Děvčátko s páskou na očích

V koruně stromu

spatřil jsem tvou tvář,

černou páskou přes oči

byla jsi oslepena,

přece však jist jsem si byl,

že sleduješ mě

pohledem uplakaným,

zjizvené perly slz

smáčely rázem lístečky

spadané z větví

toho dřevnatého obra,

co propůjčil ti svou sílu,

to aby ses na chvíli o něho

opřít mohla a také

duši svou bolavou směla jsi

jen na pár okamžiků

v útrobách pevného kmene

ochránit a ukonejšit,

ústa tvá pokorně mlčela,

přesto po větru snesla se

k uším mým palčivá otázka.

Proč láska tak strašně bolí?

Odpověď jsem neznal,

jen zahanbeně sklopil jsem zrak,

a tam, na zemi zaslíbené,

pochováno v barvách listoví,

dotýkajíc se vyčnělých kořenů,

leželo mé probodnuté srdce.