Pakt

Dej mu šanci. Dej mu šanci.

 ***

Jak dlouho pracuješ se dřevem?

Myslím... myslím, že jsem zabil králíka.

***

"Kdy se rozhodneš?" naléhal dřevorubec.

"Počkejme, až se probudí. Potom si s ním promluvím."

***

"Chtěl sis se mnou promluvit."

Mladík přitakal.

"Tak mluv, poslouchám."

Mladík nervózně přešlápl z nohy na nohu: "Chci vás doprovázet."

Anděl se na něj zpytavě zadíval: "Proč?"

"Nemám pro to zvláštní důvod," pokrčil mladík rameny. "Prostě jen cítím, že je to tak správně."

"Víš, že tě to bude stát život?"

"Ano."

"Uvědomuješ si, že mě budeš doprovázet jenom po omezenou dobu."

"Ano."

"Uvědomuješ si, že tvůj další život skončí, až jej položíš za ten můj."

"Ano."

"Přesto ses mě rozhodl doprovázet."

"Ano."

"Proč?"

Mladík se odmlčel. Venku něco hlasitě křuplo. Následoval dutý zvuk. To když dřevorubec vzteky bez sebe odsekával králíkům anděla hlavy.

"Je to tak správně. Cítím to."

"Cítíš..."

Mladík přikývl: "Chci vám sloužit."

"Nikdy se andělem nestaneš... To víš?"

Mladík se pousmál: "Pro mě je lepší se dobrodružství účastnit. Nepotřebuju být hlavní hrdina. A nechci čekat," dodal, ruce v kapsách.

Anděl se na něj zadíval. Oči se mu rozzářily.

Roztáhnoul křídla...

Dřevorubec rozrazil dveře, pološílený výraz ve tváři.

V ruce držel sekeru.

Z jejího ostří zkapávala krev.