Křeček a jeho pán 2

...Prohledal jsem celej byt - nebyla tam. Ani mi nic neřekla. Byl jsem celej vystrašenej.

Zavolal jsem policii, ale bylo obsazeno. Neveděl jsem, co udělat. Tohle se mi ještě nestalo.

Ptal jsem se sousedů Beivodů, ale nic nevěděli. Takhle jsem se ptal jiných sousedů, dokonce i

v jiným patře. Všude mi řekli: "Nic o tom nevíme.", ale věděl jsem, že mají něco za lubem.

Jenom rodina Schülangerů mě odbyla: "Neotravuj nás!!!"

Znovu jsem zavolal rozčileně policii a tam mě taky odbyli. Nechal jsem toho a zřídil si

osamělý život.

S nikým jsem nekamarádil ani se nebavil, jediný můj společník byl pejsek Allbertt. Každý

den jsem s ním chodil na procházky. Někdy jsem chodil k řece. Ale přece mi bylo smutno, když

nepřicházela.

Až jednou na mě spadly noviny (asi z nebe, ani nevím odkud) a tam jsem se dočetl, že máma

je ve vězení. Tu jsem si řekl v duchu: Ve vězení? Ale proč!? A rozhodl jsem se, že ji najdu.

Slyšel jsem, jak si dva chlapi povídají: "Hele, ty, slyšel si vo tý matce, co vopustila to dítě bez

důvodu?" "Ale jó, to slyšel každej", vypravil ze sebe chraplavě ten druhej chlápek. Rychle

jsem k nim vběhl a zeptal jsem se: "Kde je, kde je moje máma?" "Tak ty si ten kluk? Vo svou

mámu se nestrachuj!\" povídá Bernard. "Jó, jestli nepříde její syn do týdne, bude ve vězení."

"A kde je to vězení?" " V městě Grimbou, Bevery Street No.2312\" řekl Jack. "Ale tam jsem

nikdy nebyl, v tak velkým městě: viděl jsem ho jenom z tamtoho kopce a stejně jsem ho viděl

v dáli" - a ukázal jsem na místní kopec asi 6 kilometrů odsud. "No tak Bernard pojede s tebou!"

zakašlal Jack. "Ale to ne, to ne" řekl jsem. "No tak my ti dáme mapu." "Tak já si jí

jenom půjčím, děkuju. Tak ahoj."

Ještě jsem zašel domů a jel jsem nejbližším autobusem do Grimbou. Cesta uběhla docela

rychle, ale bylo tam tolik lidí, že jsme se mačkali jako sardinky. Naštěstí v zastávce Grimbou-

-Little Village polovina autobusu vystoupila, tak jsem si konečně sedl. Vedle mě seděl jeden

starší pán. Zeptal se mě kam jedu, a já mu řekl, že vystoupím v zastávce Grimbou-autobusový

nádraží, vlastně Grimbou-Bus Station. "Ale to musíš vystoupit o zastávku dřív, to budeš mít

kratší." "Děkuji, že jste mi poradil" řekl jsem mu a vystoupil hned na další zastávce. Rozloučil

jsem se s tím pánem a šel podle mapy.

Když už to bylo jen 751 metrů (do tý věznice), dal jsem si párek v rohlíku (teda hot dog) a

zahnal jsem žízeň. Cestou jsem si uvědomil, že jsem křečkovi a psovi nedal najíst, a už se vily

proměňovaly v mrakodrapy. A už jsem tam dorazil.

Moje máma se koukala z okna, ale já jí nepoznal. Pak jí přivezli a jeli jsme domů a vyprávěli

jsme si příběhy, které jsme prožili. Řekl jsem jí, že jsem si koupil psa. A ona se usmívala.

Když jsme vystoupili, moje máma říkala, že musí do nemocnice. Naštěstí tady byl Jack se

svým autem. Pořád jí to bolelo. Když jsme přijeli, poděkovali jsme Jackovi a pak jsme šli k uče-

nému doktorovi, co se dobře učil, ten jí prohlídl a řekl že má....