Mraky

Mraky plují nad domy.

Jsou èerné, šedé, modré.

Honí se po nebi a

bojují o pøízeò.

 

Nìkteré dešové jsou,

nìkteré jen poselství nesou.

Nìkterý øíká: \\\\\\\\\\\\\\\"už jdu pryè a

nechám vám tu od sluníèka klíè.\\\\\\\\\\\\\\\"

 

Co támhle ten! Už ho slyším!

\\\\\\\\\\\\\\\"Kapkami deštì a bouøkou s bleskem,

vám naženu kùži husí!

 

Nìkdy jen mraky tiše a kradmo proletí,

jsou se svými dìtmi, ale i bez dìtí.

Vidí na nás z výšky velké,

ale spadnout ne a ne.

 

To by bylo modøe na zemi.

A nebe by se tøeba zastøelo

zemskou zelení.

 

Zatím, co bychom chodili po nebecké modøi,

nad hlavami by nám kytky kvetly.

Stromy, jak obrovští obøí, šumìly by pøíbìhy.

 

Jak lidem nebe spadlo na Zem

a stromy místo nìho vyrostly.

To by byla Zemì hnedle rájem

a nebe rajskou zahradou božské milosti.

---