Životní dilema

Kontraktor. 

,,Nemáte se ptát na účel, ale máte plnit to co vám dáváme za úkoly.  Jste více jak dobře placený!”  ozvalo se z telefonu. Chvilku jsem se odmlčel. Párkrát se zhluboka nadechl. Toto je typ rozhovoru, kdy není dobré projevovat emoce. A co nejklidněji jsem odpověděl: ,,Rozumím.” Doufám, že nepoznal ten výsměšný podtón. Hovor ukončil. V rychlosti jsem si došel na balkon zapálit cigaretu. Nesnáším ten zlozvyk. Napil jsem se silné černé kávy. Sakra začínám zas moc přemýšlet. To není dobré pro člověka v mém oboru. Úkol je jasný. Eliminovat vůdce hnutí v sektoru 54. Federace nemá ráda pokud je někdo ohrožuje. Subjekt má velký vliv na lidi a ne zrovna pohodlné názory na věc. Poslat tam své oficiální ozbrojené složky by byl velmi násilný politický akt. Už teď jsme na pokraji občanské války. A nějaký řád je lepší než žádný. Takže moje práce.

Avšak ještě se podíván na profil cíle. Nádherná žena. Moje dobrá kamarádka z minulosti. Chytrá a inteligentní holka. Vždycky jsem jí obdivovalk. Asi o tom direktor nemá ponětí jinak by mě tam neposílal. Nebo možná ano a je to zkouška loajality. Odmítnutí nepřipadá v úvahu. Mám rodinu, která si žije v blahobytu dokud plním. Stejně by poslali někoho jiného, kdo by to udělal místo mě. Zapálím si další cigaretu. ,,Tuhle prostě nezabiju!” říkám si pro sebe. 

Z dumání mě vyruší manželka: ,,Dneska si nějaký bez nálady. Děje se něco v práci?" Otočím se na ni. Pokusím se o umělý úsměv: ,,Jen máme mírný pokles ve výrobě.” opovídám jí. Nesnáším, když ji lžu. Ale má z toho velké výhody. Co bych pro ní neudělal... Dále v rozhovoru pokračuju: ,,Jen zase poletím na služební cestu. Postarej se o dcerku.”

Zasr*** dilema. V životě občas nejde udělat správnou volbu. Za své rozhodnutí jsme si ovšem odpovědní sami. No jdu na to. Dcera potřebuje dobré vzdělání a klidné vyrůstání... Manželka hezký dům... Však se, ale člověk projeví až v danné situaci. Možná se pokusím to vyřešit jinak...