Z POHÁDKY DO POHÁDKY

Chiméra času ustupuje a místo ní se v jsoucno rvou skřeti noci. Jdou hej hou! hej hou! Jdou - vylézají ze své sluje (jen lucerničky nenesou); jinak všech mají propriet - krumpáč a rýč a čapku, vous - co nutně má mít každý skřet. A bylo by jich bez dvou pět, jak křepce jdou, hle, heh hej hou! Jak náhle bohatší je svět! Jdou na společné rendez-vous s konkubínou, Popelkou. Je noc, a mysl dětská sní v pohádkách. Snít pojďme s ní... Až Popelkubína začne štkát že nudné hrách je přebírat, namísto nádhernými šaty zaplatí jí ... sekyromlaty. Potom ji vezmou, hej hej hou, a do lesa ji odnesou hej hou! hej hou! již bezhlesou. Pak, dajíce se do pláče uchopí rýče, krumpáče, vykopou díru hlubokou a jak dlouhou, tak širokou v ní Popelku pevně uvězní. A jejich Hej! Hou! lesem zní, když rozbíhají se lesní tmou... Hej za kým jdou teď? Hou za Tebou?

---