V stříbrném

Dozrává obilí v krajinách mých

které já vidívám v tobě jen zas

když právě stín padá, kde leží jih

a soumrak přichází ovečky pást.

Tam leží cestičky tajemné v trávě

a srny přivádí hvězdy na svět

jež se jim odráží v očích snad právě

jako já ve tvých se vidím zas teď.

A stvoly ticha jak pšeničné pole

kolébá vánek do tisíců vln

a hlas jen větru je mlčení bílé

jehož jsem po okraj tebou jen pln.

V stříbrném vychází na nebe Luna

jak mince s tvářemi světla a tmy

a hoří létavic nad námi runa

že lhát ti o času právě teď smím.