Království nebeské

V široký oceán vydám se,
osedlám vlny i větrů proud
za světlem co vidím v dálce
za svým snem musím plout.

Za městem, kde věže nebesa vzývají,
koruny stromů tam do ticha zpívají
listoví protkává stříbrnou nití
říčka nazvaná pramenem žití.

Takové místo, chci domovem zvát
nechci se znovu o svůj svět bát
nepůjde za mnou lidstva zlá zášť
i kdyby měla ze zlata plášť

Neprojde zloba, zlost ani klam
jedinou z pevných stříbrných bran
veliká síla na bedra vložená
taková cena za léta blažená

Nejsi sám, kdo neprošel branou
za svou láskou, zemí milovanou
dívám se na tě skrz stříbrnou mříž
a ty máš na spáncích zločinu tíž

Nazpět se obracím, nechám tě jít
neměl jsi zrazovat, prchat a klít
neslyšné sbohem ti naposled dám
tvé tváři bledé, již jako svou znám

V peřině mechové, rosa mě chladí
křídla vlaštovky v tváři mě hladí
s ní já pošlu vzpomínku svou
do cizí říše, kde stane se tvou

S jarem pak přiletí, vrátí se zpět
mou duši vyléčí čarovný svět
v mém srdci nebude smutku, ni bolesti
na tebe zůstanou vzpomínky radosti.