Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMůza
Autor
Martin72
Trocha poezie do eteru:
Zjevila se jak blesk z nebe,
ještě teď mne z toho zebe,
měla kolo, batoh, dlouhé vlasy
a k tomu auru vnitřní krásy.
Byla plachá, trochu smutná,
možná že se jenom stydí,
přemýšlel jsem jakpak chutná
a proč se vlastně bojí lidí.
Řekla že chce obejmout
a pevně stisknout v náruči,
že tak možná zapomene
a znovu srdci poručí.
A tak jsem ji držel,
dlouze ze všech sil,
abych její srdce
jednou provždy vyléčil.
Pak smáli jsme se celý víkend,
putovali krajinou,
koupali se ve vodě
a já nemyslel na jinou.
Večerní masáž nám rozvolnila těla,
ještě teď cítím, jak krásně se chvěla,
rukama jsem hýčkal všechny její záhyby
a nepřipouštěl vůbec žádné pochyby.
Jenže přijde ranní probuzení
a šmahem zmizí noční okouzlení,
ještě něco slov a spěchá na vlak
a na srdci jen slano a černý povlak.
Asi už jí neuvidím,
má s životem jiné plány,
tak ji alespoň takto přeji,
ať jsou láskou promotány.