Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKdyž se...
23. 05. 2002
0
0
553
Autor
Rozara
Když se slunce v dálce svíjí,
srdce tvé to s láskou sbíjí.
Když se záře z polí zvedá,
zdá se každá chvilka bledá.
Když se soumrak k zemi blíží,
jako kámen hlavu tíží.
Když se voda třpytem kalí,
jsou i velcí lidé malí.
nemáš pocit,že to,že si člověk sám může domyslet,co tím chtěl básník říct,je to největší privilegium??? je nádherný,když něco čtu a nevím úplně přesně,co to pro toho kterého znamená...je to svoboda myšlenek... rozvoj fantazie u čtenáře... vždyť ani já sama nevím, co sem tím přesně chtěla říct... a v tom je má pointa..., chápeš mě???
Ale já tě chápu. To co píšeš, beru jako samozřejmost. Ale mohla
bys zkusit taky chápat mě. Když jsem napsal, že poslední
dvojverší by chtělo rozvést, nemyslel jsem tím, že ho máš
vysvětlit. Zkus nad tím přemýšlet, v mých slovech se skrývá víc,
než jsi z nich zběžně vyloupla.
Svou náladou mi to připomíná dětské říkadlo, nebo kouzelné zaříkávadlo.
Pro formu platí, co jsem ti napsal k první básni, jenom metrika je
o něco lepší.
Zajímavé je poslední dvojverší. Ale chtělo by rozvést, jako pointa
básně to nestačí.