Květomluva

Svíce hoří

plamenem silným,

stín vesele komíhá se,

líčka v barvě červánků

lemují rety smějící se štěstím,

pak kdosi foukne,

plamen bázlivě zachvěje se

a v jednom mžiku

navždy uhasíná,

rakev zdobí věnce, pentle a stuhy,

lilie, gerbery, růže, karafiáty,

náruč chryzantém též nechybí,

zemřela mladá a náhle,

písmo zlatem zdobené

žene proudy slz

do očí zdrceného manžela

a k smrti vyděšeného dítka,

nebyla dokonalá,

snad měla i milence,

ale o mrtvých jen dobře.