Svět v horečce

Rtuťový kůň je skvělý. Tip.

Toto dílko mi navozuje libé pocity, jako bych se díval na obraz impresionisty. Na zdi by se mi asi taková malba líbila a uklidňovaly by mě. Kdybych se rozhodl dát 5 hlasů, také toto dílko by se tam vešlo. Já se ale rozhodl pouze pro tři hlasy...

Taky mi pořád slzí a vidím rozmlženě, zničila jsem si je sama, vím to a stejně se v noci dívám přes kukátko na les, tak dlouho, až vidím jenom tmu, je to jako obscese...   

Hlas

Naléhavé /po/city, výřečnost jsou kladem miniatury, lodičky skvělé... jediné malé mínus - všímám si, že v každé strofce je zvratné se, aspoň jedno bych nahradila, pokud to není záměr...

Tady se mi pred nosem mihla poezie..i kdyz jen maly kousek :) 

Mozna ten zaver je takovy tuctovy..ale relief pocitu vystupuje!

Líbí se mi už ten nástup, uplavané loďky - ale ne úplně:) dájí se chytit ... teda až na ně dosáhneš, už si přesně nepamatuju, jak vypadalo, když jsem měla naposled horečku, ale myslím, že podobně:))

Trochu mi vadila ta 2 V, tak nějak školometsky mi vadila ... ale když jsem se nad tím zakoukala, dala mi smysl, jsou to dva sebou ohraničené prostory:)

Trochu mi pořád překáží oči-ostré střepy ... jakože vůči komu ostré, kdo to trvdí? Kůň - rtuť ... hm, no dobrá tedy:) Třetí strofa je pro mě dostatečně výmluvná, teda až na svět, mi přišel v tom jednom plánu tak nějak prostej a ve druhém tak nějak světově odranděnej ... :D Ale nic ve zlém - (nic v dobrém:) - pro mě je až dost skvělá, skvěle horečnatá, trpěla jsem - a hlas.

Skvělý poetický obraz, na který hned tak nezapomenu. Hlas.