Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Předčasně-pozdní setkání

09. 12. 2020
22
28
1122

Vždycky, když jsem vešla do toho podniku, byl tam. Někdy seděl u baru a koštoval čep. Jindy seděl ve druhé místnosti u stolu a důležitě debatoval s přísedícím (většinou ženského pohlaví).

Jednou mne z ničeho nic chytil za rukáv, když jsem kolem něj procházela. Bylo už k jedenácté a mně se blížil konec maminkovských vycházek. Chtěla jsem zaplatit a jít. 

“Hraješ nádherně”, řekl zasněně.
Rty se mi zasekly na něčem, co by se dalo v pokročilé večerní hodině považovat za úsměv. Neměla jsem ráda, když mne starší pánové přepadávali s nutkavou potřebou sdělit mi svůj zážitek z poslechu. Samotná holka si v tuto dobu musí dávat pozor!

“Chtěl bych tě nakreslit”, pokračoval.
Nakreslit??? Docela mne překvapil. Stále jsem ještě ne úplně známého štamgasta z vinárky zařazovala do kategorie ‘nesympatický děkovač’. Trochu jsem se takových typů bála... Možná jsem v jejich přítomnosti víc vnímala odpočet svého vlastního času. Kdy se asi tak já zařadím do klubu ‘nesympatických děkovačů’ a budu ostatní mladší fešáky chytat za rukáv?

“Vy kreslíte?” Prohodila jsem s hraným zájmem. “Tak to se můžeme nakreslit navzájem!” Uzavřela jsem větu s podprahovou informací, která mu měla naznačit, že mám s kresbou zkušenosti a proto mne jen tak neohromí.

Děda se pousmál. A mně se zdálo, jako by nad tím vším jen pohrdavě mávnul rukou. Rozloučili jsme se a já zamířila ke dveřím. Večer ve vinárce pokračoval dál svým energickým tempem, ten můj se však rozpil ve zvuku rychlých kroků směrem k tramvaji.

 

Přiznám se. Děkovač mi zůstal v hlavě. Asi hlavně tím, jak přešel ten návrh se vzájemným kreslením. Chodila jsem do vinárky hrát co 14 dní a vždycky tam byl. Střídal svá obvyklá stanoviště. Ale taky občas vešel za mnou do zadní místnosti a opřel se o futra.

Všimla jsem si, jak se dívá - on mne kreslil! Dělala jsem to kdysi taky tak, když nebyl po ruce blok a tužka.
Prostě se na někoho díváš a v hlavě mu obtahuješ tvář. Vykresluješ linku mezi rty. Ztmavuješ místa ve stínu pod lícní kostí - potom líp vystoupí hlava. Je to něco jako denní snění. Upřeně koukáš, ale nevnímáš nic ze svého okolí. Jsi uvnitř hlavy a tvoříš. Alespoň on tam byl.

U placení jsem si všimla obrazu za barem. Linka, která jednoduše protéká formátem, zdánlivě nahodile se tenčí a hned zase koketně zahne a přidá na razanci. Určitě to musela být jeho linka! A něčí prso, které se nechalo přemluvit.

 

Když za pár týdnů umřel a já se znovu ocitla ve vinárce, prohlížela jsem si nové kresby na stěnách -  uspořádali mu výstavu. Mráz mi z toho běhal po zádech. Jako by mne zase kreslil... a nebo já jeho?


28 názorů

Díky Lucie :)


Theo, moc se mi líbí jak píšeš! Naprosto jsem se zžila s dějem, prožívala jsem ho s Tebou. Moc dobře popsané, zvlášť ty kresby! Měla by si psát více povídek! Určitě budou mít úspěch.

Děkuji za super zážitek :) Dávám tip ;)


Jasně :) Děkuji!


K3
30. 12. 2020
Dát tip

Thea, rád bych nominoval do PM, jsi-li pro.


Vitex děkuji! Já právě na konci chtěla být úplně minimalistická, protože ta smrt sama o sobě je natolik silná, že jsem se bála, abych jo slovy příliš nerozmazala. Takže jsem se držela na uzdě :)


Vitex
19. 12. 2020
Dát tip

Poslední odstavec bych klidně o pár vět prosloužil, aby se to víc uklidnilo, zarezonovalo. Celek moc pěkný. t


bixley
15. 12. 2020
Dát tip

Mrazivé vyznění.


Doufal jsem v pointu...


starej Rendl - toho jsem se přesně bála, že by to tak mohlo někomu vyznít. Chápeš text po svém a to je zcela v pořádku. Díky každopádně za reakci!


Pekné čítanie. Zžila som sa s dejom.   :-)   /*********


Zajíc Březňák
10. 12. 2020
Dát tip Gora

"...něčí prso, které se nechalo přemluvit..." *****


K3
10. 12. 2020
Dát tip Gora

Malou radu. Když se ti něco nezdá na sto procent, to je právě to drhnutí, vracej se k tomu místu tak dlouho dokud na něco nepříjdeš. Vyplatí se to.


Díky K3! Já vím, že tam mám ještě dost míst která můžou drhnout... Ale moc mne těší, že konec je teda z tvého pohledu ok :)


K3
10. 12. 2020
Dát tip

Je to moc hezké. Připouštím, že něco málo se mi tam taky nepasuje. Nejlepší část je konec, kde jsi se udržela a nesklouzla do lacina, jako že jsi se uviděla na té výstavce a tak. Tenhle konec je super.


Thea v tramvaji
10. 12. 2020
Dát tip Mária Horná

Štírko - děkuji za tvůj názor! Já myslím, že naznačit jeho věk není na škodu. Dochází tu díky tomu i ke generačnímu střetu, počáteční nedůvěře a škatulkování :) 


Štírka
10. 12. 2020
Dát tip

Pribeh se mi libi... na rozdil od Gory bych se vyhnula vekovemu skatulkovani a napsala bych proste On... Dava to lepsi vyzneni, neni treba lidi videt pres vek, ale spise pres jejich projev a vlastnosti... (jinak mi a mně je češtinářsky totéž...?...)


Thea v tramvaji
10. 12. 2020
Dát tip Gora

Goro - děkuji za tvůj přínosný kritický pohled :) Možná by jedna zmíňka vážně stačila... To je jako když třídím fotky - všechny jsou důležité!!!! Ale ve výsledku vlastně jenom pro mne :)  


Gora
10. 12. 2020
Dát tip

Theo, čtivě napsané, ráda jsem nahlédla do mysli malířů. Oceňuji i humor...

Asi bych označení  děda změnila na starší muž /aby postavě malíře zůstal opar tajemnosti/...

Zmínek o maminkovství je podle mého zbytečně dost, jedna by stačila... také zájmeno mi bych vyměnila za mně. 

Vy kreslilte - překlep


Gabi díky! Moc mne to těší... Dýchej! :)


gabi tá istá
10. 12. 2020
Dát tip Mária Horná

pre mňa skvelé, jedným dychom *


Fidzi - děkuji za hodnoceni! :) Evženie - já zase ráda kreslila lidi. Takové moje hobby od střední školy :) Tajně! Třeba na nádraží... Paparazzi :)))


Majaks - mír s tebou :) 


Fidzi
09. 12. 2020
Dát tip

To se mi hodně líbilo.  


Lidi kreslím nerada, ale vystihla jsi to výborně. Tak to opravdu je.


Savage - díky za přečtení ;)


Moc hezky napsany pribeh. Dekuji za pekne pocteni a samozrejme davam i  zaslouzeny tip. ;) S.F.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru