Převozník

Na břehu černé řeky,
  na toho, kdo převáží věky
  já čekám dlouhé dny
  v noci mně nezdají se sny.
  On dlouho nechce ke břehu přirazit,
  snad někde jinde na práci narazil,
  pohrávám si s mincí pro něj,
  aby on převezl mě,
  převezl na druhý břeh,
  kde má člověk klid, když zdech.
  On stále nechce jet,
  možná, zapomněl na tenhle svět,
  či již práce ta ho nebaví,
  ale vždyť on duše zachrání.
  Však proč nezachrání mne,
  proč na vor nevezme mě,
  asi práci jinde má,
  však na mě se již nedostává.
  Další den a další noc,
  já čekám tu už dlouho moc
  a on stále nejede,
  možná válka někde je
  převážet musí tisíce duší,
  ale o mě on však netuší,
  zdali každý zaplatil
  či jen zdarma se tam povozil?
  Tak kde je?
  Kde po černé řece pluje,
  mohl bych jít mu naproti,
  však kterou stranu vybrati?
  Z dáli cáknutí já slyšel,
  to bude on jsem si myslel.
  Ne, jen černý pták to přiletěl
  pak usedl vedle mne jak přítel.
  Tak už jsme tu dva,
  ale on přijede snad!
  Možná, že vše je klam,
  možná, že já život mám.
  Však proč ta mince
  a příjme ji vůbec od cizince?
  Že já vůbec přemýšlím,
  teď šplouchání již uslyším,
  vor se z mlhy vynoří,
  on mou duši naloží.
  Minci vzal a beze slov
  plujeme dál na ostrov.

 

---