Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hasiči z kraje Josefa Lady

09. 04. 2021
1
5
245
Autor
Kaj

Když jsem byl malý, jezdili jsme každý víkend k dědovi a babičce. Pamatuji se teplé, slunečné dny, které se potápěly v moři času. Chodili jsme nakupovat do plechového konzumu. Zatímco otec vkládal zelené a hnědé pivní láhve bez etiket do tašky, houpal jsem se na železné tyči před krámem. V koutku oka jsem měl starou omšelou hasičárnu, která ve svitu slunce působila zaprášeně. Nevykazovala žádné známky života, nikdo jí neobýval. Nesvědčilo jí to, vypadala, že by se nejraději sesunula, ale nevěděla, jak do toho. Jako by to byla tanečnice, která zůstala na ocet, které si žádný vítr nevšímá, aby jí protáhl po modři parketu. A to jí na vratech prokvétaly četné růže rzi.

Všichni dospělí se na hasičárnu dívali s despektem a děda každému na potkání vyprávěl, že už dvacet pět let nekouří. Podobný vztah měl k alkoholu. Vedli jej k němu jeho bývalí kolegové, hasiči. Netrvalo to dlouho a k mým uším doputovala podivuhodná historka.

Dědovi kolegové se scházeli v hasičárně, aby tam mohli popíjet. Aby bylo za co, prodali rezervu hasičského auta. U ní se ale nezastavili. Vím jistě, že auto zůstalo na špalcích. Nevím, kolik z něho zbylo. Když hořelo, nebylo schopné vyrazit. Vyrazil jenom děda. Když přišel pěšky k uhašenému požáru, byl mu kyblík v ruce už k ničemu. Byla z toho veliká ostuda.

To hasiče žízně ale neodradilo. Jejich veliteli, který byl zároveň starostou, shořelo celé horní patro jeho domu. Další ostuda.

Jinému hasičovi řekli, že když bude pokračovat v pití, přijde o oči. Propil se do slepoty. Bydlel se svou ženou v oprýskaném domku mezi kopřivami a rybníky plnými žabince. Když jsme měli Trabanta, zastavili jsme jednou jeho ženě. Ve vedru nesla těžké tašky do tři kilometry vzdáleného domova. Vlekla se do kopce, na jehož kulminaci bydleli. Když matka přebírala tašky, aby je dala do kufru, ruce se jí prohnuly pod jejich tíhou. Matce se jí zželelo, takže jsme jí vezli až k ní domů. Měl jsem prostor si všimnout ticha jejích očí. Byly protrápené do modři hořců. Tak krásné oči jsou k vidění málokdy.


5 názorů

Gora
12. 04. 2021
Dát tip

Milý Kaji, jistě to možné je, ale jen jsem ti napsala své postřehy ohledně textu, proto sem texty dáváme - alespoň já.


Kaj
12. 04. 2021
Dát tip

Milý SvtN. Díky moc. Jistě souhlasím. Ponta tohoto příběhu je, že si díky němu více držím alkohol od těla. Jak jí tam zapasovat v tuto chvíli nevím. Třeba na to přijdu.

 

 


Kaj
12. 04. 2021
Dát tip

Milá Goro. Díky moc. Se slovem kulminace jsem se setkal, co se týče kopců, v knize Sedm let v Tibetu. Jako čtenáři se mi tam líbilo. Je to špatně?


Gora
09. 04. 2021
Dát tip

Parádní, hezky napsaný první odstavec a závěr o krásných, ale protrápených očích. Ostatní text je spíše vyprávění o přehnané "žízni" místních hasičů a jejích následcích.

Tady bych vyměnila slovo kulminaci:

 do kopce, na jehož kulminaci bydleli.


StvN
09. 04. 2021
Dát tip

Není to nedokončené? Jako by část chyběla. Jinak je to fajn. Možná bych zkusil zapracovat na tom, aby se příběh na konci uzavřel. 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru