Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePíšu si dopis
Autor
Bacil
Ona je to vlastně spíš indispozice, ale proč vás připravovat o možnost psát kritiky veřejně? Přičemž možnost poslat kritiku soukromě autorovi zůstává... Ještě vysvětlení: autorem této básně je jedno mé ego. Ostatní ega se zveřejněním nejdříve nechtěla souhlasit, nakonec souhlasila za podmínky, že bude zveřejněno, že uvedený výtvor není názorem celé mé osobnosti, ale jen jeho některých parciálních součástí :-) *10. 5. 2002
Tak se mi zdá, můj milý brachu,
že otevřel ses do sebe
a sníh už ani nezebe
když sebe sám teď držíš v šachu.
Tak se mi zdá, že nechceš věřit,
že nemáš nárok na \"kvítek\"
(v podobě něžných dvacítek)
...a s jejich chlapci chceš se měřit???
Proč přiznat nechceš ani sobě,
že stárneš, ani nevíš jak,
že nejsi motýl, nejsi pták,
že nevyznáš se v dnešní době?
Že se svými si nerozumíš?
A mladším chtěl bys rozumět?
Násilím chceš se vracet zpět?
Řeknou ti nejspíš: co tu čumíš?
Nerozumí ti tvoje žena...
...a jiná má tě pochopit?
Když sám ty nemáš v duši klid
a neznáš, co je lásky cena?
Já vím, že přes má slova zase
zálibně budeš hleděti
(i přesto, že máš dvě děti)
na studentky... (jsi chlípné prase!)
Anebo nejsi? Nevíš ani
které to \"já\" jsi vlstně ty?
Kdo odpovídá za věty?
Bezradné, živé umírání...
Ano, stárneš, stárneme všichni. Ale Tvou cenu, tvou ČLOVĚČÍ (pro puritány: „lidskou“, vím...) cenu, to nesnižuje...
░▒▓~_~▓▒░
«*»