Půlden

Až ráno vyjdeš ven a

zpěv ptáků oblaží tvá ouška,

poslouchej bedlivě prosím,

třeba v nich zaslechneš

i vytí vlčí, věř tedy, slyš,

hlas můj právě mluví k tobě,

jitro, toť přece ozvěna noci

do dne pečlivě uschována,

echo temnoty ve světlo ukryté

Sluncem, pastýřem dneška

jen na čas uloupené, cink

kapka rosy padá z výšky,

stvol trávy polaská ji a pak

na zem spustí bez meškání

ten ryzí dar, dědictví Luny,

oltáře mého, k němuž rád

modlím se s úctou a pokorou,

nechť hlas můj v podobě vytí

pozlobí slechy tvé, světice

s rumělkou na tváři, vidíš, to

červánky ti je tam vytetovaly.

11.4.2018