Bloudíce

BLOUDÍCE

Temné kouty, prázdná místa v davu

vida jen smutek, plačící oblohu

když vítr líbá mu tvář

z kapsy vytahává svůj snář

kde sny schovává v objetí dlouhých paží strachů

jako slunce zář za clonou mraků

Ve stínech hledá, prochází Zem

malovanou je černočerným uhlem

ztracen v slepotě své lásky

průvodci mu jsou jen zlověstné hlásky

hledá to, co znamenalo pro něj svět

aby říci jí mohl těch pár vět

a zachránit to co bylo

co ve snách teď se skrylo

drcen zhoubnou touhou

tak dál bloudí tmou pouhou