravy?“

Nehty mu škrábe jeho nahá záda:

Chytí se, však to také přepokládá 

Netuší vůbec, že i s jiným píchá

Očekávání dovedou být lichá

Naději potom do zklamání vkládá

proto též Kenneth v zemi hlínu čichá

Kdo jámu hloubí, snadno na dno padá

 

Vrah míří přesně, nikam nepospíchá

Zabije soka, chce být za ženicha

Tuze ho hnětla role „kamaráda“

Emoce s přáním v koktejl smrti míchá:

Kdo jámu hloubí, snadno na dno padá

 

https://www.monstersandcritics.com/smallscreen/kenneth-stahl-and-his-wife-carolyn-oppy-stahl-were-murdered-in-a-hit-arranged-by-adriana-vasco/

 

 

Balada o Simonu Luffmanovi

 

 Yvetta Luffman neskutečně zuří

„Tenhle ten hajzl stále krev mi pije

Zdravý je přitom, mizera, jak tuřín

hned toho šmejda něco nezabije“

K milenci přilne, syčí jako zmije

„Ty čtyry tácy mi ten parchant visí

syna mu nedám – já chci smrt té krysy“

Bývalý manžel, Simon, ještě žije

pošle jí litr – a tím spustí misi:

Platí svou vraždu – je to ironie

 

 „Megeře pořád straší na cimbuří

pošlu jí prachy – z okna vyhodí je“

V jeho ex ale zloba strašně zduří

celá se jaksi mění do bestie

Ten litr, mrcha, na to použije

že najme vraha – kašle na předpisy

na ničem jiném prý už nezávisí

musí být po něm – skučí, skoro vyje

Simon by měl dát pozor na podpisy:

Platí svou vraždu – je to ironie

 

 Asi že šlápl jí na oko kuří

ji nyní žene temná energie

vlastně se ani trochu nezachmuří

dávno v ní není kousek apatie

Zastaví srdce, které zdravě bije

Proměnou zatím prošly její rysy

pod kůží bují utajené hnisy

V uších jí zazní divná melodie

Manžela do zad střelí ruka čísi

Platí svou vraždu – je to ironie

 

Smrt přišla naráz – není, co ho vzkřísí

Kulku má v hlavě, krev se s mozkem smísí

A potom už jen jeho tělo hnije

Luffman je mrtev – stalo se to. Kdysi

Platil svou vraždu – je to ironie

 

https://www.standard.co.uk/news/ex-wife-used-husbands-money-to-hire-hitman-7180798.html

 

  

Balada o Leonu Bauchamovi

 

 Umeko přišla o Leona

ztratila muže, otce jejich děti

Vražda se sama nevykoná

Někdo ho střelil – zahodil jak smetí

Tchyně si vzala malé předsevzetí:

„Bil moji dceru – to mne tíží

na nic se přitom neohlíží“

Na sliby tahle žena nenaletí:

„Sliboval, že jí neublíží

Než mrtvou dceru, vezmu život zeti“

 

Jackie Ray, ano, právě ona

najala Barkera, chladná, bez dojetí

mladý muž brzy nato skoná

„Někdy to zkrátka nejde bez obětí

Ten její žárlil“ – už však neodvětí

zda její dceři cestu zkříží

milenec, jenž se za ní plíží

Leon jí hrozil nožem s rukojetí

Na svatbě házeli jim rýži

„Než mrtvou dceru, vezmu život zeti“

 

Nad každým vztahem bývá clona

je vidět jizvy, jak ty roky letí

partnerské hádky

vztah, jenž stoná

pohledná žena ocitá se v změti

pocitů, jimž se smějí kazisvěti

stlačena v koutě jak myš v spíži

nečeká, až se kočka blíží

Zbavit chce svoji dceru od havěti

Když se muž k bití ženy sníží:

Než mrtvou dceru, vezme život zeti

 

Koupit jde všechno bez potíží

Asi jen k smrti manžel vzhlíží

Trefí ho do zad – a je po kuřeti

Ale mord matku s dcerou sblíží

Než mrtvou dceru, vezme život zeti

 

 

 https://www.oxygen.com/snapped/crime-time/mother-jacqueline-ray-hires-hitman-murder-son-in-law

 

Pro dvě stě liber…

 

Modelka, mladá matka syna

Gulistan měla vskutku různé ctnosti

však Serdar Ozbek vzteky siná

Syn má jít k matce – soudci jsou tak sprostí

Copak to celé není prostě k zlosti?

Ješitnost trpí, zášť jen sílí

k jedinému vše vede cíli

Jeho ex bude brzy minulostí

Santre Gayle a s ním Izak Billy

pro dvě stě liber vraždí bez lítosti

 

 Svíce jí rychle vyhasíná

Narozeniny syn má, budou hosti

Provdá se znovu – tma sny stíná

ze spárů smrti se již nevyprostí

Patnáctiletý se prý vraždy zhostí

zazvoní – a pak čeká chvíli

bez zaváhání ihned střílí

černošský chlapec, jehož nevyhostí

Již ve svém věku je však shnilý

pro dvě stě liber vraždí bez lítosti

 

 Matka už s klidem neusíná

od noční můry se snad neoprostí

jedinou dceru vzala špína

Mladý vrah totiž kypí otrlostí

Ozbek měl matku synka v nemilosti

proto ji vrazi popravili

žádný den nebude již bílý

a žádný jasný, šťastný, bez starosti

Matka si s dcerou blízké byly

Pro dvě stě liber vrah šel bez lítosti

 

V hrudi má díru pod košilí

Subasi, její matka kvílí

Tenisák by snad prošel vedle kosti

Umřela svěží, v plné píli

Pro dvě stě liber, navíc bez lítosti

 

Balada o Gulistan Subasi

 

Gulistan druhá svatba brzy čeká

Syn bude její, to svému „ex“ řekla

Zakázka právě vyšla od Ozbeka

frustruje ho ta záležitost vleklá

Manželka před ním řádně nepoklekla

nenávist svoji vraždou uhasí

Pro syna dárek chystá Subasi

na prahu bytu zbraň mohutně štěkla

se smrtí chvilku žena zápasí

Patnáctiletý přišel nejspíš z Pekla

 

 Když matka přijde, dcera ještě heká

kulka šla dveřmi – ani nevyjekla

z krve se zatím vytvořila řeka

srdce jí puklo, jak by bylo ze skla

Krev zatím z hrudi dcery proudem tekla

Dcery, jež dlouho rostla do krásy

za mrtvou ji však brzy prohlásí

Matka to vidí – málem sebou sekla

Co na tom, že vrah půjde do basy?

Patnáctiletý přišel nejspíš z Pekla

 

 „Co je to vlastně jenom za člověka?

Samotný ďábel

Strašně jsem se lekla“

Mikinu s kápí po popravě svléká

„Lituji, že mu dcera neutekla“

„Nevěděl, že jde zabít ženu?“, cekla

„Nezná ji, přesto kvér svůj vytasí

líbala jsem ji ještě na řasy“

Nešťastná je – a zničená a vzteklá

„Co mě teď čeká?“ Křičí: „Co asi?“

Patnáctiletý přišel nejspíš z Pekla

 

„Co už? Můj život nikdo nespasí

Hrůza mi vplétá můry pod vlasy

Lásku už nemám, ztvrdla jsem i změkla

A znám již jenom špatné počasí“:

Patnáctiletý přišel nejspíš z Pekla

 

 https://www.telegraph.co.uk/news/uknews/crime/8544029/Young-guns-for-hire-gangs-recruiting-children-for-contract-killings.html

  

Balada o Samantě Deanové

 

VonTrey Clark byl kdysi policista

nenechal holku na pokoji

Deanová si jím byla až moc jistá

tím, že ho ve všem uspokojí

Tomu se v hlavě leccos rojí

Ženatý chlápek pocit měl, že ztratí

rodinu, všechno, že to neodvrátí

Jedinou větou velí k boji

Rozhodla se, že nikdy nepotratí

Samantha mu tak v cestě stojí

 

 S Kevinem Watsonem pekelný plán chystá

nehodlá přitom šetřit zdroji

„Chci, aby tahle práce byla čistá“

Se Smithem Watson Clarka spojí

Sdělí mu, čeho že se bojí

Jsou jak tři štíři velmi jedovatí

Tráva se pozná podle listů, nati

Deanová měla dostat svoji

A jako se to holce nevyplatí

Samantha muži v cestě stojí

 

 „Nemohl jsem ji prostě vůbec vystát“

Smith proto šáhl po náboji

„Pro oba bylo nějak málo místa“

Rozhodlo se tak o vývoji

Sehraná scéna neobstojí

Výstřely třemi vrah svou oběť sklátí

tady již pomoc neposkytnou svatí

Nebude matkou, která kojí

Clark se k své ženě klidně zase vrátí

Samantha muži v cestě stojí

 

Ona mu plány, on jí život zhatí

Trest právě padl – a tento trest platí

Řekl jí, co se nezahojí

Emoce tady zkrátka silně mlátí

Samantha muži v cestě stojí

 

 

https://www.oxygen.com/crime-news/vontrey-clark-guilty-murder-pregnant-girlfriend-abortion-police-samantha-dean

  

Balada o Rose Cobbové

 

Cobbová zkrátka nebyla ta pravá

Stane se, že to člověk někdy zprasí

když manžel její vraždu objednává

mám skoro pocit, že si dělá špásy

 „Zabila dítě? Vzala prachy z kasy?

 Řekněte, že to se sousedem dělá

 ne však, že bude, kurva, osamělá

Mám ji snad sejmout, že má černé vlasy?“

Nějak jsem cítil, že zde ztrácím elán

že něco ve mně silně nesouhlasí

 

 Policajt mi však pěknej balík dává

a prej že chce už zažít lepší časy

Neřekl o ní, že je mrcha, kráva

cítí jen žár, jenž v sobě neuhasí

Odstraním zátěž, co mu zatarasí

cestu, jež volná pro něho být měla

že prý když couvnu, tak mne čeká cela

Nyní se stejně nedostanu z basy

Vidím ji pořád – z hlavy krvácela

s tím něco ve mně silně nesouhlasí

 

 Na svůj věk pěkná, plná sil a zdravá

seděla v autě, nechala si pásy

jediný výstřel, pak jí pukne hlava

teď bude ležet v zemi bez terasy

V bedně pak v zprávách, co se stalo, hlásí

Ukážou snímky bezvládného těla

tahle ta zpráva město obletěla

neznámý lupič zbraň na ženu tasí

Některým vražda byla podezřelá

a něco ve mně též s ní nesouhlasí

 

Zemřela, ale proč, to nevěděla

Asi jsem ďábel, ona za anděla

Dave Cobb pak nejspíš dvě tři sklenky dá si

Rád řeknu (měla hajzla za manžela)

Že něco ve mně silně nesouhlasí

  

 https://www.newyorker.com/magazine/2012/10/15/the-hit-mans-tale

  

 

Stačí vteřina…

 

„Já jsem Vincent Smothers

vražda je mou prací

lump je pro mne hadr

který cenu ztrácí

vraždit jde snadno – mne to nevadí

Smrt není tak strašná

život bývá těžší

přes rameno brašna

zbraň v kapse mne těší

Hajzlové padnou, chcípnou neřádi

 

 Pocítil jsem nouzi

Cobb mi fušku zadá

Cobbová se vzpouzí

snad ho měla ráda

v autě ať čeká, že prý nakoupí

Vidím, jak k ní kráčím

slyším ji, jak vřeští

byla vlastně k pláči

ocitla se v kleštích

skryl se někam (asi za sloupy)

 

 Slyším ji, jak křičí

vidím, jak se hýbá

Tohle to mne ničí

tohle byla chyba

z těch, co jsem zabil, byla nevinná

Vše se mi to vrací:

sedí připoutaná

Vystřelil jsem na cíl

vyšla jedna rána

cítím se slabý – stačí vteřina“

 

https://www.theguardian.com/world/2009/jun/19/hitman-confession-police-detroit-us

 

 

Balada o Julianě Reddingové

 

Herečka v hlavní roli tragédie

Reddingová vztah ukončila v zlosti

Že má tři děti, doktor těžko skryje

má hlavně ženu

vůbec žádné ctnosti

Však doktor Munir už je minulostí

Ten s jejím otcem kšefty spřádá

může dost ztratit

je to zrada

doktor se jenom velmi nerad postí

Kelly Soo Park si rychle žádá:

 Dostala úkol, kterého se zhostí

 

 „Buďte si jistý, že to nepřežije“

Dívka se brání, zlámané má kosti

žena ji škrtí

je to bez režie

útok je veden s velkou divokostí

Dívka chce utéct, však se nevyprostí

s mobilem v ruce na zem padá

vytáčí pomoc – je tak mladá

Kelly Soo Park ji vraždí bez lítosti

Vražedkyně se neovládá:

Dostala úkol, kterého se zhostí

 

 Julianino srdce ještě bije

dokud se ticho i v něm nerozhostí

dokud ji stvůra zcela nezabije

Co na tom, že ji potom čeká postih?

Hlavně že doktor už má po starosti

Reddingová ho měla ráda

on zatím její vraždu zadá

nikdy ten zmetek nelpěl na věrnosti

Kelly Park uposlechla hada:

Dostala úkol, kterého se zhostí

 

Odporná vražda – oběť strádá

Děsivost příběh nepostrádá

Překročila práh vlastní dospělosti

A hned jí vezme život madam:

Dostala úkol, kterého se zhostí

 

 

https://www.ranker.com/list/juliana-redding-facts/trilby-beresford

https://abcnews.go.com/US/female-enforcer-trial-killing-actress-juliana-redding/story?id=17499250

  

Balada o Shannon Hercutt

 

 Našli ji mrtvou v jejím Cadillacu

Nehodě sestra uvěřit se vzpírá

Ted, otec Shannon – totiž neměl čáku

Tíživé hádky

po nich černá díra

Penny však dlouho divný pocit svírá

„Shannon vždy měla bezpečnostní pásy

Stažené okno? Dbala o své vlasy

Někdo ho asi jiný otevírá“

Viděla tělo, které nezápasí

Už byla mrtvá? V autě neumírá?

 

 „Byla tam pálka – a krev na mrazáku

na zemi flašky – už se mi to stírá

Můžete klidně mluvit o opaku

Byla to vražda“, Penny uzavírá

U hrobu sestry někam k nebi zírá

„Úspěchy měla, byla symbol krásy

bezdětná, sama“

Penny smutně hlásí

„Dřela jak mezek

chyběla jí míra

Chci jen znát pravdu

a znát lepší časy

Už byla mrtvá? V autě neumírá?

 

 Pořád je kolem spousta temných mraků“

Penny dál otce z toho podezírá

„Ted zatím zemřel – pohřbili ho v saku“

To, že je smutná, nijak nepředstírá

„To co mi zbývá, poslední, je víra

že pravda duši mojí sestry spasí

Chtěla bych vědět, proč že sjela z trasy“

Den za dnem plyne – a nic nezabírá

„Někdy mám pocit, že se nevyčasí“

Už byla mrtvá? V autě neumírá?

 

Urputná bolest pod povrchem kvasí

Ženě teď slzy namáčejí řasy

Je tady vůbec pro ni ještě škvíra?

Dusí ji úzkost. Slyší tiché hlasy:

Už byla mrtvá? V autě neumírá?

  

 https://eu.knoxnews.com/story/news/crime/2019/07/31/dawn-shannon-hercutts-bizarre-killing-remains-unsolved-decade-later/1820694001/

  

 

 

Bez veškerého soucitu

 

 

Nesmírný pád mladé Jekatěriny

 

Stačí prý krása

za ni si vše koupí

cestovat může

získá blahobyt

Tělem svým drásá

(tvrdí, že jsou hloupí)

bohaté muže

Chtíč lze násobit

 

 

Být jako Audrey

silná, nezávislá

rajcuje chlapy

to ji zabaví

Ješitnost podrýt

předvádět jim čísla

jen, ať se trápí

vprostřed záplavy

 

 

Oborem jejím

byla medicína

rodiče oba

jsou pak lékaři

V pekle se smějí

„holka není líná“

Hlodá v ní zloba

ta ji přetváří

 

  

Muže má pouze

jaksi na to jedno

že po čem touží

to jí zaplatí

Kdo by se vzpouzel

dostane jen jednou

Z bláta jdou k louži

červi nahatí

 

Jekatěrina

svedla Garajeva

dával jí sumy

co jsou závratné

Náhle je jiná

což Maxima hněvá

Co že prý umí?

Kudlu nahmátne

 

 

„Jsi prostě na nic

v posteli jsi nula

když to tak srovnám

tak jsi zklamáním

Nejsi ty panic?“

Ruka se mu hnula

„Zklamání zrovna

s jiným zaháním“

 

„Já hledám samce

ne malého kluka

Hledám, kdo skvěle

mi to udělá

Ty se vrať k mamce

když neumíš šukat“

Dál něco mele

zlá a umělá

 

V něm cosi prasklo

číše přelila se

tma před očima

vše ho rozlítí

Dívá se za sklo

(zpocený jak prase)

jen jí si všímá

s vášní k rozbití

 

„Vše se mi hnusí

nejsi vůbec hezký

na dovolenou

se mnou zapomeň

Mám jiné kusy

pošlu esemesky

výš půjdu s cenou

pro dva zároveň“

 

„Tak už dost“ – zvolá

ať se neposmívá

Příčetnosti je

zcela zbavený

Dělal jí vola

teď je ještě živá

srdce mu bije

cítí plameny

 

Do krku bodne

strašně ponížený

tu, která hrozně

pozdě pochopí

že v těle plodné

atraktivní ženy

zvon právě dozněl

v rytmu potopy

 

 

Krev z hrdla tryská

utéct se mu snaží

v koupelně dveře

muž však rozrazí

Ostří jak tříska

(on má sílu v paži

je po nádheře)

plní rozkazy

 

Chlad prošel hrudí

Ví, že neoslaví

svých pětadvacet

bude po smrti

Ta s kosou studí

život byl tak žhavý

Nejde se vracet

tma ji pohltí

 

V kufru ji najdou

její nohy z něho

ční jako stožár

Nikdy nevstane

Nazvou ji rajdou

(pohrdala něhou)

Kde řádí požár

spálí bezbranné…

 

 

Oprava není…

 

Podivná saň daň krutou žádá

Smrt kosí někdy u rozpuku

Nejednou zemře žena mladá

tak, že vrah na ni vztáhne ruku

 

Pětici žen zde uvedených

krutá smrt v mladém věku pojí

Že to snad byla vina jejich?

Že byly samy smrti zdroji?

 

Talentem mnohdy člověk plýtvá

skolí ho potom jedna bitva

hned celou válku prohrává

 

Přetrhne se mu nitka žití

a on se do propasti zřítí

s tím, že již není oprava

 

Chvíle marnosti…

 

Někdy čas víc, než jindy chvátá

jen dvanáct minut zdrží vraha

který šel zabít pro magnáta

zpěvačku, jež mu byla drahá

 

Mustafa z Tamim zkrátka šílí

z milenky, s níž se jiný žení

Potupa, zrada určí chvíli

kdy vzejde zločin z ponížení

 

Z hrdla krev místo zpěvu tryská

vrah viděl svoji oběť zblízka

přetnul jí hrdlo v plném zdraví

 

Posedlý vášní, co je nízká

dal zabít ženu, již chtěl získat

propuštěn po pár letech slaví…

 

 

Už nám nezazpívá…

 

Yolanda prachy zpronevěří

Selena jí to vyčte v hádce

už je prý konec, po večeři

život se krátí kamarádce

 

Saldívar do kabelky sahá

všichni ji mají za závaží

Selena prchá – marná snaha

jediný výstřel ji hned sráží

 

Nebyla šance k operaci

zpěvačka dříve vykrvácí

dvacet tři roků byla živá

 

Rodinu s mužem nezaloží

její smrt prodá se jak zboží

umlkla – už nám nezazpívá…

 

Zase…

 

Egypt je kromě názvu země

rovněž i jménem zpěvaččiným

Osud ji krutý potkat neměl:

Někdy se dějí hrůzné činy

 

Covington někdo, koho znala

(Kenneth byl dlouho podezřelý)

zezadu (jako krysa malá)

do hlavy jednou ranou střelí

 

Pokud se ovšem bála Kena:

Což tento způsob neznamená

že z vraha strachem netřásla se?

 

V sedmadvaceti popravená

v koruně stromů vítr sténá

že další z hlasů

zmizel

Zase…

 

  

Střelbu nevyžene z hlavy…

 

Právě vycházela hvězda

když ji kdosi uhasíná

Že se Grimmie jen tak nevzdá?

Smrt však přijde – od Kevina

 

 Měla sny – ty za své vzaly

během chvíle prostě mizí

Její skon byl nenadálý

dojde již jen na reprízy

 

Novou píseň nepředvede

její srdce ztvrdlo ledem

kdo a proč se dívky zbaví?

 

 Měla plány, ty jsou v ruinách

byla žhavá, lačná, bujná

Střelbu nevyžene z hlavy…

 

 

 

 

 

Temný příběh

 

Třicátý leden, osmá se již blíží

nebe je černé, když se ruka cuká

Vystřelit pětkrát – šlo to bez potíží?

Konečná přišla dříve nežli Luka

 

Kdo cestu z Prahy tak daleko váží?

Byla to loupež, co se nevydaří?

Zabíjel feťák pod parou a v ráži

jenž pak pár stovek sebral taxikáři?

 

A potom s klidem s mrtvým k Praze kvapí?

Tak to má nervy přímo ze železa

Riskuje hodně. Má plán na etapy

a nikdo k němu stopu nenalézá

 

Motiv? Prý prachy – oběť byla chudá

z lupu vrah dávku na den nepořídí

Kdyby jen kradl, byla by to nuda?

Proč vlastně zabít měl celkem tři lidi?

 

A proč už po třech nepřibude jiný?

Dva muži zemřou, když se půlnoc láme

Desátý duben věstí strašné činy

jedenáctého děje se to samé

 

To jenom vítr pole přes tvář pleská

mrtvola muže zatím zvolna chladne

Kolem se vine cyklistická stezka

Místo té hrůzy je tak nenápadné

 

Po půlnoci se krade podezřelý

do areálu Bohemians Praha

Policisté s ním chvíli vydrželi

tak třicet minut zabrala jim snaha

 

Po první vraždě za zkoumání stojí

jak vlastně oběť do své smrti žila

Zda měla dluhy (je to rytí v hnoji)

zda hodně pila a s kým souložila

 

Kriminalisté dále brzy zjistí

v manželství jak to asi vypadalo

a zda si život oběť nepojistí

Mlátil svou ženu? Vydělával málo?

 

Bylo tu něco, co snad k pomstě svádí?

To vše se děje, když je vražda jedna

Motivy kolem plazí se jak hadi

bestie zatím neváhá a jedná

 

Zabit je otec dcerky ještě malé

vrah přitom ani slzu neuroní

Opravdu tady nejsou žádná „ale“?

Fakt je vrah známý? Nejsou žádní „oni“?

 

Proč ale nejdřív dva měsíce čeká

a potom ve dvou vraždách vyvrcholí?

Co je to tedy vlastně za člověka

který pak jaksi odloží svou roli?

 

Když jsou tři mrtví, další nepřibývá

Potom ho touha vraždit neovládá?

Finanční stránka není nepříznivá?

To kradl tolik, že má krytá záda?

 

Otázky se mi vskutku nahromadí

výsledný obraz připadá mi křivý

Mrazí mě krutost, která zničí mládí

Jsem ale sám snad, kdo se soudu diví?

 

 

 

Jedno ale září…

 

Vyjela autem, její přítel před ní

porodit dítě má mu každým dnem

Netuší, co jí den na pohled všední

za strašné hrůzy brzy nabídne

 

Muž v předu brzdí, že i ona stojí

vedle ní další auto zastaví

Výstřely třesknou, aniž dojde k boji

byla to vražda místo zábavy

 

Zoufalá žena celá otřesená

ještě si pomoc sama zavolá

krvácí silně, z posledních sil sténá

ještě z ní přece není mrtvola

 

„Nesmím to vzdávat“, ne, teď nepotratí

slzy jí tečou, zuby zatíná

Někdo tu nechtěl slyšet hlásek: „Tati“

ona již myslí pouze na syna

 

Pro něho ještě z posledních sil dýchá

Cherica Adams, růže rozvitá

Došlo jí, kdo že přál si, ať je zticha

umlknout navždy ale odmítá

 

Ještě pár týdnů se smrtí boj svádí

nakonec vdechne život dítěti

Odešla potom, na rozpuku mládí

padla, kdy jiní z hnízda vyletí

 

Ten, kdo byl najat, jednoho si cení

že střelil výše nežli do břicha

a že tak dítě spatřilo svit denní

když matka k branám Ráje pospíchá

 

Co předal otec synovi, je zrůdné

vědomí, že byl vlastně motivem

k zabití matky, která krví zrudne

s vědomím, co se stalo ošklivé

 

Měli si pustit Sběratele kostí

namísto toho smrt ji ovane

Někdo se práce prachmizerné zhostí

s tím, že co spáchal, to má schované

 

Jedno v tom zmaru přesto ale září

co všechny hrůzy jaksi překryje

Ze smrti život povstal s novou tváří

navzdory plánům jedné bestie

 

 

Potom jen znalost…

 

Pupeny stromů ve větru se chvějí
postava travou k cíli doklopýtá
na konci sil
a všemi a vším zbitá
Spolu s ní smutek stéká do kolejí

 

Hyena nikdy šanci nezamešká
však jich tam celá smečka kolem krouží
Pro všechny, kteří z bláta přešli k louži
je svého druhu bulvár knězem dneška

 

Jestliže škola z mezer propast hloubí
jestliže zprávy řeknou velké houby
protože bulvár všechno ovládá

 

Jestliže pouze štvanicemi sílí
stoka, jež v deltě lhaní spěje k cíli
Potom jen znalost, změní, moji milí
v myslící tvory tupá hovada…

 

 

Čtyři kapky stačí…

 

Mana svatého Mikuláše z Bari

vodička, pudr – prášek na koláči

arsenik, rulík – žádné velké čáry

olovo potom dokoná spoušť dračí

Potichu žena nakloní se k spáči

Nedýchá. Konec, vydechla si paní

vlastně se jedem pouze trýzni brání

více ji tento netvor neomráčí

Že se smrt blíží, neměl ani zdání

Aqua Tofana – čtyři kapky stačí

 

Giulia měla vždy cit pro lektvary

viděla, co se matce v očích zračí

s manželem měla pouze samé sváry

manželství vůbec mnohá byla k pláči

Zabila muže, jenž ji ke zdi tlačí

Na popravišti skončila pak paní

dceři je třináct – přišla doba zrání

chceš se stát vdovou? To se zaonačí

Mladému více stařec nezaclání

Aqua Tofana – čtyři kapky stačí

 

Že ji muž bije, že je na ni starý

utrácí příliš – všechny ožebračí

má spoustu jiných, kterým nosí dary

sadista je to, přes mrtvoly kráčí

Řeč těch žen se vždy k jedinému stáčí:

Že se z hrůz bití žena nevymaní

Majetek zdědí – a zas bude k mání

Myslila, že snad všechny přechytračí?

Giulia nemá s muži slitování

Aqua Tofana – čtyři kapky stačí

 

Zoufalá dívka řekla jí, co shání

Rozmyslela se – muže neodstraní

A vše pak poví, když se manžel mračí

Děs, zápach smrti – žádné milování

Aqua Tofana – čtyři kapky stačí…

 

 

Vyhaslo

 

Chladná je řeka – jak tělo mrtvoly

s despektem hledí na malého muže

Pot z něho stéká – něco drmolí

obzor je v šedi – nic mu nepomůže

 

Cítí ji všude – svou Anastázii

Waterloo číhá na Napoleona

Stižený bludem na zem srazí ji

Tak skončí kniha

v níž jsou on – a ona

 

V batohu paže má celé krvavé

A jeho milá? Zbavena je hlavy

V paměti maže vše, co z ní vyplave

Smrt plány smyla

již je nesestaví

 

Výstřely čtyři zazněly po hádce

Ví, že spoušť mačká nepříčetně vzteklý

K dobru děj míří vždy pouze v pohádce

Rozbitá hračka

brána do předpeklí

 

Blyštivý metál a pověst vyvanou

krev batoh smáčí

kariéra v suti

V oblacích létal

s touhou skrývanou

Sokolov k pláči

svoje Múzy nutí…

 

Dcera je hříšná…

 

Stephanie Graham – umí pouze krást

Nemá stud v těle, předvádí se nahá

Propadla drogám, kouří, pije chlast

už nechci vědět, s kým vším že se tahá

Když byla malá, tak mi byla drahá

teď když ji vidím, vše se ve mně vaří

Stále mě ničí – a nic nevytváří

Parazit vždycky hostitele zmáhá

Dvacet let vskutku není žádné stáří:

Dcera je hříšná – najmu na ni vraha

 

Má z ní být kurva, co se nechá pást?

Ve vztazích musí vládnout rovnováha

Dcerunko, počkej, brzy sklapne past

Mrcha se změnit vůbec nenamáhá

deptá mě – a je na vrcholu blaha

Kennetha Waltona mám v svém adresáři

Chci jeho pomoc – koukám, jak se tváří

Až příliš klidně. Že prý nezaváhá

Mateřský pud se s nenávistí sváří:

Dcera je hříšná – najala jsem vraha

 

Je to má krev, mé tělo, jeho část

proto se ve mně ještě něco zdráhá

Sentiment ale nemůže mě zmást

nehledám radu někde u Alláha

Po zbrani Kenneth pohotově sahá

Stephanie usne – ne však na polštáři

uniknout se jí, děvce, nepodaří

možná ho chtěla, možná byla vlahá

Výstřely padnou – šest jich život zmaří

Dcera je mrtvá – najala jsem vraha

 

Přála jsem si to, snad se v Pekle škvaří

Otvor má v hlavě, uviděla záři

Po projektilu zůstala v ní dráha

Už nejsem holka, která panikaří:

Dcera je mrtvá – najala jsem vraha…

 

 

S princeznou skončí monarchie…

 

Jakou že cenu královský rod platí?

Soukromí nemá, pod dozorem žije

Píší se o něm miliony statí

nikdo se před tím tlakem neukryje

Velice snadno zvadnou petúnie

Nějaký cit zde prostor nedostává:

Žena je klisna – mladá má být, zdravá

poslušná řádu, který ale hnije

Přetvářce třikrát provolá se sláva

S princeznou zemře také monarchie

 

 Bořila tabu. Kdo jí život zhatí?

Muž, jehož srdce pro jinou z žen bije?

Milenci často pro ni jedovatí?

Manžel, jenž nechtěl další scenerie?

Královna, která všechny porazí je?

Premiér, jehož žene síla dravá?

Ambice válčit – ta ho ponoukává

transformuje se u něj do mánie

Sny mladé holky vůbec neuznává

S princeznou zemře také monarchie

 

 Třicet šest roků – život se jí krátí

v tunelu na ni čeká havárie

Nenapadne vás, že stál někdo za tím?

Jistě, že kde kdo si své ruce myje

Deset let znala stavy bulimie

Arabský ženich? Nesnese to hlava

Světlo jí zhasne, budoucnost je tmavá

Že její řidič nezřízeně pije?

Meghan dnes za ni pomstu dodělává

S princeznou zemře také monarchie

 

Smrt přišla rychle. Matka nemá práva

Touha z ní prchá, jak svůj život vzdává

Rakev se princům do vzpomínek vryje

Eroze moci jámu vykopává:

S princeznou zemře také monarchie

 

 

Zvadla jako kvítí…

 

Ze sirotčince a z pěstounské péče

drala se Norma tam, kde slunce svítí

Někomu život pomalu se vleče

jiný chce nejvýš – dolů se pak řítí

Modelka šanci za pačesy chytí

ve filmu hrála s názvem Niagara

Povaha její byla mnohotvará

Deprese, léky – a do toho pití

Z tohoto všeho vzniká tlustá čára:

Marilyn Monroe zvadla jako kvítí

 

Rozvody, potrat jsou jak ostré meče

bodaly stále za jejího žití

Mnohdy již rány přijímala vkleče

nový vztah žár v ní na chviličku vznítí

Po pauze klidu přišlo hromobití

Tušila to, že nevydechne stará?

Odešla brzy, jako symbol jara

Zemřela v srpnu. Nebylo již zbytí?

Kdo se dnes ještě o příčinu stará?

Marilyn Monroe zvadla jako kvítí

 

 Konvertovala, psychika jí teče

Směje se těm, kdo nahoty se štítí

Provokovala, byla v mnohých řečech

kolem ní rostli mnozí paraziti

Pro řadu vlivných byla na zabití

Kennedyovým život nerozpárá

Proměnou prošla – z ženy na komára

který pak musí skončit v husté síti

Koroner slovo „sebevražda“ čmárá:

Marilyn Monroe zvadla jako kvítí

 

Možná se někdo v její smrtí šťárá

Asi je jasné, co v děvčeti hárá:

Dráždila, přitom touhu nenasytí

Ambice měla – kdo ji za ně kárá?

Marilyn Monroe zvadla jako kvítí…

 

 

 

 

Nemá slitování…

 

Devátý srpen, sotva narozený

zlověstně tichý vyryl čáru v dlani

Plány a touhy – v mžiku zahozeny

Šedesát devět – rok, v němž plody zplaní

Manson chtěl válku – zemřou bílí páni

s tím, že pak k černým záští zahoří 

Watson a Atkins byli magoři

mladík a holka – každý se svou zbraní

Cielo Drive pro ně bylo nádvoří

S Sharon Tate Watson neměl slitování…

 

Abigail s Sharon byly tam dvě ženy

Susan se s nožem k vyděšené sklání

Watson je k vraždám celý nadržený

těhotenství mu v činu nezabrání

Zastřelí Jaye, který Sharon chrání

Tak je pak rázem sama na moři

v běsnící bouři, kdy nůž zaboří

vrazi jí znovu, aniž, proč, má zdání

do těla, které hrůza zamoří

S Sharon Tate Susan nemá slitování…

 

 Od krve prst je celý namočený

Napíše: „Prase“ – divné věnování

na vstupních dveřích. Pant je zaskočený

brutalitou jsou vrazi vykováni

Sharon již měla pouhé jedno přání:

Porodit chtěla – když čas naspoří

Susan a Charles ostří zanoří

„Zmlkni, ty děvko. Chcípneš“, zařvou na ni

Z krve je řeka – zeď je pohoří

S Sharon Tate Susan nemá slitování…

 

Cyničtí, ploší, zrůdní „doktoři“

Hrůzně se šklebí, když se oboří

Ano, je konec, již to neodstraní

Obludné stvůry misí zachoří:

S Sharon Tate Susan nemá slitování…

 

 

Někdo na ni číhá…

 

V kabrioletu jela po Bagdádu

Modelka, na níž není vidět piha

zato má kérky – vepředu i vzadu

Občas to někde po dálnici švihá

Mečem prý proti ní se vede džihád

„Ostudu dělá, měla by být zbita“

Chtěla být ctěná jako celebrita

Tři miliony lidí z křesel zdvihá

Že brzy zemře – o tom nepřemítá

Na Taru Fares nájemný vrah číhá…

 

Na vnějšek dala, hlavně na parádu

Motorka porsche na silnici stíhá

Útočník třikrát trestal její „zradu“?

Na jejím těle krvavá je rýha

K jejímu vozu se houf lidí sbíhá

„Strach nemám z toho, pro nějž autorita

nebude bůh – však z toho, který vítá

vraždění, které bez něj neprobíhá

To jeho jméno důvod k tomu skýtá“

Na Taru Fares nájemný vrah číhá…

 

„Byla to děvka – nedávala z hladu“

Nenávist bobtná, byla by z ní kniha

Co asi hlavně dovedlo ji k pádu?

Kdo nitku žití Tary Fares střihá?

Prý její krása byla jako dýha

jen na povrchu, pod ním plytkost skrytá

Výrazné stíny – a ta ústa sytá

v kostce se před ní její život míhá

Chovat se jinak, není banalita:

Na Taru Fares nájemný vrah číhá…

 

Smrt přišla brzy – a hned všechno sčítá

Ambice, slávu, na co byla hbitá

Touhy a stresy, z nichž pramení tíha

Alespoň že vždy po temnotě svítá

Na Taru Fares nájemný vrah číhá…

 

 

Doslov

 

Ve sbírce „Bez veškerého soucitu“ se Marek Řezanka zaměřuje na příběhy tragických osudů konkrétních lidí, s jedinou výjimkou žen, a to většinou mladých, ambiciózních a mediálně známých.

Jednotlivé básně jsou doplněné autorovými skicami.

Autor již napsal detektivní příběh ve verších – „Záleží na motivu“ – a několik dalších svých sbírek věnoval tématu zločinu, násilí a motivů, které k němu vedou.

Pro ženy, zvláště v některých zemích, je mnohem více obtížné než pro muže, se v nějaké profesi výrazně prosadit, vystoupat až na pomyslný vrchol. Cena, kterou za svůj sen zaplatí, bývá někdy ta nejvyšší.

Marek Řezanka zde chtěl mimo jiné vzdát hold Ch. Adams, dívce, která byla zavražděna jen proto, že odmítla potrat. Její dítě nakonec zázračně přežilo. Takové štěstí už ale neměl plod S. Tate, která byla brutálně ubodána těsně před termínem porodu. Zde ovšem motivem hrůzného zločinu nebylo její těhotenství, ale šílený plán na rozpoutání rasové války. Podobné případy bychom si měli připomínat. Jako varování.

Řada mladých dívek stojí mezi dvěma úskalími, jež je mohou semlet. Například ty, které v zemích praktikujících islám touží po dráze modelingu. Na jedné straně číhá nesvoboda náboženská – na druhé potom zotročení módním průmyslem, které redukuje ženu na bezcennou věc do výlohy.

Mimo jiné je zde i jeden středověký příběh, a to travičky, která nenáviděla muže. Viděla v nich tyrany a symbol útlaku – a šířila jed, na jehož následky jich patrně stovky zemřelo. Sama pak byla popravena.

Nechybí ani zmínka o „Lady Di“, „Princezně srdcí“, která pro změnu čelila diktátu konvencí královského dvora.

O konkrétní mužské oběti pojednává „Temný příběh“, který věnuje pozornost brutálním vraždám taxikářů a hypotéze, že pachatelem mohl být i někdo jiný než ten, kdo byl za čin odsouzen.

V patnácti zastaveních může čtenář nahlédnout do hlubin veskrze temných a neradostných. Současně mu to ale poskytuje prostor pro zamyšlení, co je skutečnou svobodou – a co naopak člověka nenávratně spoutává a ničí ho.

 

 

Předmluva

 

 

Milí čtenáři,

 

 možná si kladete otázku, proč bychom se ve světě plném násilí měli zaměřit právě na tuto jeho temnou stránku? Proč raději nemluvit o něčem pozitivním – a nehledat inspiraci v přírodě, v azylu pohádkové fantazie či v nějakém uměle stvořeném ideálu klidu a míru?

 Napsal jsem již jak díla o přírodě, tak verše pro děti – hravé a prosté všeho temného. Současně však také často ve své tvorbě tíhnu k politické satiře a kritice světa, v němž žijeme – kritice systému, kterému jsme podrobeni.

 Násilí je něco – před čím sice můžeme zavírat oči či strkat hlavy do písku – ale provází nás mnohdy bohužel častěji než láska. Zamysleme se, kolik dětí vyrůstá v prostředí kumulovaného strachu, ve spirále křivd a bezmoci? Obávám se, že více, než je nám milé si připustit.

 Zneužívání – fyzického i psychického rázu, bití, ponižování, týrání. V tom bohužel vyrůstá generace za generací – aby si tyto vzorce pamatovaly – a bohužel je dále kopírovaly a množily.

 Některé ze syrových básní, které zde máte k dispozici, jsou inspirovány skutečnými případy, jiné krátkými videi – a některé jsem vymyslel úplně sám.

 V případě, že bylo předlohou nějaké video – nebo se inspirace skrývala dokonce v reálném zločinu, jsou pod básní přiloženy patřičné odkazy. Může se stát, že některé byly časem deaktivovány – a jsou tedy již neplatné.

 Nejrůznější deviace, bezcitnost kombinovaná s primitivní vypočítavostí, hrubost, faleš, vulgarita, esence hnusu a laciného pozlátka – to vše si mé balady berou na paškál. Není náhodou, že se jedná o balady villonské. Tato forma mi umožnila jistý nadhled, výsměch, a dá-li se to tak říci, humorné odlehčení jinak naprosto tragického tématu.

 Formu villonské balady jsem ovšem zdaleka nevdechl všem svým básním v této sbírce.

Některé mohou svou ponurostí připomínat Karla Jaromíra Erbena.

 Předkládaná sbírka je vlastně jakýmsi exkursem do nejtemnějších koutů lidské duše, která je místo láskyplné rosy zaplavena kaluží zvrácenosti, kde se místo pramene poznání rozprostírá ústí šílenství a kde je proud odpuštění nahrazen oceánem pomsty.

  Člověk se blíží nejenom čemusi božskému – ale rovněž ďábelskému, kdy je andělský chór nahrazen heavy metalem démonů.

 Cílem člověka potom je, aby se blížil j jakémusi stavu rovnováhy. Aby toho byl schopen, musí se umět se svými běsi vypořádat. A přesně za tímto účelem tato sbírka vznikla.   

 

Balady o posledním sexu

 

Balada o Nickově posledním sexu

 

Vraždí tahle prostitutka

poznala snad každý hřích a

zabíjet ji cosi nutká

ví, jak přeruší se mícha

jedy také slušně míchá

Najala ji Veronika

na vlastního muže, Nicka

Její plod jí vyrval z břicha

Čas Nickovi rychle tiká

Udělá mu to, když píchá?

 

Reakce je možná prudká:

„Chci, ať chcípne, k hlíně čichá“

Pavouk síť si zatím utká

„Nejsem klidná, dokud dýchá“

Když pohlédla do kalicha

„Kapka přetekla“ – plán vzniká

Nevsadí již na koníka

Pozdě, Nicku, honit bycha

Blondýnka má zákazníka

Zabije ho, když ji píchá?

 

Napomenutí či důtka?

Vnadná ňadra, žena vzdychá

Domácí to není puťka

její tělo – její pýcha

Nick již brzy bude zticha

teď s ním ještě vášeň smýká

Žena vstane, cvakne klika

v koupelně je, nepospíchá

Přidá tlumič – dravá štika

Zastřelí ho, když ji píchá?

 

Omámila svého býka

Dalších kol s ním se prý zříká

Rychlá smrt jde pro ženicha

Amen, řekla, světlo bliká

Zabila ho – s jiným píchá…

  

Balada o Sandřině posledním sexu

 

Dostal rozkaz od mafie

Sandra bude navždy zticha

třetí rande nepřežije

chce s ní sex mít, dokud dýchá

Nestydí se, neostýchá

zradí vlastně kohokoli

za peníze se vším svolí

Zazní skladba od Fibicha

Devítku vrah pro ni zvolí

Udělá to té, s níž píchá

 

Pro zákazníka je zmije

lítost s ní by byla lichá

Vrah ze sebe vinu smyje

zatím ve tváři má smích a

koktejl pořádný jí smíchá

Rozhodl se, že ji skolí

Už má blízko do mrtvoly

dělají to – nahlas vzdychá

Odejít jí nepovolí:

Zabije tu, kterou píchá

 

Vystříkl – a ona pije

pramen stále nevysychá

Nejdřív dojde na spermie

(tenhle kocour nepelichá)

vniká do ní jeho pýcha

napere to do ní – „Bolí?“

A již myslí na pistoli

Zmizí odsud v šatech mnicha

Brzy sehraje svou roli:

Zastřelí tu, kterou píchá

 

Vzal si zbraň - již nezápolí

Zazní výstřel v Neapoli

Krev jí ještě nezasychá

A je konec kapitoly

Zastřelil ji – jinou píchá…

  

Zrůdnost

 

Ve stříbrném Es ú véčku

našli ženu s dírou v hlavě

Vrah tak napsal svoji tečku

A co manžel? Chtěl to? Právě

 

Vražednice vymyslí si

že má auto nepojízdné

Vyláká ji jako krysy

vzduchem jedna kulka hvízdne

 

 Měla to být kamarádka

byla tou, kdo odpraví ji

Akce byla vcelku hladká

zkrátka sólo pro bestii

 

 Do uličky, kde je špína

zavolá ji – pak ji střelí

Oběť se již nepřepíná

manžel bude podezřelý

 

Jenom jedna rána padla

Teresa se zhroutí, svalí

zaboří se do sedadla

nenapne již žádné svaly

 

 Manžel neunikne trestu

dal zabít svých dětí matku

Celu má teď za nevěstu

byl by zralý na oprátku

 

Vypije si pohár do dna

za likvidaci své ženy

počínal si jako škodná

sám je na dně – poražený

 

 Plánoval to dlouhou dobu

pokoušel se několikrát

zabít ji – že cítil zlobu?

Ta nemůže ale vyhrát…

  

Balada o jedné ženě a dvou bestiích

 

 Scott Mayfield se nerozvádí

„Smrt nás rozdělí, má drahá“

Ptal se, zda se měli rádi

už se s ptaním nenamáhá

Je zde pomyslná váha:

Rozvod, kdy se nedoplatí

nebo život bez opratí

Dá ji zabít? Je zde snaha

Je to jako: Dal – Má dáti

Na Teresu najal vraha

 

 Proč matka tří dětí vadí?

Jenom prachy z něho tahá

promarnil s ní svoje mládí

ta tam, veškerá je vláha

Nezakouší chvíle blaha

její život proto zkrátí

Jenže nedaří se – zatím

Willie Underwood se zdráhá

Scottovi tak plány hatí

Na Teresu hledá vraha

 

 Kimberly – ta nepodvádí

Mayfieldovi napomáhá

Dvacet táců – pak se radí

po prášcích vrah zprvu sahá

Oběť nápoj pouze zmáhá

Další pokus mají kati

nyní nepomohou svatí

Kimberly již nezaváhá

Ze schůzky se sotva vrátí

Teresa, když potká vraha

 

Nechá vylákat se k trati

Exitus ji brzy zchvátí

Čelí kulce – není nahá

Ano, Teresu to sklátí

Scott si na ni najal vraha

 

 Inspirováno skutečností – Viz https://www.findagrave.com/memorial/83192539/teresa-renae-mayfield a viz http://blog.al.com/tuscaloosa/2012/01/dateline_nbc_moundville.html.

 

  

Balada o jednom strašném rozhodnutí

 

Zadavatel a ten druhý

setkali se, první splátka

proběhla. Manžel má kruhy

pod očima. „Nechci jatka

vždyť mých dvou dcer je to matka

tak ať příliš nekrvácí

od vás čekám čistou práci

Zbavte mě jí“ – řeč je krátká

ví, že nejde o legraci

bude mrtvá, jeho Radka

 

Pil, protože velké dluhy

nadělal a žena zkrátka

z mužů ráda dělá sluhy

podvádí ho, krutě sladká

Jeho pozice je vratká

Cítí, jak vše cenné ztrácí

má však velkou motivaci

nezahrát si na jehňátka

Zaplatí jí likvidaci

bude mrtvá, jeho Radka

 

 Přijde účet za zásluhy

možná potom bouchne zátka

Dá si šampaňské a pstruhy

nebo radši holoubátka?

Teď je před ním křižovatka

na červenou jede – zvrací

Vrah již soustředí se na cíl

je to přece psychopatka

Mučí ho – těch provokací

bude mrtvá, jeho Radka

  

Škodí mu – on úder vrací

Klidně spustí operaci

Lže a chování má spratka

Emil se již nepotácí

Bude mrtvá, jeho Radka

 

 

Balada o Radčině skonu

 

Netuší, že něco hrozí

bohatá je, krásná, mladá

(také nádherné má kozy)

Sobecká je, dost se hádá

Umíněná – také ráda

ponižuje druhé lidi

Panovačná – brzy sklidí

úrodu a pozná hada

Manžel ji už nenávidí

její vraždu proto zadá

 

 Bývá dusno před explozí

vrah splní, co manžel žádá

v Bé Em Wé se žena vozí

touží ukazovat záda

Na Facebooku fotky vkládá

vrah má přehled, tím se řídí

nebude to žádný břídil

být moc vidět – to je vada

Nikomu se nepodřídí

Emil její vraždu zadá

 

 Vrah ji uspí bez narkózy

pistol tlumič nepostrádá

po obchodech žena lozí

pak navštíví „kamaráda“

muže, s nímž se neovládá

manžela tak opět šidí

Jestlipak se trochu stydí?

Pachatel se tiše vkrádá

do garáže – nezávidí

Plní to, co jiný zadá

 

Zastřelí ji, pak se klidí

Ani po ní neuklidí

Blesklo to – a ona padá

Ihned mrtvá. Odpad třídí

Její vraždu Emil zadá

  

Ze zoufalství

 

 Bezradný je, rozhněvaný

ta, již chce, mu ničí plány

ta, již chce, se hodlá vdávat

Je to mladík, není zralý

nechce, aby mu ji vzali

Ne, to nesmí – ani nápad

 

 Svatba – ta v něm jitří rány

výraz v tváři ustaraný

v jeho nitru cosi smrádne

Je jak vulkán, jenž se chystá

explodovat dozajista

Dorazí k ní – ještě za dne

 

 Sehnal zbraň, tu v kapse schová

líce barvy do nachova

zblednou, jen on ví, jak chřadne

Nevlastní je, cítí lítost

jeho sestra, blízká bytost

Myšlenky má nepořádné

 

 „Tak jsem tady“, u vrat volá

„Tak pojď dál“ – ne, už jim vola

dělat nechce – ani blázna

Vždyť to ví – či aspoň tuší

jak mu vždycky srdce buší

Je to vášeň – nehorázná

 

 Rekonstrukce již se chýlí

pomaličku k svému cíli

Už ho není třeba. Vážně?

„Zůstaň se mnou“, bráška prosí

Sestra utrhne se: „Co si

myslíš?“

„Já tě prosím, snažně“

 

 „Pochop, že to bude jiné“

Nepochopí – a čas plyne

„Zůstáváš mým bráškou, stále“

Na to kašle, je tak hloupá?

Nevidí, jak tlak mu stoupá?

„Zůstáváš mým bráškou – ale…“

 

 Vždy se „ale“ v slovech skrývá

je mu náhle odpudivá

kouká na ni – blbá nána

O víkendech býval u ní

Nyní v něm jen zloba trůní

zloba dosud nepoznaná

 

Jsou tu sami – to ji zlobí

Snoubenec šel dolů dobít

baterii do vozidla

Bratr na ni divně civí

má z něj strach – má úsměv křivý

skoro v žilách krev jí stydla

 

 „Takže už tu nejsem vítán?

Už se se mnou nepočítá?“

„Pomohls nám. Mám tě ráda

Uvidíme se, však méně“

Zatváří se unaveně

Pro mladíka je to zrada

 

 „Nesmí tě mít nikdo jiný“

Tato věta značí činy

odporné – a mladík právě

zbraň vytáhl, zmáčkne, střelí

navždy pryč je úsměv vřelý

zhroutila se s dírou v hlavě

 

 Nepohne se, není živá

vrah se jí už nezabývá

vypadnou mu nábojnice

Chtěl se zabít? Kuráž mizí

Připadá si jiný. Cizí

Sestra neobživne více

 

 Na schodech teď kroky slyší

to, co slyšel, nejsou myši

snoubenec se vrací. Pláchne

Vyběhne – a do něj vrazí

žádná slova nenachází

po stigmatu celý páchne

 

„Kde máš sestru?“ Neodpoví

zazmatkuje, v kapse loví

zbraň, ze které bude pálit

Snoubenci pak projde hrudí

kulka, která k smrti studí

Nyní se vrah může vzdálit

 

 Snad mu ještě nedochází

v jaké že se octl fázi

Jsou dva mrtví – je to síla

On je zabil. Kamsi běží

na ničem již nezáleží

všechna láska uvnitř shnila

 

 Rodina ho potom chrání

pojí ji jen odhodlání

nebýt lidem pro ostudu

Mladík ale stíny vnímá

je mu vedro, přitom zima

představuje ranec pudů

 

 „Nepřiznáš se, nesmíš. Jasné?“

Vybavuje si to krásné

brečí, je sám, hlas mu vázne

Výčitky mu v hlavě tlačí

v srdci rostou hlavy dračí

v srdci, jež je jinak prázdné…

  

Balada o mladíkovi v koncích

 

Osmnáct mu ještě není

kdo je jeho velká modla?

Sestra, jíž si tuze cení

nevlastní je, s ním se shodla

Na něj by se nevybodla

však víkendy trávil u ní

opájel se na výsluní

Nyní ho však zpráva bodla:

Slovo „svatba“ v uších duní

Zavraždit svou sestru hodlá

 

 On by měl být její ženich

on jí upravil pár podlah

Je to zrada, celý pění

na tom se s ním nedohodla

Na co myslí? Neuhodla

Prý ho mají dost již, funí

Její úsměv, její vůni

zná, vzdát se jich neodhodlá

zloba s bolestí v něm trůní:

Zavraždit svou sestru hodlá

 

 Její druh šel do sklepení

ona něco k čaji sbodla

„Teď se prostě věci změní“

Doufal, že se nerozhodla

Jeho reakce je podlá

Může za ni novoluní?

Ne, on tone v tmavé tůni

Zemře, že se nepohodla

už své vnady nevytuní:

Zavraždit svou sestru hodlá

 

Vytáhl zbraň, není únik

Zločin se zmarem má průnik

Krysa uvnitř mocně hlodla

A tak, kdy se jiní sluní

Zavraždit svou sestru hodlá

 

  

Dohoda

 

„Doufám“, zněla její slova

že se ze mě stane vdova

„a jak věřím, velmi brzy

 

 Nehodlám se nechat rozvést

můj muž nemá dobrou pověst

Jestli mě to celé mrzí?

 

 Nechám na vás, jak to provést

nechci, aby cítil bolest

musí jenom zmizet – navždy

 

 Nezletilé parchant šuká

nechci dále snášet muka

obětí se stane vraždy

 

 Psychicky mě, hajzl, týrá

nezbyla mi skoro víra

ruku na mě vztáhl také

 

 Proto si jeho smrt přeji

velmi brzy  - nejpozději

do týdne chci šlus s tím pakem“

 

 Vybrala si zabijáka

nad manželem se již smráká

Muž manžela nepopraví

 

Sedí tu s ní dívka křehká

blondýnka, co vstává zlehka

ještě lehčí má pak mravy

 

 „Nejsem na něj příliš stará?

To by byla trochu čára

Přes rozpočet – to je jasné“

 

 „Manžel děvky čile střídá

čtrnáctky jsou extratřída“

Vychrlí to, že až žasne

 

 „Tak v tom případě ho svedu

řekněme, že příští středu

to už bude schůzka druhá

 

Vylákám ho – a pak střelím

zhebne nahej na posteli

navíc zlitej jako duha

  

Pronajmu byt – jméno cizí

a pak jako pára zmizím

nad hrncem, co rozplyne se

 

 Napíšu vám esemesku

až odejde bez potlesku

že již dřevo není v lese

 

 Jako, že je prostě po všem

pak už jenom platba, ovšem

rozvod by vás vyšel dráže

 

 Nejdřív sex – pak smrt ho skolí

navštívenka o Nikoly

a též zbraně malé ráže

 

 „Takže tedy?“

„Ano, platí“

„Už se mu to tedy krátí“

Zapálí si cigaretu

 

 Nohu si dá přes koleno

Nikola je svůdnou ženou

Minišaty též jsou k světu

 

Pod nimi má punčocháče

brzy jeden chlápek spláče

nad výdělkem, že ji pozná

 

 Dostane ho do extáze

pak nastane druhá fáze

pro něho poněkud hrozná

 

 „Čas vám ještě řeknu blíže

kdy se z toho nevylíže

Vám jde potom o alibi

 

 Čekám, že to půjde hladce

Ozvěte se kamarádce

Ať se vám má práce líbí“

 

Netřeba již říkat více

spokojená zákaznice

s díky z kapsy prachy vyndá

 

 Najala si tuhle štětku

V duchu jásá: Sbohem, zmetku

Brunetka má jméno Linda

  

 

Balada o špinavé práci

 

Už je u ní, již ho vítá

není vůbec obezřelý

ona zase tuctovitá

žhavá je, má úsměv vřelý

Její city odumřely

je to pro ni práce pouhá

je v ní řád – a žádná touha

Lindin manžel nabubřelý

na ni kápl – ouvej, ouha

Nejdřív mu dá – pak ho střelí

 

 Už se v jeho rukách zmítá

její tváře zahořely

nebude snad nikdy sytá

on se tiskne k nepříteli

Nemá vůbec na zřeteli

nebezpečí, jež tu čouhá

jeho žena neostrouhá

spolu se již hodně přeli

bude tady plno šmouh a

nejdřív sex – a pak ho střelí

 

 Chvíli se mu rozkoš skýtá

to se ještě neopřeli

pořádně – už blahem škytá

Smích mu není podezřelý

vtip – snad dosud neotřelý

je, že ukáže mu know-how

chce, ať je ta chvíle dlouhá

mrákoty ho obestřely

Objeví se krve strouha

Nejdřív mu dá – pak ho střelí

 

Bože, jak se Niki rouhá

Erekci už muži zkrouhá

Teď dvě děti osiřely

Oh, jen napůl – byl to slouha

Nejdřív sex měl, pak tři střely

   

Balada o Adélčině konci

 

Věřila, že nezavraždí

holku, kterou přes rok šuká

že se v něm cit nashromáždí

že ji neprobodne ruka

nezmáčkne spoušť. Že zná kluka

který vášnivě ji líbá

Je s ním jako v řece ryba

Tchyně nepřeje jí muka

„Ať synovi nezahýbá

Hledám vraha – samouka“

 

 Adéla svou tchyni dráždí

Střízlíka i hromotluka

svede – cestu chlapy dráždí

střídá je – je jí to fuk a

odsekne, že manžel fňuká

Rozvodu se nevyhýbá

oškube ho – jeho chyba

Své tchyni nic nenakuká

„Žlučí mi ta mrcha hýbá

Hledám vraha – samouka“

 

 Stříkla parfém do podpaždí

dá své tchyni ještě vnuka?

Letí na ni muži. Každí

V euforii nepropuká

Tchyně už má v rukou důkaz

Dodal jí ho Čeněk Frýba

s oběma spí tento šibal

(do Adélky kde kdo ťuká)

„Nemám přání bohulibá

Hledám vraha – samouka“

 

Střelec k oběti se shýbá

Třikrát pálil. Škodolibá

Řeznice jak žalud puká

Irma řekla: „Tak to vybal“

Hladí vraha – samouka

  

Trampoty jedné vražedkyně (volně na motivy filmu: Maggie Marvel)

 

Úvod

 

Maloměsto, střední třída

na povrchu žádná bída

druhý pohled už je jiný

morálka se tady hlídá

Co působí idylicky

(a tak je to téměř vždycky)

obsahuje tunu špíny

a též bezohledné nicky:

 

Ráno vzorná matka vstane

děti pošle do školy

a pak přes den řádí, pane

přijde touha na zadané

večer dělá úkoly

 

 Vzorný otec vydělává

milenku má, podvádí

vše je jako podle práva

kdo má lokty, neprohrává

vše se kazí – od mládí

 

 „Znáte moje jméno? Maggie

Vyznám se v svém okolí

na sousedy, na kolegy

(potrpím si na hashtagy)

hledím zrakem sokolím

 

 Věci vím jim nepříjemné

o morálce klábosí

Z čeho mají strach mít? Ze mne

mnohé tajemství znám – temné

nenávidím patosy

 

 Že jste nikdy nezabili?

Pro mne je to rutina

ne, svět není černobílý

někdo na něm žije chvíli

Jsem, kdo život utíná

 

 Já jsem samoživitelka

ty, kdo škodí, odstraním

stačí k tomu louže mělká“

Je to zkrátka holka velká

umí sáhnout po zbrani

 

 

Balada o expiraci obětí

 

 Zločinci se trestu vyhnou?

Pak dostane Maggie práci

špinavou – už málo stihnou

jejich svět se zapotácí

Utopí je, škrtí, bací

jim všem vstoupí do života

Zbude po nich mrtvá hmota

vskutku nejde o legrace

Podle Maggina motta:

Oběť má svou exspiraci

 

Když jsou svázaní, tak zjihnou

Maggie chystá operaci

Strach a panika se mihnou

v očích dámě v rudém. Splácí

Chtěla patřit k honoraci

Ze sítě se nevymotá

to, co provedla, je bota

za to právo dál žít ztrácí

Podle Maggiina motta:

oběť má svou expiraci

 

 Myšlenky se hrůzné líhnou

v hlavě oběti, jež zvrací

ruce vražedkyně zdvihnou

její tělo – nekrvácí

„Nejsem jako maniaci

co jdou vraždit o sobotách

Nic mi v krvi neklokotá

též mi nejde o senzaci“

Podle Maggina motta:

Oběť má svou expiraci

 

Svět je jedna velká slota

Lávka vede do temnot a

Exekutoři jsou draci

Podle Maggiina motta:

Oběť má svou expiraci

 

  

Inspirováno videi: https://www.youtube.com/watch?v=3aKHXL4ALvU

 

https://www.youtube.com/watch?v=CnYUtEFIh5U&t=16s

 

 

 Odstranění dámy v rudém

 

Temnota vás nejspíš zvábí

když se rozhodnete zabít

někoho, kdo je vám známý

Ještě temnější jsou místa

kde mord cizího se chystá

oběť vraha neomámí

 

Maggie u vrat domu zvoní

služebná jí výhled cloní

„Přejete si?“ „Ano, přeji“

Stříkne jí sprej – a pak spoutá

svázaná se nehne z kouta

Maggie její šaty hřejí

 

 Dámu v rudém Maggie sváže

však má také silné paže

vana už je vody plná

„Spáchala jste něco hnusné

Vaše tělo navždy usne

zmizíte, jak z prádla skvrna

 

 Maggie hledí na brunetku

ňadra čtyřky, v mravech pětku

v jejích očích strach se zračí

Modré oči upře Maggie

na prsa jak na airbagy

„Vaše pouť tu končí. Stačí“

 

Žena v temně rudých šatech

ptá se: „Co teď uděláte?“

„Do vody vám strčím hlavu

Minutu, dvě šance žije

pak vám dojde energie

víte, že jde o popravu

 

Čtyři minuty se vzpouzí

ještě vaše tělo v nouzi

tak pět minut – a jste zticha

Asi na to nevypadám

mnohem silnější jsem, madam

pod vodou se těžko dýchá

 

Přijdou křeče, přijdou mdloby

smrti se pak přizpůsobí

tělo, jež se vodou živí“

Vydělává, vytížená

Maggie úspěšná je žena

ve své práci dělá divy

  

„Věřte, nedělám to ráda

mrzí mě to, jste tak mladá

vždy jsem z toho trochu smutná“

Oběti se chvěje brada

„Někoho si to však žádá

a vaše smrt – ta je nutná

 

 Nevím, zda je pro vás štěstí

říkám vám, že kolem šesti

již tu živá nebudete“

 „Prosím ne“ – ta žena hlesne

v sevření je rázem těsném

vzkaz je zřejmý: Sbohem, světe

 

 Manžel mrtvé je tak sladký

„Jste s mou paní kamarádky?“

„Právě jsem ji zavraždila

A ukradla šaty její“

Rty se jí však nezachvějí

neděsí se svého díla

 

 Podivné rande

 

„Zabila jsem vaši ženu

snad to příliš nepřeženu

když teď budu trochu smělá“

Manžel seděl na pohovce

„Učinila jsem z vás vdovce

Snad bych se vás zeptat směla

 

Zda vás někam pozvat mohu

už jste volný, díky bohu

a jste pro mě přitažlivý

Víte, čas na seznámení

při mé práci jaksi není

to se změní“ – úsměv snivý

 

 Konečně muž něco řekne:

„Tak je po ní, to je pěkné

uměla být děsná mrcha“

„Měl jste ji rád?“ „Ano, kdysi

pocity se ve mně mísí

všechno jen tak nevyprchá

 

Vy vraždíte různé lidí?“

„Co kdo zaseje, to sklidí

je to moje zaměstnání“

„Děláte tu práci s chutí?“

„Vždy je na mě spolehnutí

myslím, že se hodím na ni

  

Nelze říct však, že mě baví

cizím lidem strkat hlavy

pod vodu - a stát se vrahem

Dělám to však bez obavy

někdo rád se cílů zbaví

Já se netetelím blahem

 

 V tom, co dělám, jsem fakt dobrá

nikdo nedokáže probrat

ty, jež uspím spánkem věčným“

„Kdo vás najal na manželku?“

„To je tajemství – a vcelku

mohl byste mi být vděčný“

 

„Vlastně se mi ulevilo

byl by problém s dětmi, vilou

působila mi jen bolest“

„smím vás pozvat na večeři?

Jen to doma sdělím dceři

mohlo by se to však povést“

 

To už ji muž na rty líbá

Nebrání se, neuhýbá

„Chci tě teď – a přímo tady“

Už je nahá – též ho svléká

vnikl do ní – je jak řeka

objevují svoje klady

 

 Spory s dcerou

 

 Dcera viní vlastní matku

vyvolává prudkou hádku

když jsou zrovna večer samy

„Mami, já se strašně stydím

vždyť ty likviduješ lidi

jiným dětem vraždíš mámy“

 

„Ano – ale jen ty špatné

kdo poctivě nezbohatne

ty, které jdou přes mrtvoly

Dávám věci do pořádku“

„Za jak dlouho budeš v chládku?“

„Neboj se – to nedovolím“

 

„Mám jen tebe“ – dcera křičí

„když tě zatknou – mě to zničí

Nebo – když tě oddělají“

„Neboj se, to nestane se

Maggie se hlas trochu třese

„Nežijeme zkrátka v Ráji“

  

„Já chci mámu jako každý

ty však pácháš svoje vraždy

já tě nenávidím“, brečí

Matka k sobě přivine ji

„Zlato, mám tě nejraději

se mnou nejsi v nebezpečí

 

 S někým jsem se seznámila“

„A je sexy?“ „Je, má milá“

„Není ženatý?“ „Už není“

„rozvedený?“ „Vdovec, zlato

krom toho je také tátou

a svou dcerku též si cení“

 

„Zabilas ji?“, ptá se přímo

matka zadívá se mimo

 ví, že není něžná víla

„Poznalas ho při své práci?“

Dcera změní intonaci

„Ve vaně se utopila“

 

 „A tys byla poblíž, hádám“

„Hele, tohle nepokládám

za téma, jež řeším s dcerou“

„Co když nad tebou se smráká?

Někdo najme zabijáka?

Neuznáváš desatero“

 

 „Už si, zlato, hlavu nelam

pro tebe to všechno dělám

jsem v tom skvělá, važ si toho

Moje práce potřebná je

musím platit jídlo, nájem“

Maggie doufá, že se vzmohou

 

 „Že z manželů dělám vdovce?

Ten, kdo maká ve zbrojovce

děti na sirotky mění

Nebo vyrobí, co zraní

právě děti – místo hraní

Mí vdovci se znovu žení

 

 V čem jsem horší?

Já jsem stejná

Nejsem žena neprodejná

neprodám však vlastní kůži

Udělám, co klient zadá

Že mu neukážu záda?

Musím splácet vše, co dlužím

 

Nejsem ale žádná zrůda

Kdo mi jméno cíle udá

je mým klientem – a basta

Chamtivé a bez skrupulí

zabíjím – jen samé nuly“

chce se sama sebe zastat

 

Balada o Maggiině lítosti

 

Maggie je dcerou mafiána, bosse

Má v sobě trauma, cítí, jak v ní stéká

Chtěla se vdávat – byl to ale osel

Zničí ho dříve nežli hypotéka

Zradil ji, panák – a Maggie se vzteká

nebude svatba, ani smutek vdovy

Měl to být princ, ten pravý, opravdový

Někdo se zeptá, co je za člověka

Na to mu Maggie ale neodpoví

Zabila muže, jehož dítě čeká

 

Lituje toho, když své nohy bosé

před jeho hrobem – země je snad měkká

namáčí zlehka v čerstvé ranní rose

a hledí smutná někam do daleka

„Nemám to lehký“, její pohled těká

„Moc mě to mrzí“, vážným hlasem poví

„Máš skvělou dceru – a je tu muž, nový

chtěla bych zhubnout víc než jen pár deka“

Maggie se těžko popisuje slovy:

Zabila muže, jehož dítě čeká

 

 Maggie tam stojí, porýpe se v nose

ušla kus cesty – a že je to štreka

někdo by možná přirovnal ji k vose

jo, bodne klidně, tak, jako se svléká

Nejprve silně nad obětí heká

zlomený vaz pak vystřídá sex snový

Klienty její vozí na hřbitovy

někdy i na ní leží těžká deka

Zničila něco, co již neobnoví

Zabila muže, jehož dítě čeká

 

Omráčí rychle, stisk má ocelový

Dusí a topí, dokud nevyhoví

Všem, kdo ji platí – je dost prostořeká

Asi ji trápí scénář hororový:

Zabila muže, jehož dítě čeká

  

 

Konec jednoho grázla

 

Dívka krajkové má prádlo

po sexu z ní všechno spadlo

brunetka teď odpočívá

S pistolí si zatím hraje

projevila o ni zájem

na muže s ní míří, chtivá

 

 „Neblbni s tím, nabitá je“

okřikne ji rovnou z kraje

mladík, jenž rád ženy střídá

„Tohle není žádná hračka“

Nezapře rys jedináčka

Egoistický až bída

 

„Tohleto máš na manželku?“

„Musím uznat, že seš vcelku

chytrá holka – jasně, na ni“

Už chce spát – ať, kurva, sklapne

její žvatlání je trapné

i že hraje si s tou zbraní

 

„Uděláš to vlastnoručně?“

„Hele, řeknu ti to stručně

někoho si najmu na to

„Nechci riskovat“, muž váhá

„hledám nájemného vraha

Někoho si najdu, zlato“

 

 „Víš, já bych to klidně dala“

v očích podivně jí sálá

zvláštní plamínek v nich hoří

Udělá mu to - a brzy

neprolije za něj slzy

už se z temnot nevynoří

 

„Ženská v roli zabijáka?“

(Proč ta slepice furt kdáká?)

„Kterej blb by na to přišel“

Neví, jak se na něj dívá

natáhla spoušť, trpělivá

„Tvoje žena“, šeptla tiše

 

 Otočený byl k ní zády

už chtěl usnout, bez nálady

ta dvě slova ale vnímá

Střelila ho do temene

ví, že na něj zapomene

i když sex byl vcelku prima

  

Zábavu holt propojila

s užitečným – cítí v žilách

vzrušení i ukojení

Byl to hlupák, pomyslí si

špatně občas končí krysy

Holt muž míní, žena mění

 

 

Balada o poslední jízdě jednoho šmejda

 

Manželka si objednala

vraždu muže místo zboží

prý, aby z ní břímě sňala

smrti chotě chce se dožít

Ať si to zle nevyloží:

„Vdala jsem se za gaunera

narodila se nám dcera

Děvky střídá v našem loži

Mlátí mne – pak řekne: Nerad

Zabijte ho – po souloži“

 

 Najevo jí žena dala

že si přeje, ať ho složí

Brzy dojde na pardála

Když ho nestihne trest boží

bude stačit dívka s noži

Poruší bod z Desatera

o zabití. Jedna éra

končí – kráčí po nároží

Vane chladně od jezera

Zabije ho – po souloži

 

 Lehká holka před ním stála

do klína jí ruku vloží

v sexu není nevyzrálá

nezaplatí – neroznoží

On se více nerozmnoží

Vezme jeho relvover a

Vera potom Christophera

střelí nahá na rohoži

Už z něj sperma nevyvěrá

Zabila ho – po souloži

 

Vychutná si amatéra

Zaslechla, jak ptá se, která

Kráva platí vraždu broží

A tím skončil tento neřád

Zabila ho – po souloži

 

 

Inspirováno videem: https://www.youtube.com/watch?v=MSLItfJicQE

 

 

Špatná otázka

 

Dívka oděna je spoře

do spodního prádla

milenec jí v klíně hořel

uhasit ho zvládla

 

On se zatím osprchoval

míří na něj zbraní

Z jedné ženy bude vdova

„Sklop to“ – křikne na ni:

 

 „Zlato, je to nabitý“

„To máš na tu svoji?“

„Jo.“ „A chceš ji zabít ty?“

„Rizika se bojím

Někoho pak najmu si

na špinavou práci

Nemusí být na kusy

jen, když vykrvácí“

„Najmi mě, já provedu

na co nemáš kuráž

Trefit umím do středu

jen mi ten terč ukaž“

„Který blbec najme si

ženu jako vraha?“

Dívka jako na lesy

zvolá: „Tvoje drahá“

Hlaveň tiskne k temeni

toho idiota

Už svůj osud nezmění

usne bez života

Co mu hlavou prolétlo?

Olověná střela

Rázem přišel o světlo

tma ho obestřela

  

Balada o jednom rozhodnutí

 

Adriana řekla Kláře:

„Mám v tom jasno, city stranou

zapiš si mě do diáře

zabiješ mě první ranou“

Adrianě oči planou

„Nechci trpké umírání

slib mi, že mi splníš přání

pojistku mám dojednanou“

Klára chvíli hledí na ni:

„Zabiju tě, Adriano“

 

 Utírá si slzy z tváře

řasenku má rozmazanou

„Když jsem stála u oltáře

tak jsem muži řekla: ANO

Od té doby jsem holt vdanou

podotýkám šťastně, paní

Chci, ať vdovce žena chrání

až já projdu věčnou branou

Klára sbírá odhodlání:

„Zabiju tě, Adriano“

 

 „Utiš mého muže nářek

ať je o něj postaráno

smrt rozdělí přímočaře

co Bůh spojil, tak je psáno

voď do školky dcerku ráno

buď jí matkou bez přestání“

Klára drží kudlu v dlani

„Bodni  - nemám na vybranou“

Už ji bodla – znenadání

„Zabiju tě, Adriano“

 

 

„Prosím, Bože, slitování

Odpusť mi, já se ti klaním

Kruté sny hned nepřestanou

Odpusť, což snad nejde ani

Jsem tvým vrahem, Adriano“

 

 

Balada o Kláře, Matyášovi a jejich budoucnosti

 

„Dokud nás smrt nerozdělí“

Adriana svíčku zháší

Nebude tu po neděli

Co dělají Mesiáši?

Ona v pořádné je kaši

Do srdce jí ostří bodne

tlouklo příliš – nesvobodné

Kláru její dílo straší

Na jednom se s mrtvou shodne:

Ovdověl jsi, Matyáši

 

 Muž je celý rozechvělý

prohrál tuhle v mariáši

s manželkou se rádi měli

najednou se soumrak snáší

Klára jeho chmury plaší

pomáhá mu – je to vhodné?

Jetí tělo kypí – plodné

omlouvá se v otčenáši

Vdá se do roka a do dne:

Ovdověl jsi, Matyáši

 

 Do půl roku ránu scelí

do roka pak pupen raší

došlo k bouři mezi těly

někdy hormony se splaší

Chtěla by žít na salaši

snad porodí dítě hodné

Kdo vraždil, muž neuhodne

Kláře se zdá o Jidáši

o parazitech a škodné:

Oženíš se, Matyáši

 

Bylo vše snad bezdůvodné?

Lež přece nic nerozhodne

A když ano, silně práší

Hned už myslí na porodné

Oženil ses, Matyáši

  

Co je neodvratné…

 

Byla právě na lodi

na posteli v podpalubí

Ze světa ji sprovodí

ani se tím nepochlubí

 

 Přijeli k ní na kole

blonďák a s ním hnědovlasý

Prý to musí zabolet

třetí, starší muž, se hlásí

 

 V květovaných šatech leží

na své lodi u pobřeží

špionka, již odhalili

Děvka, která sebe prodá

nebude jí žádná škoda

Vznesli ortel – spějí k cíli

 

 Kočce dala malou kůrku

Proč jen chtěla do Hamburku?

Měla získat informace

Brzy u srdce jí bodne

muži zbaví se jí – škodné

Pro ni sex je vlastně práce

 

 Lehké šaty, modrá, lila

s červenou se krásně slila

pod nimi je zcela nahá

Na břiše je, přitom čte si

dokud ji zvuk nevyděsí

do tváře se dívá vraha

 

 Přišel jeden, za ním druhý

s tím, že zaplatí své dluhy

dívka pobledne a vstane

Oba foukačky si berou

každý jednu, jedno, kterou

Ona ví již, co se stane

 

 „Obléknu se, dovolíte?“

Zavlní se tělo hbité

Hledá svou zbraň, nenápadně

V šuplíku již ruka hmatá

Číše je však vrchovatá

a rozsudek skrývá na dně

 

Oba muži míří na ni

svlékne šaty, že je k mání

„Mé tělo vás uspokojí

Je tu pro vás, chtivé, lačné

škoda zmařit talent“, začne

žena škemrat, když je v loji

 

 Jeden hrot jí projde hrudí

druhý pod hrdlem ji studí

polonahá se teď šourá

Znovu nabijí ti braši

„Chcípneš“ – ví, že tma se snáší

„Beztak laciná seš coura“

 

 Vyčerpaná právě klesla

do připraveného křesla

krev z ran proudem se jí řine

Chroptí, když i třetí střelí

do srdce – je zatvrzelý

S tmou ta žena rázem splyne

 

 Jeden zakrýt chce část těla

„Nech ji takhle – má, co chtěla

Kurva si víc nezaslouží“

Starší muž pak na zem plivne

pomyslí si, je to divné

krev již vytvořila louži

 

 Pocit slasti nevyprchá

že je mrtvá tahle mrcha

„Takto skončí, kdo nás zradí“

Pramen krve z ran jí stéká

že se z něj až stává deka

která zakrývá ji, chladí

  

Balada o konci vyzvědačky

 

Netuší, jak se čas krátí

dostala chuť na olivy

blízko už jsou její kati

ona na ně zatím civí

Nejsou ale odpudiví

Šaty zvolna rozepíná

pro vrahy je pouze špína

každý z nich má výraz divý

dala by si trochu vína

„Tohle tělo umí divy“

 

 Tuší, že je nepodplatí?

Tenhle kšeft byl tuze všivý

Chtěla cválat bez opratí

teď naději malou živí

Snad se chlapcům nezoškliví

nabízí jim svody klína

na jednu věc zapomíná

Berou ji jak shnilé dříví

Smrti se však ještě vzpíná

„Tohle tělo umí divy“

 

 Ze světa se brzy ztratí

Nasadí si výraz snivý

„Talent můj vás obohatí“

Muži jenom ústa zkřiví

v ní se napnou všechny čivy

„Umím šukat“, připomíná

Odsoudili ji, je vinna

Rozhodly tu jiné vlivy

brzy přikryje ji hlína

„Tohle tělo umí divy“

 

Žena vrahy neproklíná

Ihned ale ruce spíná

Výraz už má hodně tklivý

Ortel padl: Zemře, Nina

Tohle tělo umí divy

  

Inspirováno videm: https://www.youtube.com/watch?v=n6PdiG4WBus

  

 

Balada o dívčině strachu z utrpení

 

Dívka blízko řeky čeká

až přijde Max, jen o něj stojí

leží na ní divná deka

bolest má, již nic nezahojí

„Projdeme se, pak na pokoji

strávíme spolu pěknou chvíli

a pak mě můžeš zabít, milý“

„Cože?“ „Já znám tvou práci dvojí

Vím že jsi vrah, co lidi střílí:

Nejdřív chci sex, pak vraždu svoji“

 

 Lačné tělo v potu heká

s tím druhým tělem se pak spojí

dívka našla svého reka

který ji ve všem uspokojí

„Jak vím, kdo že jsou tvými cíli?

S kamarádkou jsme klábosily

Do vdovského se nyní strojí

krev manžela je na náboji

Chci lístek jednosměrný, čili:

Nejdřív chci sex, pak vraždu svoji“

 

 „Proč chceš zemřít?“, Maxe leká

„Umírám, je to všechno v loji“

„Šance není?“ „Žádná“, někam

zahledí se a vyzve k boji

„Nechci být přirovnána k hnoji

Chci zemřít ještě plná síly

ne jako troska, která šílí

Takový život neobstojí

Zabiješ mne?“ „Jo.“ Blahem kvílí:

„Nejdřív chci sex, pak vraždu svoji“

 

 Že co prý s tělem? Strach svůj sdílí

Eh, nechce, by z ní byly díly

Těší se na smrt – žít se bojí

Odjistí zbraň. Má půvab víly:

Nelituj, Maxi, smrti mojí

 

 

Inspirováno videem: https://www.youtube.com/watch?v=FzYaOMkyTqk

  

 

Balada o nezvládnutých pudech

 

Najednou v něm všechno kvasí

dostane tu děvku zrádnou

požár v sobě neuhasí

zábrany? Ty náhle padnou

Příležitost mimořádnou

využije – neotálí

napnou se mu všechny svaly

pudy? Ty se neovládnou

S nožem holku těžko sbalí

Dívka šanci nemá. Žádnou

 

 Utíkala – konec trasy

kořistí teď bude snadnou

prosí, ale marně asi

cítí smrt – a ocel chladnou

Někdy květy rychle vadnou

„Že bychom si chvíli hráli?

Už se těším, je čas malin

utrhnu tě“. Chtíče vládnou

„Abychom čas nemrhali“

Dívka šanci nemá. Žádnou

 

 To, co na ni právě tasí

není to, kdy broskve sládnou

Nenadává na počasí

povahu má mladík vadnou

Hledí zvláštně na bezradnou

dívku, kterou ostří pálí

Bodá prudce – jako z dáli

slyší nářek – klesá na dno

Mrtvé tělo nezahalí

Nedostalo šanci – žádnou

 

Od krve je, nevyzrálý

Sám a sám tak – vytrvalý

Tupě zírá na bezvládnou

Ex, na kterou kluci brali

Nedostala šanci – žádnou

 

 

Inspirováno videem: https://www.youtube.com/watch?v=Aip7QHluqHI

 

 

Balada o velmi smutném konci jednoho sexu

 

Dostala ho do postele

had se do jeskyně vine

cítí jaro ve svém těle

které přitom zimou hyne

Něco prostě nepromine

kostlivci jsou v každé skříni

ona ze zrady ho viní

Vezmeš si ho, Hospodine?

Muž se vskutku velmi činí

Žena myslí na jediné

 

 Vyvrcholí, jde to skvěle

líbají se a čas plyne

Milenci? Ne – nepřátelé

srdce jeho stěží mine

„Nebudeš mou zhoubou, ty ne“

šeptá – „jsem tvou otrokyní“

on ji ničím neovíní

po sexu si odpočine

Ruce svoje krví špiní

Žena myslí na jediné

 

Měl v ní zůstat trochu déle

všechno je s ní jaksi jiné

vidí zrůdu, vyvrhele

lítosti jsou neúčinné

Sevře nůž a muži kyne

do hrudi ho bodat míní

zařve rychle, bez náčiní

Vyjdi z lahve, milý Džine

Ostří do srdce mu vklíní

Žena myslí na jediné

 

Krev je z komor a všech síní

Amen, konec dobrodiní

Lhaní bylo neúčinné

Už je po té hnusné svini

Žena myslí na jediné

 

 

Inspirováno videi: https://www.youtube.com/watch?v=Kmd3QihxDHI

https://www.youtube.com/watch?v=-nyoiK2G3RE

 

  

Balada o tiketu

 

Blondýna kouří další cigaretu

sleduje zatím svoje okolí

říká si v duchu první, druhou větu

připravuje se, holka, na roli

jak bude říkat sladké bláboly:

Zvířátka že chce, neví, jaká

Ovce dál pustí vlkodlaka

už oba vidí – tenze povolí

Úsměvy všude – jsou to paka:

Z manželů obou budou mrtvoly

 

 Brunetka možná byla by i k světu

prázdná je ale, v duši hrboly

žvatlá a žvatlá: „Možná že se pletu“

fiflena, která nezná mozoly

„Já vás tu nechám, žena dovolí“

„Manžel se zase pěkně fláká“

„Na deset minut“ – „Já furt makám

On jednou půjde, žebrák, o holi“

Blondýna nechá ji, ať kdáká

Z manželů obou budou mrtvoly

 

 Manžel má totiž meloun na tiketu

milion – škoda – když se rozdrolí

najal si tedy vraha v cuku letu

s tím, ať to jeho ženu nebolí

„Za smrt té nány dám fakt cokoli“

Blonďatý anděl skrývá draka

„Musím říct, že mě ten kšeft láká“

podrobný plán si potom sesmolí

Má v sobě něco z maniaka

Z manželů obou budou mrtvoly

 

Střelila ženu – blbě kváká

Kulku má také pro fešáka

Llíbezný úsměv – v ruce pistoli

Už má i tiket darebáka

Zabila oba – jsou z nich mrtvoly

  

Inspirováno videem: Gloved hitwoman 03: https://www.youtube.com/watch?v=BMFUjTFEfx0

 

 

Balada o záletném kovboji

 

Netušíš, chlapče, co tě čeká

není to hudba v orloji

Má náruč dokáže být měkká

má ruka srdce rozkrojí

Tvá žena jako o hnoji

o tobě se, chlapče, šíří

Střídáš děvky, prý hned čtyři

Mám být zlá, ty můj kovboji?

Zlá jsem, ostří k srdci míří:

Odpočívej dál v pokoji

 

 Co jsi to vlastně za člověka?

Urážíš, biješ – obojí

manželku – tu to, hochu vzteká

se smrtí tvou se spokojí

Brzy již bude po boji

Snad se naše duše smíří

odpusť, poznáš, co jsou štíři

nebudeš, kdo se opojí

Co ti teď asi v hlavě víří?

Odpočívej dál v pokoji

 

 Vytáhla nůž a z hrudi stéká

krev – ještě nad ním postojí

On civí prázdně do daleka

Celý je, či se rozdvojí?

Před soudem těžko obstojí

Vlastně se však nezapýří

Na rtech rašilo mu chmýří

Ona si zvyky osvojí:

Pronese něco o rytíři:

Odpočívej dál v pokoji

 

Mrtvý už jen chladem hýří

Rozletí se netopýři

Tmou – která pouta rozpojí

Vyhynuli kavalíři

Odpočívej dál v pokoji

  

Inspirováno videem: Stab in heart 06: https://www.youtube.com/watch?v=qHcCpi7HUUI

 

 

Balada o nenasytné

 

Blondýna poněkud je zvrhlá

v černém je, svůdná, upravená

na další kořist již se vrhla

panic se trochu začervená

Oběť je pro ni bezejmenná

Spoutá ho, oči šátkem váže

hladí ho její jemné paže

je ale zatím jako pěna

dokud mu všechno neukáže:

Po každé ráně blahem sténá

 

 Už z něho šaty rychle strhla

necítí se být unavená

Netuší, jak je cáklá, trhlá

a že se krví zbarví stěna

Klekla si nad ním na kolena

brzy se pustí do masáže

popadla kudlu – chce ji vrážet

náhle je jako vyměněná

Oběť se bránit nedokáže:

Po každé ráně blahem sténá

 

 Myšlenku „zabít“ nezavrhla

Možná je dávno zatracena

Třeba by ráda jinam zdrhla

dívá se divně – na kreténa

bude to pro něj lekce cenná

taková, kterou nevymaže

poslední, vlastně nepozná, že

namísto sexu bude změna

Bodla ho – to si nezakáže

Po každé ráně blahem sténá

 

Vráží své ostří do pakáže

Stříká krev, ona jenom vzkáže:

Teď budu vskutku najedena

Usmrtí královna své páže?

Po každé ráně blahem sténá

  

Inspirováno videem: Stab in heart 07: https://www.youtube.com/watch?v=4pbEpWmpBPg

 

 

Balada o posledním polibku

 

 

Navštívila ho ve vězení

On chce vše – to však nedostane

Řekne jí, že si velmi cení

oddané ženy – milované

Je v černém prádle – celý plane

myslí jen na to, co jí dělá

smyslná, svůdná, prostě skvělá

na mysli mu jen rozkoš tane

Ona je velmi rozechvělá:

Bodne ho, má to spočítané

 

 Vyzná jí lásku, světlo denní

dopadá jako věty plané

do ticha, které kvasí, pění

konstanty nicoty jsou dané

Ona mu šeptne: „Milý pane

taky tě miluji“ - a celá

jako by hmotu poztrácela

mění své tělo v moře slané

Vražedným místem bude cela:

Bodne ho, má to spočítané

 

 Ve vlasech spona vskutku není

ostří však měla přichystané

Nečeká jeho pochopení

do mužné hrudi pěstované

vrazí hrot, jenž v ní neostane

Vlasy mu mírně shrne z čela

„K smrti tě“ – pak se odmlčela

„miluji“ – on už nepovstane

Přikryla ho a odkráčela

Bodla ho, má to spočítané

 

Poslední slova v uších zněla

Omamně přitom zavoněla

Lehko je vdova z ženy vdané

Ironicky si zavrněla

Bodla ho, má to spočítané

 

 

Inspirováno videem: Stab in heart 05: https://www.youtube.com/watch?v=xvGwwR2ay_g

  

 

Balada o ženě do větru a pomstě manželově

 

Vylákal jsem tě, šaty tvé jsou bílé

voláš a tápeš – já mám jedno přání

pomstít se za to, co je v tobě shnilé

v zlobu a zášť se mění milování

Bylas mou dámou, já ten, kdo tě chrání

Tys ale všechno hloupě promarnila

Proto teď chcípneš, tady, moje milá

nůž držím pevně, nic mi nezabrání

vrazit ho lačně tam, kde mě jsi skryla

Zradilas, děvko, nemám slitování

 

Ostří máš v zádech, nadešla má chvíle

kurvit se umíš – nyní, znenadání

krvácíš, couro, jsem u svého cíle

do břicha bodnu, tebe, moje paní

Jak mi zní krásně tvoje zasténání

podobně, jako když jsem v tobě byl a

možná že ještě vzpomínka ti zbyla

Stojíš tu sama, bídná, bez zastání

a já tě bodám, znovu, je to síla

Zradilas, děvko, nemám slitování

 

 Ze rtů ti právě – jak raněné víle

krev stéká k ňadrům – je to pokoukání

ty víš, že zhebneš – je to roztomilé

jak ještě vzdycháš. Já mám odhodlání

při každé ráně vidím, jak jsi k mání

Do tvého prsu dýka se teď vryla

pro peklo budeš plně způsobilá

rukojeť svírám stále ve své dlani

už jenom chvíli řekneš, že jsi žila

Zradilas, děvko, nemám slitování

 

Dopadneš na zem, konec mého díla

O sny a víru jsi mě připravila

To nelze vrátit, to se neodstraní

A že jsi mrtvá? Cit jsi zahubila

Zradilas, děvko, nemám slitování

 

 

Inspirováno videem: Best belly stab of woman with knife: https://www.youtube.com/watch?v=Z0miwPnRe7o

  

Balada o jedné zakázce

 

London a Corey – dvojka nesourodá

on jede v drogách – ona není svatá

má pro ni šarm – a ona se mu poddá

je pro ni bůh – jen chvíli, potom satan

Deptá ji, dusí. Do louže jde z bláta:

„Dám litr tomu, kdo mě hajzla zbaví“

Facebook již zažil všelijaké stavy

Přetekla číše – byla vrchovatá

 Najde se mladík – vymění si zprávy:

„Kdo že má zhebnout?“ „Mého děcka táta“

 

 London a Corey – každý duši prodá

„Chci, aby chcípl.“ – „Chcípne, moje zlatá“

„Až bude po něm, nebude ho škoda“

Zranil ji, zničil – bude jedovatá

Aby byl mrtvý – je tím přímo jatá

Zdá se, že mladík – do ní nejspíš žhavý

je, koho hledá, že bude ten pravý

Ví, koho zabít – a už našla kata

který se s chutí pustí do popravy

„Kdo že má zhebnout?“ „Mého děcka táta“

 

 London a Corey – oheň versus voda

Že mají dítě? Na jeho smrt chvátá

zatknou ji ale, vztek v ní přímo hlodá

Přesto je blízko vysněného data

Corey má díru, kterou nezalátá

ve hrudi, v srdci. Jestli London slaví?

Kdosi ho zabil – snad pro dávku trávy?

 Drogy jsou jeho Achillova pata

Ji brzy pustí – v dokonalém zdraví

„Nakonec zhebnul. Mého děcka táta

  

Všivák je zabit, to náladu spraví

Zvali ho White, však černý byl a tmavý

Teď se mu v pekle otvírají vrata

Epitaf se mi ani nevybaví

Kdo že je mrtvý? Mého děcka táta“

  

Inspirováno skutečností – Viz https://www.nbcphiladelphia.com/news/local/Facebook-Murder-For-Hire-Victim-Shot-Dead-127830808.html.

 

 

Balada o poslední kytici

 

 Lita stojí v kombiné

dvanáct růží? Chvíli váhá

Má je přijmout? Co by ne

budou pro ni jako vláha

Dávno nezná pocit blaha

zato zlost s ní silně zmítá

z manželství je víc jak bitá

už je konec, marná snaha

Ze světa má zmizet Lita

rukou nájemného vraha

 

Moment štěstí pomine

Kdosi zvoní – kurýr, aha

Neodhalí zločinné

spiknutí – nic nepomáhá

Kráčí dolů – téměř nahá

poslíček ji s kytkou vítá

pod květy však zbraň je skrytá

smrt na Litu zvolna sahá

Svíce zhasne – ještě sytá

rukou nájemného vraha

 

 Život se jí rozplyne

Černá s bílým – rovnováha?

Bílý už sní o jiné

jiná je teď jeho drahá

Lita po soudech ho tahá

manžel zatím ztráty sčítá

ta tam bude prosperita

rozvod ho již velmi zmáhá

Lita zemře hned, jak svítá

rukou nájemného vraha

 

Hlaveň zbraně párkrát škytá

Oběť zdi se marně chytá

Rychle odejít se zdráhá

Opouští svět svěží, mytá

Rukou nájemného vraha

  

Inspirováno skutečností – Viz https://blackthen.com/lita-mcclinton-murdered-white-husband-attempt-reach-social-elite-status/.

  

 

Balada o konci slabochově

 

„Zahýbá mi v jednom kuse

hnusí se mi, z něj bych blila

cítím jeho penis v puse

mám ho už jen za debila

Nabrala jsem trochu kila

on jako vřed ve mně hnisá

Je to zkrátka strašná krysa

dcerku jsem mu porodila

Zaplatím, jsem velkorysá

abyste ho zastřelila

 

 Ve stresu jsem - a tak cpu se

dávno nejsem žádná víla

Má rád mladé, vlasy rusé

taková jsem také byla

Au-pair jsem si pořídila

okamžitě se k ní lísá

ke každé se musí přisát

Co je to jen za břídila?

Chci tohohle Dionýsa

abyste ho zastřelila

 

 Každý platit bude muset

je tu jedna krásná vila

ke mně chová se jak k huse

těžko bych ho napravila“

„To je pozdě, moje milá

Něco bude už jen kysat

já ho chytím za penis a

bude to pak vážně síla

Tykejme si, já jsem Lisa

ráda bych ho zastřelila“

 

 

Dnes je konec jeho výsad

Erik praskne jako mísa

Barva závěsů je lila

Ihned v nohách zakolísá

Lisa muže zastřelila

  

Balada o novém životě

 

„Že mě zabíjení živí?

Ve dvanácti zneužita

to charakter trochu křiví

zvlášť, když pomsta vámi zmítá

Mnohokrát jsem byla bitá

to se těžko zapomíná

Skončila jsem jako špína

na ulici – šlapka Rita

vím, co je to stránka stinná

Své klienty neodmítám

 

 S nožem předvedu vám divy

tahle zbraň je dobře skrytá

terč – většinou odpudivý

po bodnutí sotva škytá

Taky střílím – a jsem hbitá

v posteli jak sopka činná

neřeším, co čí je vinna

vím, co je má identita

Vražda není prkotina

Své klienty neodmítám

 

 Tak, jak někdo štípe dříví

vraždím lidi, což mi skýtá

moc – a úsměv oslnivý

Tuhle můj cíl byla Dita

Vdaná žena – křečovitá

pro muže jak rakovina

Milenec chtěl, aby hlína

na její hrob byla šitá

Pila jsem s ní sklenku vína

Své klienty neodmítám

  

Stála jsem tam vprostřed lina

Trefila ji – celá siná

Rychlá jsem a osobitá

Energická kolombína

Své klienty neodmítám“

  

Balada o dalším cíli

 

„Když jsem dala Ditu k ledu

nelnu zrovna k desateru

tak jejího vdovce svedu

líbí se mi, na mou věru

Pozorný je – a to beru

Spím s ním – ptám se, nejsem vadnou?

Všechny zábrany však spadnou

Chci ho – a to v každém směru

Další mise není snadnou:

Zabít jeho starší dceru

 

 Říct mu nikdy nedovedu

že jsem ranou z revolveru

Ditin život jednu středu

ukončila. Já ho žeru

Vzali jsme se, byli v Peru

já jsem v tom – mé rysy mládnou

Tchán už nechce snachu vnadnou

pykat bude za nevěru

Můj muž nemá tuchu žádnou:

Zabít musím jeho dceru

 

 Já manželství nerozvedu

Z ženatého vdovce v šeru

dělám za pomoci jedu

nože nebo rovnou kvéru

Tu, již uspím, neproberu:

Žhavá Nina bude chladnou

tři výstřely v bytě padnou

jsem v zajetí luciferů

Manžel sáhne si až na dno:

Zabila jsem jeho dceru

 

Omlouvám se, kytky zvadnou

Dovedu být mrchou zrádnou

Revolver teď rozeberu

Ano, běsy ve mně vládnou:

Zabila jsem choti dceru“

 

Balada o velmi zhoubné nenávisti

 

Sparkle Michelle Rai je mladá

dvaadvacet, když ji sklátí

smrt, kterou si netvor žádá

u bytu jí zvoní kati

život se jí rychle krátí

Vrah jí na nic neodpoví

v ruce kabel vakuový

Její život nožem zhatí

Stisk měl vskutku ocelový

Tchán za vraždu snachy platí

 

 Jeho syna měla ráda

s tchánem ale pýcha mlátí:

Její černá pleť je vada

Nebude mu říkat: Tati

Zloba Inda plně schvátí

Syn mu navíc nevyhoví

nechce rozvod, život nový

Na scénu jdou desperáti

kteří za žold laně loví

Tchán za vraždu snachy platí

 

Nůž zasáhl její záda

osud žena neodvrátí

třináct bodnutí – a padá

Napíše se spousta statí

Fanatici jedovatí

svými skutky, svými slovy

dovedou až na hřbitovy

ty, jež neochrání svatí

Proč to muselo být? Kdo ví?

Tchán za vraždu snachy platí

 

Trpí vnučka, po dědovi

Rána zůstane – a co víc

Enormní jí bolest vrátí

Scénář přímo hororový:

Tchán za vraždu snachy platí

  

Inspirováno skutečností – Viz https://www.ajc.com/news/local/tears-relief-sparkle-rai-killer-gets-death-sentence/Ql0GjR49DkzRVHe6M75NmI/.

  

Balada o pohrdání životem

 

Huntová byla v osmém měsíci

měli ji rádi v jejím okolí

až na tu jednu ženu běsnící

jež ji chce vidět mrtvou pod koly

A otec děcka? Dal by cokoli

aby z něj nebyl za pár týdnů táta

Chtěl po ní pouze, ať jde na potrat a

prostě jen doufal, že se podvolí

Rose zatím s někým seznámit se chvátá

Zabil ji, kdo s ní chodil do školy

 

Budou se za ni modlit věřící

Stala se zvláštním dílkem v soukolí

To, co se dělo, nelze neříci

někdy hráz děsu zcela povolí

 David už hodil ledy do coly

i tisíc babek je pro něj žok zlata

taková nízkost bývá jedovatá

Na rande si Rose pozvat dovolí

Do louže holka dostala se z bláta

Zabil ji, kdo s ní chodil do školy

 

„Odprásknout musíš tuhle slepici“

Cokoli lidské se v nich oddrolí

zůstane pouze tělo ležící

Huntové k hlavě vrah dal pistoli

na prstech neměl žádné mozoly

Výčitky nemá – prý nebyla svatá

A její dítě? Též prý žádná ztráta

jedno je tělo – však dvě mrtvoly

Budoucí manžel? Ne, potkala kata

Zabil ji, kdo s ní chodil do školy

 

Odporný zločin – vina vrchovatá

Dívka je mrtvá – týl si nezalátá

Vítr se žene k hrobům po poli

Obětí byla holka rozesmátá

Zabil ji, kdo s ní chodil do školy

  

Inspirováno skutečností – Viz https://abc13.com/news/police-couple-hired-hitman-to-kill-pregnant-baytown-woman-/1805482/.

  

Balada o posedlém

 

Prolog:

 

Do kapsy v džínách zvláštní mladík sahá

Leong Ler zatím čeká na výtah a

chlapec k ní přijde, z kapsy vyndá nůž

Anthony slyšel, že vrah stále váhá

„Je v bytě s dcerkou.“ „Brzy vyjde.“ „Aha.“

Manželka zemře – vraha najal muž

 

Zemřela mladá Annie Leong Ler

dvě bodné rány už se nezahojí

Vrah neměl v ruce malý revolver

dal totiž přednost noži před náboji

Anthony, manžel, nechtěl šetřit zdroji

„Dávám sto táců, kdo mě mrchy zbaví

prodám pak byt – a hned bude dost šťávy

až bude mrtvá – to mě uspokojí

Gavine, musíš – pak se všechno spraví:

Podřízneš hrdlo matce dcerky mojí

 

 Buď budeš vrahem, nebo ber, jak ber

sám budeš mrtvej, zakopanej v hnoji

cíl už je jasný – teď jen najít směr

nesmí být nic, co tě s tou vraždou spojí

Otisky prstů, bylo by to v loji

zakryj si tvář a ať tě nezkrvaví

nenech se zranit – ty musíš být zdravý

Má to být loupež? Že to neobstojí?

Nekuř, já věřím, že ty jsi ten pravý:

Podřízneš hrdlo matce dcerky mojí“

 

 Anthony hořel – jako Lucifer

ukázal, jak se papír snadno skrojí

„Bude to snadné jako jedna z her

Že ti je patnáct? Nebuď, kdo se bojí

Někteří padnou ve válce a v boji

Ostří dej na krk takhle – blízko hlavy

už zbývá jenom chvíle do popravy

Gavin teď váhá, myšlenky se rojí

Anthony je však na smrt ženy žhavý:

„Podřízneš hrdlo matce dcerky mojí“

 

Seber se, chlapče, já chci dobré zprávy

Takže ať podáš výkon obětavý

Rychle ji bodni pod ňadro, jímž kojí

Oddělat musíš tu, která mě dáví

Podřízneš hrdlo matce dcerky mojí“

 

Inspirováno skutečností – Viz

 https://en.wikipedia.org/wiki/Murder_of_Annie_Le.

 https://www.straitstimes.com/singapore/courts-crime/guilty-as-charged-anthony-ler-lured-teen-into-killing-his-wife.

 

Balada o přehmatu

 

Na vlastní ženu najal svoji známou

prý bude platit tvrdě za omyly

Amanda už je trojnásobnou mámou

však její manžel není dávno milý

Promile mizí v krvi za promilí

dvě mladé holky mají vraždit, bída

Alisha zatím děti sestry hlídá

dvě mladé holky ji pak ohromily

K Phelpsové mladší dívenka se přidá

Amanda žije, když se vrazi zmýlí

 

 Manžela nejspíš vražedkyně zklamou

protože jinou ženu popravili

střílely rychle, šlo to nějak samo

krev už si z rukou obě svině smyly

Střelami krásnou ženu nakrmily

čerstvě se vdala – teď se už jen vydá

na dlouhou cestu, kde se nenasnídá

a kde se zdrží víc než malou chvíli

Tyranský manžel parazit je, hnida

Amanda žije, když se vrazi zmýlí

 

 Manžel už dávno nezve ženu dámou

soud jí dal děti – pro něho je shnilý

Výhružky padnou, limity se lámou

hrozí jí smrtí – nenávist jen sílí

Proto dvě žáby na gazelu střílí

Amanda žije – úlevu hněv střídá

Sestra je mrtvá, tuhá jako slída

vždyť měly plány – včera o nich snily

Peníze měla – lepší střední třída

Amanda žije, když se vrazi zmýlí

 

 

Hrůza ji jímá, sotva odpovídá

Amanda, bledá, bílá jako křída

Na hrobu sestry vidí tančit víly

Blesk sjíždí z nebe – a hrom nevyzvídá

Amanda žije, když se vrazi zmýlí

 

Inspirováno skutečností – Viz

 https://www.cbsnews.com/news/alisha-canales-mcguire-arrests-in-botched-murder-for-hire-plot-that-killed-intended-victims-sister/.

  

Balada o jednom malém zázraku

 

„Dosud jsem zabil jenom čtyři chlapy

od jejich chotí měl jsem zadání

a to buď proto, že je tyran trápí

nebo jim jinak, zmetek, zaclání

Možná mám k tomu jisté nadání

Carruth mě najal – cíl je Cherica

děcka se totiž, mrcha, nezříká“

Watkins má svoje prsty na zbrani

Ještě s ním cloumá zvláštní etika

Cherica zemře, syna zachrání

 

 Sběratel kostí – na film holku lapí

nechce být slečnou, chce být za paní

touží být vdaná, tak zatáhne drápy

brzy má zažít velké zklamání

vše je nad její běžné chápání

Proč pozval cizí? Proč jí netyká?

Do auta sedne – chyba veliká

Dvě další auta – to již zavání

Carruth ji předjel – co teď? Neví, kam

Cherica zemře, syna zachrání

 

 Carruth už stojí – pot mu čelo skrápí

ona hned za ním – strach svůj zahání

to její život dospěl do etapy

kdy se vrah vedle v autě naklání

výstřely třesknou, krev má na skráni

Brett Watkins není žádný nešika

žena přec žije – ani nevzlyká

„Tísňová linka?“ Krev má na dlani

Popíše horor – ať už nepyká

Cherica zemře, syna zachrání

  

Plíce ji bolí, když zní replika

Ohlásí zločin, čas už netiká

Mlha ji sevře – mlha na spaní

Omdlí –- a selže všechna technika

Cherica zemře, syna zachrání

 

 Inspirováno skutečností – Viz

https://www.charlotteobserver.com/sports/spt-columns-blogs/scott-fowler/article219417845.html.

  

Balada o nenaplněných snech

 

„Střelit ji bude asi nejsnazší“

řekl muž, jemuž dávno vzali duši

Delgado Hatcher přímo nesnáší

s Ricardem to prý Kendře velmi sluší

„Přebrala mi ho – a všichni jsou hluší“

Brenda má vztek – a moc po krvi baží

na Kendru hledí jako na závaží

že děvka zmizí, Brendu velmi vzruší

„Se Smith & Wesson, čtyřicítkou ráží

prostě ji střelím – je to jednodušší“

 

 Crystal zná Krise – ten se neplaší

příjmením „láska“ – činy ji však ruší

Ricovu Kendru – jeho nejdražší

za drogy sejme, aniž ten to tuší

Vlastně se ani trochu nezasmuší

nechá se Crystal zavést do garáží

na Kendru míří nataženou paží

Feťák a hajzl – zkrátka bez retuší

„Rychle ji sejmu, ať tu nepřekáží

prostě ji střelím – je to jednodušší“

 

 Proč zvolí Brenda možnost nejzazší?

 Holt po dvou letech vztahu rozchod zkruší

Dát zabít ženu Brendu nestraší

jako, že sny jí letí do ovzduší

Dermatolog – to zní jí v jejích uších

bohatý ženich – snad to ještě zváží

Kendra se vidí na mexické pláži

zalehne, ano – povrch bude tužší

„Naval sem prachy“, dentistku vrah zpraží

Prostě ji střelil – je to jednodušší

 

Sténala: „Pomoc“ – uniknout se snaží

Kulku má v hlavě – vrah slíbenou gáži

A už jen chvilku srdce její buší

Leží a krev se rozlévá a sráží

Prostě ji střelil – je to jednodušší

 

Inspirováno skutečností – Viz

https://www.nbcnews.com/news/crime-courts/kristopher-love-hitman-plot-kill-dallas-dentist-sentenced-death-n929491.

  

Balada o dobrovolném odchodu s cizí pomocí

 

Starý rok končí, poslední dny plynou

Bollinger trpí tím, že ještě žije

z Vánoc si nese jenom stránku stinnou

chybí jí smysl, navíc energie

doufá, že temno heroin v krvi skryje

V seznamce potom o jediné žádá:

„Najdu tu vraha? Zemřela bych ráda“

Vezme tři svíčky – potom zapálí je

Do ticha šeptá, jak že strašně strádá:

„Prosím tě, střel mě, řekla Natálie“

 

 Lopez je leptán zvláštní kyselinou

tam někde v duši – cítí fekálie

myslí jen na smrt – na ni na jedinou

unést a vraždit lidské malé zmije

Sžírán je touhou – nemá terapie

Inzerát našel, v kterém dívka mladá

let devatenáct – vlastní vraždu zadá

Vábí ho řešit její patálie

Odepsal, že v něm najde kamaráda:

„Prosím tě, střel mě, řekla Natálie“

 

 „Přinesla zbraň – ať netrpím prý vinou

že její život je jen havárie

že chce být mrtvá, promísit se s hlínou

a že se sama asi nezabije

Tak že mě prosí, ať se do tmy vpije

a že prý do mě naděje své vkládá

Klekli jsme spolu, ukázala záda

špitla, že čeká pouze na adié

Modlili jsme se – přišla na mě řada:

Prosím tě, střel mě, řekla Natálie

 

Střelil jsem ji – a sledoval, jak padá

Extrémní pocit – nebyla to zrada

Šířila se v ní hrozná apatie

U hlavy hlaveň – vše se uspořádá:

Prosím tě, střel mě, řekla Natálie“

 

Inspirováno skutečností – Viz

 https://www.denverpost.com/2018/12/03/natalie-bollinger-craigslist-murder-guilty-plea/.

  

Balada o pomstychtivé ženě 

 

Divoká kočka spokojeně přede

s úrokem všechny křivdy totiž vrací

nebude v rohu – ona půjde středem

Spiteri-Ahern soustředí se na cíl

Ray má teď Lyndal – a je po legraci

na Louise leží velmi těžká deka

zuřivá šelma svými drápy seká

to, že má jinou, to ji těžce bací

„V náručí smrti ať šmejd jeden heká:

Dám čtyři tácy – na špinavou práci“

 

Ray Pasnin pro svou dcerku k matce jede

April dá Louise tuto informaci

Haile dostal prachy za zakázku předem

má jméno cíle – cíle k likvidaci

Výstřely padnou, Ray se zapotácí

Osmatřicítka pětkrát rychle štěká

aortou prošla střela a krev stéká

pod levou paží – muž se k zemi kácí

Spiteri-Ahern ma veliký vztek a

za čtyři tácy chce mít čistou práci

 

Neožení se – ani nerozvede

Násilí bývá často motor hnací

chvíli si přála otrávit ho jedem

Měl Louisu bodnout – ta říká, ať splácí

„Cos chtěl, tos´ měl – a byls mi inspirací

zasloužíš, chlapče, všechno, co tě čeká

smrt už je blízko, smrt je nedaleká“

Motorkář v klíně snoubenky krev zvrací

Spiteri-Ahern není vůbec měkká:

Dá čtyři tácy – a chce čistou práci

 

Oběť už leží – z krve vzniká řeka

Daniel Haile se z vraždy nevyvléká

Pomsta je sladká? Pasnin vykrvácí

Ahern se zeptá: „Co jsem za člověka?

Dala jsem, ztrácím. Chci vždy čistou práci“

  

Inspirováno skutečností – Viz

https://www.news.com.au/national/nsw-act/courts-law/woman-found-guilty-of-murdering-bikie-exlover/news-story/7fa780bc8dd23fa2741ca31c6d079970.

https://www.dailytelegraph.com.au/news/nsw/shooting-victim-raymond-pasnin-fought-desperately-with-alleged-murderer-to-stop-him-escaping/news-story/57c058506dc8eb4bd8a79cd64e71cb26.

  

Zpověď vražednice

 

 Osud se se mnou nemazlí

vždyť od čtrnácti šlapu

Stále jen zdrhám před grázly

měla jsem spoustu chlapů

 

 Dřív znásilněná v deseti

partnerem vlastní matky

Tam, kde vám domov znesvětí

už pro vás není zpátky

 

 Dřív chyběla mi odvaha

která mě teď však zdobí

Vše si chce nejdřív osahat

dnes práce je mé hobby

 

 V obálce najdu zadání

s ním je tam rovněž fotka

toho, kdo jiným zaclání

a s nímž se brzy potkám

 

 Mnohdy se jedná o muže

co zahýbá své paní

Já tou jsem, jež jí pomůže

a promptně jednám za ni

 

 To jiní vždycky rozhodnou

já dělám jen svou práci

Žena chce muže probodnout

on za své hříchy splácí

 

 Při sexu s cílem roznožím

a vychutnám tu chvíli

kdy hbitě sáhnu po noži

či do hlavy ho střílím

 

 Terč vůbec nemá ponětí

kolik mu času zbývá

a co mu hlavou proletí

když užívá si, všivák

 

 Už vraždím pět let po sobě

a vždycky za peníze

Když přiblížím se k osobě

pak s tím, že musí zmizet

 

 Já musím přijít do Pekla:

Osmnáct mrtvých lidí

Jejich krev dávno protekla

Kdy já svou setbu sklidím?

  

 Tu a tam myslím na ženy

celkem již byly čtyři

Mám život zcela zkažený

a s tím se těžko smířím

 

 Teď právě šukám na loži

s někým, kdo velmi chvátá

ať s jeho drahou naložím

tak, aby byla pátá

 

 Prý mrcha je to strašlivá

a z kůže odírá ho

Pak nevěru jí zazlívá

prý přistihl ji – nahou

 

 A s učitelkou synáčka

kterou má na základce

„U rozvodu mě vymačká

ať usne – a spí sladce“

 

 Má pětatřicet, bruneta

je menší a je štíhlá

Kolem ní síť se uplétá

nikdo ji nevystříhá

 

 „Ona je hledá na netu

partnerky rychle střídá“

Chce po mně, ať s ní zametu

a chválí, že jsem třída

 

 Účet si tedy zakládám

a čekám, zda se chytne

Tři kulky šetřím na madam

a dám si trochu žitné

 

 Bingo. V mé poště zabliká

mail, co mi právě přišel

Píše mi jistá Marika

já cítím chvění v břiše

 

 Pár zpráv, co trochu nažhaví

a celé tělo zjitří

Je termín naší zábavy

vychází na pozítří

 

 Na stole láhev od vína

a svíčka sytě rudá

Marika na to vzpomíná

že byla hodně chudá

  

 Má chlapa, co je bohatý

něčím ho drží v šachu

Rukou jí sahám pod šaty

a přicházím jí na chuť

 

 Sex s ní byl pro mě zpestření

k finále se vše chýlí

Na tom nikdo nic nezmění

jdu k ní – mám úsměv milý

 

 Cvak cvak – a už je hotovo

to svůdné tělo strne

Já shrábnu pěknou hotovost

již není v oku trnem

 

 Je po všem, já jsem znavená

a otázku si kladu

Co to vše pro mě znamená?

Ne

nezabráním pádu…

 

---