Kapky deště

Trochu milostné, ale zas tak vážne to nebylo abych to sem nedal.

Kapky deště
  padají ještě.
  Já myslím jen na ní
  je to jako okouzlení,
  má oči tak hluboké,
  jak tůň v lesích temných
  její hlas, jak pohlazení
  je krásných slov plný.
  Úsměv jí na tváři vykouzlit
  je pro mne dárek nejvyšší
  mé smysly umí poblouznit
  chtěl bych jí být co nejbližší.
  Myslím na ní dlouhé dny
  jen a jen jí patří mé sny.
  Proti ní Venuše je nic
  já nechtěl bych však nic víc,
  než pohladit jí po vlasech
  a vyznat jí lásku ve slovech,
  že odmítne se bojím,
  tak před ní vždycky mlčím
  a doufám v zásah osudu.
  Snad její srdce dobudu.
  Tahle báseň ta je pro ní,
  aby měla pochopení
  až řeknu jí: miluji tě.

 

---