Tři jizvy...

Na tvoji hruď dopadly tiše,

 tři horké slzy těžké jak hřích.

 To zemřelo přání a s ním i má duše,

 co žila ze sil svých posledních.

 Vykopej díru, temnou a hlubokou,

 ať cítí se tam, jak na světě by byla.

 Odnes duši moji, odnes ji na rukou,

 do té tmy polož ji. S ní lásku, co zbyla.

 Zasyp to lože hlínou a kamením,

 tíhu ustojí, bolest už necítí.

 Tři jizvy na hrudi budou ti znamením,

 že leží má duše, kde slunce už nesvítí…