Půda

Po dlouhé době stojím na půdě svého domu

rozhlížím se do všech stran a nevěřím tomu!

Vždyť takhle to vypadá v mojí hlavě

všude prach a pavučiny

poházené věci, přítmí, plno špíny!

V krabicích uložené věci z minulosti

černobílé fotky, počmárané papíry

poštovní známky, které sbírala jsem v dětství

Šlapací šicí stroj v jehož šuplíku našla jsem nitě a pár bavlnek

igelitové pytle s oblečením

s nimi spousty vzpomínek

na dávné prožitky

které naštěstí už odnesl čas!

Tak proč tu ještě stále leží?

Proč nevyhodím vše, co už nepotřebuji?

Proč se neustále vracím do temných koutů?

Proč se tím vším zatěžuji?

Proč ty přeplněné krabice neodvezu z domu?

Nerozumím tomu!

Možná se bojím

že s těmi věcmi vyhodím i kousek sebe

že si už nebudu moci přečíst milostné dopisy od tebe!

Život však běží dál

já přesto stojím v jiném čase

na místě plném šedi

kde jen z malého okénka prosvítá sluneční svit

Jen moje kočka schoulená v klubíčku na staré dece

na mě nevěřícně hledí!

Vím, co si myslí

znám jeji výraz v obličeji!

Co tu zase dělá? Co tu otravuje? Vždyť pro ni jiný život tu je!

Má pravdu!

Stačí vzít smeták

vymést prach a pavučiny

zbavit se zatuchlé špíny!

Konečně odnést krabice plné minulosti

spálit dopisy, rozdat pohádkové knížky a porcelánové drobnosti!

Za pár dnů je uklizeno!

Tak teď ještě úklid v mojí hlavě!

Prostě to nevzdám- půjde to hravě!

 

 

 

 

---