Láska

A pak se stala tma

zvedl se vítr a vyzval stromy k tanci

prohnula se v pase jako ryba omráčená elektřinou

kterou byly jeho paže

a hořeli jako půlnoční troleje

když tramvaj rozváží poslední velkoměstské opilce a básníky

ty, kteří se omlouvají za šerednost světa svými verši

protože každá báseň je vlastně dopis na rozloučenou

a hledali svá ústa hladoví po sobě jako psi

pak zachtělo se jí přiblížit se k Bohu

jako knězi, když odříkává žalmy za mrtvé  

poklekla před ním jako před oltářem a uhasila svou žízeň

jak pijí laně

a jeho dech byla jen ozvěna ticha  

pak vyšlo tolik hvězd

že zapomněl na smrt i na zpožděné vlaky

a hladil ji po vlasech klečící v jeho hlubinách

a zmizel v Magellanových mračnech  

však vzal ji s sebou

a šli

bez těl jež zanechali planout v ohni svítání    

až za duhu toho okamžiku, kdy není než všechno a nic

a to je láska