Adventní rozjímání

Rozštěpení: http://www.muamarek.cz/files/mp3/rozstepeni.mp3

Adventní rozjímání: http://www.muamarek.cz/files/mp3/adventni-rozjimani.mp3

Doprovodná kresba: https://muamarek.rajce.idnes.cz/Po_Olomouci_a_Kromerizi_s_paprsky_mezi_dlanemi_stromu,_rijen_2021/1513603762

 

 

Rozštěpení

 

 Kdo se dnes ještě tomu diví,

že mnoho lidí nevěří

v soudy a proces spravedlivý?

Trestáni jsou jen někteří.

 

 V média a vše, co v nich zazní,

když jsou v nich štváni nevinní.

V svobodu utopenou v lázni

krve, již nikdo nezmíní.

 

 Těžko se hledá autorita,

když kde kdo tvář svou prodává.

S hustší tmou řadě lidí svítá.

V srdci je bolest bodavá.

 

 Nedůvěra je převeliká,

útočí na nás oštěpy.

Člověk se svého bratra zříká,

až pak i sám se rozštěpí.

 

 Takový stav je tragédií,

kdy jsme si sami vězením.

Vše kromě zdí nás krutě míjí:

Mříž zas jen za mříž vymění.

 

 Těm, kdo nás dělí na atomy,

naprosto jasně dochází,

že jeden proutek snadno zlomí,

ne svazek – natož provazy.

 

 Společnost, v níž se stejnou řečí

dva lidé stěží domluví,

odsouzena je trpět v křeči,

bez naděje – a omluvy.

 

 Kde žijí lidé bez diskuzí,

kde jeden s druhým zápasí,

tam stejný krok všem měří chůzi,

víc přitaženou za vlasy.

 

 Jestliže nic nás nepropojí,

izolace nás pohltí.

Padneme sami v marném boji,

za života již po smrti.

 Nebuďme tedy k sobě hluší:

Najdeme vodu na poušti.

Zájem náš, a to mnohý tuší,

v poznání kořen zapouští…

 

Adventní rozjímání

 

 Zrození Krista není o výlohách,

ani, kdo více velkých darů koupí.

Oslavy chystá, kdo rozprodal Boha,

v konzumu, chycen, na emoce skoupý.

 

  Zvláštní jsou svátky, jež se nyní blíží,

pro řadu lidí chudé, bez hostiny.

Život je krátký, doprovázen kříži,

po blesku úder rozezní kraj stinný.

 

 Ačkoli doma, vlastně na útěku

spěcháme někam, kde jsme sobě cizí.

Člověče, zpomal, tvůj shon je jen k vzteku.

Co že nás čeká? Štempl po revizi.

 

 Třebaže v šatech, nahota nás vítá,

košile bílá rychle barvu mění:

Jenom nás mate – z nejistoty šitá.

S narkózou zbyla díra po umění.

 

 Namísto péče po krvi se volá,

namísto slova vládnou spíše pěsti.

„J´ Accuse“ zní v dešti, byť je mrtvý Zola.

Placený kompars křepčí na náměstí.

 

 Co chtějme dávat? Lásku, která spojí.

Zatím jsme střepy po stech fragmentací.

Vyčteme z kravat něco o postoji?

Nenávist štěpí, až se nicka ztrácí.

 

 Svíčka, jež hoří v jinak zchladlé hrudi,

naději živí, která zaplápolá.

Bez ní jsme choří – bez ní srdce studí.

Bez ní jsme živi méně nežli zpola.

 

 Prý není chvíle vhodná k rozjímání.

Jenže se zřítí, kdo se nezastaví.

Seberme zbylé síly – ať nás chrání

před vlnobitím. Najděme svět: Zdravý…

 

 

---