Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMyslíš na to?
24. 02. 2000
1
0
1479
Autor
Laďa
Zjišťuji z kradmých pohledů,
že ta zrůda je taky člověk,
začnu ho tajně litovat.
Vidím, jak hýbe prsty
a dotýká se svojí tašky
a při tom na něco myslí.
Jeho prsty říkají
mám ji rád, ale co ty?
Stála si kdysi přede mnou
a nabízela se pro mě.
Teď všude kolem padá déšť,
už uplynuly roky.
Ty roky beze jména,
kdy hledal jsem stopy v lesích,
čekal jsem, že se probudím,
ale ty stále nikde.
Jedna mě zradila,
druhá mě zklamala,
zmizela v mlze světa.
Zjišťuji, že stojí zády
a přece slova chce říct.
Říká, že něco mu schází,
ač dávno koupil si psa.
Tak jsem to nemyslela, víš? Myslela jsem jako, že nepoznam, do jaký kategorie to dát. :-)
já vím, dělám si srandu ... tak se sněkým poraď, dyk i po vložení jde kategorie měnit, né?
m.
*M-n-t?: ano ano ano! vynikajícně napsané-má to spád, melodii, střřídání obryzů, který se jemně splétaj plátnem do jednoho ... potěšen jsem, velmi, ma petite ... opravdu povedenej je konec ... chválím, klaním se až můj vous země se dotýká ... tipuhodné dílko ... jen mimo: nespletla sis kategorii?
m.