Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Válečná trilogie

18. 05. 2002
1
0
1367
Autor
epiktetos

K napsáni tohoto výtvoru mě inspirovala kniha E.M.Remarqua Na západní frontě klid. Jak vidno, báseň není dokončená, a protože si nejsem jist, zda kdy dokončená bude, rozhodl jsem se zveřejnit alespoň toto torzo včetně poznámek, které snad objasní můj původní záměr.

Válečná trilogie

Každý kus více básní?

Osnova:1.kus-Název:Neznámý

Obsah:Zpěv branců jdoucích do války

Nálada:Optimistická,veselá,chvástavá

Délka:Jak to vyjde

2.kus-Název:Neznámý

Obsah:Popis hrůz války

Nálada:Pesimizmus,strach,zoufalství

Délka:Pokud možno přibližně stejná, jako 1.kus

3.kus-Název:Neboj se koníčku(?)

Obsah:Popis hrůz války,bilancování,naděje(?)

Nálada:Pesimizmus,pocity zbytečnosti,smíření,víra v budoucnost(?)

Délka:Podle potřeby

 

1.kus(snad) vázne

TRÁVA JE ZELENÁ

Tráva je zelená, slunce nám svítí,

my jdeme do války, jdeme se bíti

Jdeme se bíti do širých polí

každý z nás nepřátel na tucet skolí

Že se tak stane jasné je přec,

bojujem za národ, za správnou věc.

Bojujem za národ, za svého vládce,

kdo s námi nechce jít, sprostý je zrádce.

Kdo s námi nechce jít, sprostý je zrádce,

však brzy zakusí, jaké je viseti na oprátce.

Tak pojďme vpřed,slyším už hřmít děla v dálce,

pojďme už bojovat za svého vládce.

Maminko neplakej-dřív než napadne první sníh,

uslyšíš na cestě náš bujarý smích

to budem se vracet vítězně z boje,

,živi a zdrávi,tak už neplakej,mamněnko moje...

 

 

2.kus

KAMARÁD

V uších mi zaléhá z rachotu děl

kamarád umírá,zoufale křičí.

Ležíme v hromadě mrtvých těl

v dálce se voják v kráteru krčí.

Zas jeden šrapnel proletěl nad mojí hlavou,

zahryz se do bunkru opodál se silou dravou.

Kde stál dřív bunkr,kusy těl létají vzduchem.

Kraj se teď náhle naplnil hrobovým tichem.

Palba teď ustala,všude je klid.

Pomalu zvedám se, chtěl bych pryč jít,

kamarád dokřičel,život ho opouští,

je pozdě naříkat, je pozdě klít,

výraz má smířený,snad mi tím odpouští,

že budu místo něj žít.

3.kus později

Z děr a zákopů vylézají jak groteskní loutky, smutné a pokřivené,

ti, co to peklo přežily, malátní únavou, pohledy vyděšené.

Zbaveni nadějí, zbaveni sil,

nemohou uvěřit, že zas zavládl mír.

Pomalu vlečou se z těch polí prokletých,

z polí kde nechali tisíce životů zmařených.

Pomalu plouží se,co noha nohu mine,

z míst,kde i poslední naděje rychle zhyne.

 

Zoufalí, zmatení,přec naděje plní,vždyť život jde dál,

však vzpomínky nezemřou,

to ví každý,kdo kdy v poli stál.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Snilka
27. 02. 2003
Dát tip
Už zvony jim zvoní, ke konci života, neb pocit míru jejich srdce nikdy zcela nenaplní, v očích jim zůstaly stoopy hrůz, které nerozezná člověk co žije jen hrůzy každodenní. Já myslím, že po těchto zážitcích další život není... nejde se zařadit, nenaučí se nikdy chovat jako ti, co válku na vlastní kůži nezažili... Ale moc hezký, tohle je věc názoru.

Happy
11. 09. 2002
Dát tip
Procítěný, líbí se mi dost. Že tu není tip přijde mi ostudou, však ne autora. Autor se jistě zlobit nebude když tak neučiním ani já, jako měřítko mi to už nepřijde vhodný. Je to jeden z nejživějších pokusů, na který jsem zatím na Písmáku narazil.

chalcedonna
23. 05. 2002
Dát tip
Mě se to líbí.První sloka přesně do pochodu....Druhá a třetí taky.Jen rytmus se občas mění...Ale to by pro zhudebnění snad nebylo na škodu....Je to dobré!!!A motiv,děj také!!!

Verita
19. 05. 2002
Dát tip
me by mozna prislo zajimave to zhudebnit...aspon me to pripada trochu jako text k nejake pisni...tedy aspon ty prvni dve casti..

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru