Fénix

Na horu lebek - samé kamení
drápou se krysy smrti znamení
Na okraji propasti lidé znavení
padají dolů smyslů zbavení
a čtyři jezdci však pro dnes bez koní
sledují duše jak smrt je dohoní.
Jak výbuch sopky mysl se rozohní
a slunce zajde nebe se zatemní
ty čtyři postavy schované pod černí
jsou stále tady jak brouci dotěrní.
ale co naplat věštba se vyplní
smrt nakonec životy vytěsní.
Tak lidé na smrt nemocní
čekají na spásu jež naleznou v ní
jak obrazy v hlavě naivní
jeden záblesk život ti ovlivní
života káď rychle se vyprázdní
zbyde jen tma a havraní krákání.
Povstaňte jezdci, pánové vznešení
dobuďte zemi Vy nejste smrtelní
zahrajte sonátu skladbu poslední
a zvony do toho naráz se rozezní.
Nové lidstvo nové zrození
Fénix a jeho ptáci plamenní
Přijeďte jezdci, jezdci bezbožní
vidíte zemi pokrytou červení.
Povstaňte stvůry, netvoři hlubinní
a moře pevninu svou vodou zaplní.
Přijeďte pánové, jezdci milosrdní
vezměte meče oděné v plameni.

---