Světlo naše

Na paprscích Luny

k tobě kvapně se snáším,

když spatřím tvůj úsměv

a očka omamně zúžená

tou mohutnou a kouzelnou

silou omračující rozkoše,

dnes, včera i v budoucnu,

na věky věků bude tomu tak,

snad dopřeje nám čas

hříchů víc, než unést můžeme,

perly okamžiků vplétáme

hravě co korálky dětské

pod kůži nahoty naší a vášně,

co hoří plamenem tančivým

v pevnosti našeho objetí,

již nikdo nikdy nesvrhne,

byť vzal by ji ztečí útočnou,

toužebné myšlenky jednoho

druhému v mžiku náleží,

ta shoda kouzelná a mocná

ve víru se hravě promění,

ni políbení na rozloučenou

nepřerve tu nitku, která

na pohled první zdá se být

tou nejtenčí na celém Světě.

5.12.2016