Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRáno u Notre-Dame
26. 05. 2002
1
0
749
Autor
kft
Čtvrtletní školní slohová práce.
Na zlaté listy
snášející se
(k zemi)
načrtl
vítr
pár slov
O čem
to nikdo
nikdo
nikdo
neví
Mráz
roztrhl
džbán
(Ten od studny
v Samaří)
a zimní slunce
něžně
prozářilo
víčka
A křídla
motýlů
zaleskla se
pod zkoumavým pohledem
hvězd
Barevná rozeta
(gotické)
katedrály
pozdravila
prvního (ranního) chodce
duhou
(tou vzplanuvší
po potopě)
A bylo jitro
a zvony zněly
kovová srdce
narážela
(zpěvavě)
do lesklých
mohutných
těl
Miss_Armagedon
20. 11. 2003
Hermitku:)))) pobavil jsi mne:))
jinak je to takové pohlazení, ale přijde mi, jako by se na konci autor rozhodl trochu zamíchat kartami (a závorkami).
No, uznávám, že to pochází z mého "závorkového období" a taky přiznávám, že to původně končilo jinak, pak jsem to zkrátila a pak si s koncem trochu nevěděla rady.... :-))
Velmi se mi to líbí,protože já neskládám takové verše. Jsem spíš pohodlnějšií.!Hodnotím tipem.
Tleskám,miluju Paříž a teď sem se tam zas na chvíli podívala díky tvým veršíkům a je to fakt moc pěkný už jen ten 1.*