Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Když se...

23. 05. 2002
0
0
553
Autor
Rozara

Když se slunce v dálce svíjí,

srdce tvé to s láskou sbíjí.

Když se záře z polí zvedá,

zdá se každá chvilka bledá.

 

Když se soumrak k zemi blíží,

jako kámen hlavu tíží.

Když se voda třpytem kalí,

jsou i velcí lidé malí.


Rozara
27. 05. 2002
Dát tip
nemáš pocit,že to,že si člověk sám může domyslet,co tím chtěl básník říct,je to největší privilegium??? je nádherný,když něco čtu a nevím úplně přesně,co to pro toho kterého znamená...je to svoboda myšlenek... rozvoj fantazie u čtenáře... vždyť ani já sama nevím, co sem tím přesně chtěla říct... a v tom je má pointa..., chápeš mě???

Quoniam
27. 05. 2002
Dát tip
Ale já tě chápu. To co píšeš, beru jako samozřejmost. Ale mohla bys zkusit taky chápat mě. Když jsem napsal, že poslední dvojverší by chtělo rozvést, nemyslel jsem tím, že ho máš vysvětlit. Zkus nad tím přemýšlet, v mých slovech se skrývá víc, než jsi z nich zběžně vyloupla.

Quoniam
23. 05. 2002
Dát tip
Svou náladou mi to připomíná dětské říkadlo, nebo kouzelné zaříkávadlo. Pro formu platí, co jsem ti napsal k první básni, jenom metrika je o něco lepší. Zajímavé je poslední dvojverší. Ale chtělo by rozvést, jako pointa básně to nestačí.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru