Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Křeček a jeho pán 3

27. 05. 2002
2
0
896

Epilog:pokračování příště

...zánět středního ucha. A hned jsem se ptal, kde je to třetí ucho? A maminka i doktor se zas-

máli. Tak jsem se nedočkal odpovědi.

Doktor říkal, že moje máma bude tak 14 dní doma. Dal nám recept a šli jsme do lékárny. Tam

nám na to dali prášky. Jack už čekal u svého krásného auta. Jeli jsme domů. Moje máma si ihned

lehla do postele. Byla marod a nakonec usoudila, že už jí nic není a že si půjde hledat práci. Když

byla nemocná, tak jsem jí předčítal z její oblíbené knížky. Byla moc tlustá, ale za těch 14 dní jsem to

dokonce stihl přečíst. Moje máma se vyptávala všude na práci a dali jí práci v hospodě. Tak moje máma

chodila z práce později.

Šel jsem k panu Vítkovi pro noviny. A řekl mi smutnou věc: \"Umřel mi ten papoušek.\" Šel jsem na

papouščí hřbitov. Jeho papoušek se jmenoval Pirlipánek. Byl jsem smutný. Povzdychl jsem si a šel jsem

domů.

Cestou jsem myslel na toho papouška. Najednou vidím, že náš barák bourají a vtom jsem si řekl,

kde je moje máma? Ona už čekala se stěhovákama. Přestěhovali jsme se do Omahy.

Omaha je krásné město a bydleli jsme tam v krásné vile s hezkou zahradou. Bylo tam hodně pokojů.

Našel jsem si tam už za rok kamaráda. Jmenoval se George. Chodili jsme do školy, kterých tam bylo

šest. Jednou jsem na víkend jel na výlet a ten víkend si dodnes pamatuji. Vím, že to bylo na jaře v dubnu.

Jeli jsme k rybníku, který byl nevelký, ale zase nebyl malý a voda byla úplně průzračná. Takový rybník

jsem ještě neviděl. Vykoupali jsme se a hráli různé hry a najednou jsme viděli stádo bizonů. Nejdřív jsme

si mysleli, že poběžej pryč. Ale najednou se otočili a běželi proti nám. Byli jsme zděšení.

Naštěstí nás sledoval Jack s letadlem. Ten nás zachránil na poslední chvíli. Byli jsme úplně v šoku.

Letěli jsme domů až do Omahy. Další den jsme jeli do Chicaga na nákupy, ale mě to moc nebavilo. Domů

jsem přišel utrmácený a hned jsem si šel lehnout. Ani jsem se nepodíval na západ slunce, jak je to u nás

zvykem. Pak jsem usnul a přemýšlel jsem, proč tenkrát zavřeli moji matku. To je přece jasný - zamyslel

jsem se. To je proto, že...


Calavera
31. 05. 2002
Dát tip
tak tohle je mimo mě

Mikimys
31. 05. 2002
Dát tip
Ty jo. Moc pěkně se to čte. Všechno to plyne strašně rychle, ale přesto je tam místečko pro detail. A to je právě to:-))

Jeanne
28. 05. 2002
Dát tip
****T

Bulvena
27. 05. 2002
Dát tip
Dobrý, styl začínající Bukowski, ještě než příliš přitvrdil

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru