Vrásky na fontanele

Vlídnost do hrubé látky oblékám,

bolavé srdce léčím ranami,

přesto něžné polibky posílám,

když podléhám tvé kráse,

jak v opilosti se oddávám

voňavému, hřejivému pokušení,

hýčkat nechávám se touhou,

chtíč proplétám s duchovnem,

kyvadlo rozkývalo se tak mocně,

možná nežijeme pouze jednou,

ale nikdo nám nezaručí budoucnost,

stejně těžko definovat hřích,

pro někoho je i přirozenost hanbou,

zlo se s dobrem mísí v jednom hrnku,

do kterého si ráno uvaříme kávu.

Ach to magické aroma, cítíš ho?

V jednom okamžiku život bolí i hojí,

jiné to nebude, to si pamatuj

a bez výčitek věř sama v sebe,

nelam si hlavu tím, co druzí si myslí,

nauč se lidi milovat, stejně tak nenávidět,

Svět není černobílý, barvami hraje,

podívej, jak pestré jsou a rozmanité,

je to přece tak snadné, žít a zemřít.